Reportér: Pokud jde o Babišovo  rozhodnutí načasovat svou návštěvu Izraele na 17. listopadu,  on říká, že se to doma zlepší. Říká, že to uklidní situaci.  Takže utíká?

Jan Čulík: Než začnu, dovolte mi citovat pana Radka Kubalu, který je docela známým českým komentátorem a který před asi 5 minutami napsal na sociálních sítích následující věty. "Je v tom něco téměř poeticky symbolického, že český premiér místo oslav 17. listopadu, což je v podstatě výročí pádu komunismu v Československu, místo oslav 17. listopadu pojede navštívit zemi, která páchá genocidu. Víc o České republice teď vědět nemusíte."

Reportér: V této souvislosti se zdá, že důvody, proč se k tomu uchýlil, pravděpodobně souvisejí s jeho aktuální popularitou, a to i mezi příznivci strany ANO, kteří ztratili 6 procentních bodů, zatímco strana STAN si polepšila. Je to docela zajímavé, ale zdá se, že STAN přebírá voliče ANO, což je docela překvapení. Nicméně v současné době není Babiš příliš populární. Jeho vláda je nepopulární. V podstatě se vyhýbá veřejné kontrole, že?

Jan Čulík: No, je tu ještě jedna věc, o které jsme už mluvili dříve: má ty dvě šílené – pokud to tak smím říct – menší koaliční strany, které ho vlastně tak trochu tlačí k tomu, aby udělal věci jako zrušení poplatků za Český rozhlas a Českou televizi. A to v podstatě vyvolalo spoustu protestů, protože lidé si myslí, že se snaží ovládnout tyto dvě stanice, které sice nejsou ideální, ale pod Babišovým vedením by byly mnohem, mnohem horší. Je tedy pravděpodobně docela chytrou – v uvozovkách – strategií z jeho strany, že se chystá do Izraele. Vlastně neodjíždí až 17. listopadu, myslím, že už 16. a vrátí se 18. nebo tak nějak. A teď předstírá – a to je asi to sporné – že chce nakoupit nějaké zbraně, nějaké protiraketové a protiletadlové obranné systémy, jako je Iron Dome nebo Arrow, což je samo o sobě opravdu sporné, protože to není v programu české vlády a on tím navíc ničí obranný program české vlády. Tak si říkám, jestli to není jen výmluva, aby se vyhnul těm obrovským demonstracím, které se budou konat 17. listopadu. A je to v podstatě jen arogantní gesto. "Je mi úplně jedno, co tady budete dělat. Já se zabývám mnohem důležitějšími mezinárodními záležitostmi." Jestli je to pravda, to je samozřejmě otázka.

Reportér:  Jo, jednou z věcí, které řekl, je, že českou  veřejnost jsou vlastně důležitější rakety s ozbrojenými hlavicemi než stíhačky F-16 a tanky, čímž narážel na objednávku tanků Liberty, kterou zadal předchozí premiér Petr Fiala  ještě předtím, než Babiš nastoupil do úřadu. Tu objednávku si ponechali, ale myslím, že některé z nich byly ve skutečnosti zrušeny. Musím si to ještě ověřit. Nicméně to opravdu vypadá, že to ani nesedí se strategickým dokumentem pro rok 2040.

Jan Čulík: Ne.

Reportér: Prioritou je, myslím, že jste to četl, prokázat, že mechanizovaná brigáda již existuje, a zřídit novou. Tohle je od toho skutečný odklon. Je to další příklad tohoto stále nevypočitatelnějšího chování?

Jan Čulík: Na jednu stranu, jak jsem řekl, si myslím, že jedná docela strategicky, když se v podstatě snaží ukázat prostředníček těm demonstracím v Praze tím, že tam není. Řekněme tedy, že je to trochu strategické, ale na druhou stranu ano, je to známka stále nevyzpytatelnějšího chování. Nevím, zda cesta do Izraele skutečně zvýší jeho popularitu v České republice. Na začátku tohoto konfliktu  Češi   Izrael podporovali, řekněme posledních 30, 40 let nebo tak nějak, a to z historických důvodů. Ale během měsíců a let po tom útoku Hamásu se nyní objevuje poměrně hodně kritiky, alespoň z některých kruhů v ČR, namířené v podstatě proti izraelským akcím vůči Palestincům. Nevím tedy, zda mu to nakonec nepřinese ještě více problémů. Jak jsem již citoval pana Kubalu, známého komentátora, je pravda, že Netanjahu byl Mezinárodním trestním soudem obviněn z válečných zločinů a kdokoli s ním vyjednává nebo se s ním setkává, se rovněž dopouští válečných zločinů. Doufám tedy, že pan Babiš skončí také před Mezinárodním trestním soudem. Na to se nevztahuje promlčecí lhůta, takže k tomu může dojít třeba za 10 let, kdykoli. Je to tedy docela problematické. Je docela zajímavé, že je ochoten to riskovat.

Reportér: Ale to, co mě právě, víte, co mě znepokojuje, je, že by to mohlo znamenat skutečný rozkol s českým ministerstvem obrany – ne s ministerstvem jako takovým, ale jako součástí armády a vojenského aparátu. Co to vypovídá o tom, že se premiér zdá být soustředěn na jeden obranný systém, zatímco v dlouhodobé strategii pro armádu se od toho ve skutečnosti upouští?

Jan Čulík: Nevím, jestli tu jen nespekuluju, ale mám podezření, že vzhledem k tomu, že mluvíme o čím dál nevypočitatelnějším chování, je to jen výmluva. Prostě jen utíká z… z České republiky v den oslav, v podstatě obrovských protibabišovských demonstrací, a ukazuje jim prostředníček. A ať už je to jakkoli, tvrdí, že bude vyjednávat o nákupu nějakých zbraní. Každopádně není odborník. Kdo ví, jak to je? Možná je to všechno nesmysl.

Reportér:  No, abych byl spravedlivý, jede tam poměrně početná delegace ministra, náčelníka generálního štábu a dalšíí. Zdá se tedy, že vláda v této věci podniká kroky, ale nehrozí nyní větší riziko, že vláda nebude v souladu se svým vlastním vojenským plánováním?

Jan Čulík:  Ano, samozřejmě. No, já nemám k tomu co říct. Je to prostě nevyzpytatelné, jak jste řekl. V podstatě právě tím se vyznačuje Babišova vláda. Víte, lidé jsou jím znechuceni, a to nejen kvůli téhle hlouposti, že chce zrušit dotace veřejnoprávním médiím, ale také proto, že slíbil po Fialově vládě vyřešit sociální zanedbávání – skutečnost, že mnoho lidí nedostává dostatečné sociální dávky, a to je skutečně reálný problém. Předchozí vláda vytvořila systém, v němž Babiš pokračuje, a který skutečně hrozí tím, že spousta lidí v České republice skončí na ulici a spousta lidí nebude mít peníze na jídlo. A nikdo se tím nezabývá. Vlastně o tom začínají mluvit i Hospodářské noviny a různé další noviny. Ale on samozřejmě nemá žádné plány. Vůbec nemyslí strategicky.

Reportér:   Pokud se Česká republika, pokud se česká vláda bude více soustředit na obranné systémy, než aby se zaměřila na ofenzivní schopnosti vojenské brigády, která měla rovněž zajistit modernizaci armády, není to důvod k obavám, vzhledem k tomu, že víme, že existuje pravděpodobnost, že Rusové příští rok zaútočí na pobaltské státy nebo  vtrhnou na české území, a je tedy lepší soustředit se na vnitřní záležitosti, než se zaměřovat navenek, pokud jde o ofenzivní schopnosti, které by umožnily reagovat na úder ze strany Rusů. Riziko této cesty tedy potenciálně podkopává i důvěryhodnost České republiky mezi jejími spojenci v NATO.

Jan Čulík:  To je přesně to, co bych vlastně řekl i bez vaší otázky, protože on se vydává na jakousi nepředvídatelnou, osobně motivovanou cestu za nějakým údajným vojenským vybavením, aniž by to konzultoval s NATO, a Česká republika je relativně malá země, střední velikosti, spíš menší než střední. Sama se proti Rusku bránit nedokáže. Musí se spoléhat na úzkou spolupráci s NATO a v podstatě musí do systému NATO přispívat takovými těmi malými šroubky, jak se říká, a ne se vydávat na vedlejší kolej, aby si vyřizovala nějaké osobní záležitosti.