Může ministr zakázat svému ministerstvu komunikovat s Českou televizí?

8. 10. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

Česká televize připravila na čtvrtek 8. října předvolební Superdebatu před letošními komunálními a senátními volbami. Do debaty pozvala představitele parlamentních stran. Současně stanovila pravidlo, podle něhož se Superdebaty nemají osobně účastnit předsedové stran, kteří sami kandidují v letošních komunálních nebo senátních volbách. Důvodem je podle ČT snaha zachovat vyváženost a nezvýhodnit kandidující politiky. Strany přitom mohou vyslat jiného představitele, který sám nekandiduje.

Pravidlo se týká také Petra Macinky, předsedy Motoristů sobě a ministra zahraničních věcí. Macinka kandiduje v letošních komunálních volbách v Praze. Na kandidátce Motoristů pro Zastupitelstvo hlavního města Prahy je na 14. místě a současně kandiduje do zastupitelstva městské části Praha 5, kde je na 3. místě.

Právě proto mu Česká televize podle svých pravidel neumožňuje osobní účast v Superdebatě. Macinka s tím nesouhlasil a Českou televizi za její postup kritizoval. Jenže u kritiky nezůstalo.

Jako ministr zahraničních věcí následně oznámil, že až do uzavření volebních místností nebudou zaměstnanci Ministerstva zahraničních věcí komunikovat s Českou televizí ani vystupovat v jejím vysílání. Zákaz se podle jeho oznámení týká také žádostí ČT o vystoupení expertů ministerstva. Platit má do soboty 10. října do 14 hodin, tedy do uzavření volebních místností.

A právě tady přestává jít pouze o politický spor.

Ministr není předsedou strany

Petr Macinka může být současně předsedou politické strany a ministrem. Tyto dvě role ale nelze směšovat.

Jako předseda Motoristů může kritizovat Českou televizi, nesouhlasit s jejími pravidly nebo proti jejímu rozhodnutí politicky protestovat. To je součást politického soupeření.

Jako ministr zahraničních věcí je ale v jiné pozici. Je členem vlády a stojí v čele státního orgánu. Když proto rozhoduje o činnosti ministerstva a dává pokyny jeho zaměstnancům, využívá pravomoc spojenou s veřejnou funkcí.

Ministerstvo zahraničních věcí není politickou kanceláří Motoristů. Jeho zaměstnanci nejsou součástí stranického aparátu. Vykonávají státní službu pro Českou republiku.

Právě proto je podstatné rozlišovat, kdy Petr Macinka jedná jako předseda politické strany a kdy jako ministr.

Ministr ministerstvo řídit může. Ale ne libovolně

Je fér říct také druhou stranu.

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., kompetenčního zákona, je Ministerstvo zahraničních věcí ústředním orgánem státní správy. Podle § 21 tohoto zákona se ministerstva ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Ministr tedy ministerstvo skutečně řídí.

Podle § 84 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, příslušný člen vlády řídí a kontroluje plnění služebních úkolů a může státním zaměstnancům dávat příkazy k výkonu služby.

Samotný fakt, že pokyn vydal ministr, proto neznamená, že je nezákonný.

Otázka je jiná: k jakému účelu byla tato pravomoc použita?

Státní služba musí být nestranná

Zákon o státní službě v § 77 odst. 1 písm. b) stanoví, že státní zaměstnanec musí vykonávat službu nestranně a v mezích svého oprávnění se zdržet všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v jeho nestrannost. Zákon zároveň ukládá státním zaměstnancům poskytovat informace o činnosti služebního úřadu podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud to patří k jejich služebním úkolům.

Podle § 77 odst. 3 navíc politické nebo jiné smýšlení státního zaměstnance nesmí být na újmu řádného a nestranného výkonu jeho služby.

Tato ustanovení se samozřejmě nevztahují na ministra jako člena vlády. Nelze tedy jednoduše říct, že Macinka porušil § 77.

Mají ale význam pro posouzení toho, co po státních zaměstnancích požaduje.

Pokud je jejich úkolem poskytovat odborné informace za ministerstvo, vzniká otázka, zda lze jejich komunikaci s konkrétním médiem zakázat jen proto, že toto médium učinilo rozhodnutí, se kterým ministr nesouhlasí.

A zvlášť pokud je důvodem právě spor o jeho vlastní účast v předvolební debatě což o nestrannosti opravdu  nesvědčí

Co má udělat úředník, pokud má pochybnost?

Ani zde není správné tvrdit, že státní zaměstnanec může ministrovu instrukci jednoduše ignorovat.

Podle § 85 zákona o státní službě musí zaměstnanec, který se domnívá, že příkaz odporuje právnímu nebo služebnímu předpisu, na tento rozpor upozornit nadřízeného ještě před jeho splněním.

Pokud nadřízený na splnění příkazu trvá, zákon stanoví další postup včetně možnosti požadovat písemné vydání příkazu.

A podle § 85 odst. 3 zaměstnanec nesmí splnit příkaz, pokud by jeho splněním spáchal trestný čin nebo správní delikt.

Takže právně přesná formulace není „úředníci mají pokyn ignorovat“.

Přesnější je: pokud mají za to, že příkaz odporuje zákonu, mají postupovat podle § 85 zákona o státní službě.

Kde je tedy problém?

Ústava v čl. 2 odst. 3 stanoví, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Proto není rozhodující pouze to, že ministr má pravomoc řídit své ministerstvo.

Rozhodující je také, proč konkrétní pravomoc použil.

V tomto případě je podle veřejně dostupných informací časová i věcná souvislost zřejmá: zákaz komunikace s Českou televizí přišel v reakci na spor o Macinkovu účast v předvolební debatě a má skončit po uzavření volebních místností. Macinka sám zákaz spojil se svým nesouhlasem s pravidly ČT pro Superdebatu.

To samo o sobě ještě nedokazuje nezákonnost.

Je to ale důvod k velmi konkrétní právní otázce:

Jaký zákonný úkol Ministerstva zahraničních věcí plní zákaz jeho zaměstnancům komunikovat právě s Českou televizí až do skončení voleb?

Pokud existuje legitimní důvod související s výkonem státní správy, může být takové omezení právně obhajitelné.

Pokud je však skutečným důvodem politická reakce ministra na rozhodnutí média, které se dotklo jeho vlastní kandidatury, dostáváme se k otázce, zda ministr nepoužil pravomoc státního úřadu k řešení vlastního politického sporu.

A právě tady je hranice mezi politickou funkcí a výkonem státní moci podstatná.

Jako předseda Motoristů může Petr Macinka s Českou televizí politicky nesouhlasit a její postup kritizovat. Jako ministr zahraničních věcí ale stojí v čele státního orgánu.

Ministerstvo není stranický aparát a jeho zaměstnanci nejsou součástí předvolebního týmu ministra. Právě proto je namístě ptát se, zda lze pravomoc ministra využít k omezení komunikace státního úřadu s konkrétním médiem kvůli sporu, který se týká samotného ministra jako kandidáta ve volbách.