Kdepak, to není invaze!

15. 7. 2014 / Karel Dolejší

Separatisté zastrašují civilní obyvatelstvo východní Ukrajiny prostřednictvím kampaně, která zahrnuje systematické únosy a mučení. Počínání ukrajinské armády v mnoha směrech vůbec nelze hájit a především samotná probíhající operace bez důkladného obklíčení separatistů nedává smysl; avšak ti kdo křičí o ukrajinské "genocidě" jaksi nechtějí vidět, jakými prostředky separatisté udržují civilisty v poslušnosti - a že velká většina zaznamenaných případů únosů a mučení připadá na vrub právě jim. Tolik ke vzniku "novoruského" národa, o němž někteří básní. Špinavost a bezohledné vynucování poslušnosti, to prý najdete v Kyjevě. V Doněcku a Luhansku je to jen samý novoruský vlastenec. Běda kdyby nebyl.

Někteří stále čekají, že se Putin bude obtěžovat s oficiálním oznámením invaze, jako by už nedosahoval svého podstatně sofistikovanějšími a méně rukolapnými metodami, jež toto vyhlášení vůbec nevyžadují. Nebo že ruský prezident alespoň provede nějaký krok, který by bylo možno označit za oficiální začátek invaze. To rozhodně dává smysl. Sestřelení letadla v šesti a půl kilometrech či raketometné přepady armádních postavení jsou samozřejmě akcemi "občanské společnosti", nejspíše asi doněcké myslivecké jednoty. Premiérem samozvané Doněcké lidové republiky je Rus, velitelem oddílů je Rus, takže kdo by vůbec pochyboval o spontánním ukrajinském původu separatistů.

Smyslem diplomatického krytí eskalace ukrajinského konfliktu je ze strany Moskvy jednoznačně snaha rozdělit "Západ" - pokud je k tomu vůbec ještě třeba nějaké větší námahy. Když totiž budou mnozí "západní" politici moci doma tvrdit, že Rusko chce mír a chce jednat, neodsouhlasí už žádné další sankce proti Moskvě, které by mohly postihnout i jejich ekonomiky. A podobně jako v Sýrii se "fakta na zemi" vytvářejí výhradně vojenskými prostředky, diplomacie je pouze parfémuje a má za úkol smluvně zafixovat.

To co na Ukrajině probíhá už od anexe Krymu je inkrementální invaze. Na východě země se nejprve objevilo pár ruských kádrů, které rychle sesadily místní obojaké achmetovovce účelově předstírající separatismus a postupně začaly ozbrojený útok na státní úřady a symboly ukrajinské státnosti. Z druhé strany se řadu týdnů nestalo v zásadě téměř nic. Ruské angažmá od té doby s každým dnem o kousek zesílí. Nejprve dostali separatisté čtyři, pět protitankových raket z Ruska, pochlubili se, fotografie na Twitter pověsili, a čekali, co "Západ". (Uvozovky jsou namístě, nic takového jako jednotný "Západ" neexistovalo ani v samotných počátcích ukrajinské krize.) "Západ" nic? Tož deset dodáme, zítra dvacet. Nakonec separatisté při ústupu ze Slavjanska zanechali na místě těchto raket plný Kamaz. A to prý sebou odvezli 90% veškeré výzbroje.

Dnes jeden minomet, zítra dva. Dnes tři tanky, zítra dvě tankové čety, do měsíce rotu, pak se uvidí. Pro začátek dvě tři baterie raketometů. Nějaký protiletadlový systém s dosahem do středních výšek, zatím jeden.

Vždy, v každém okamžiku, je Moskva připravena, bude-li třeba, na oko ustoupit o krok vzad a vzápětí udělat dva dopředu, až protitlak zase opadne. "Západ", kromě toho že vůbec neexistuje - existují pouze jednotlivé země s různými zájmy, jejichž koalice se nejdéle do konce roku definitivně rozsype - nemá motivaci a vůli. Moskva obojí má a tak "Západ" snadno utahá. Pouze samotní Ukrajinci mohou mít potřebnou výdrž a pokusit se válku ustát.

Pokud Putin nebude kontrolovat (přinejmenším alespoň východní) Ukrajinu s jejím rozsáhlým zbrojařským průmyslem, nepodaří se mu dokončit přezbrojení do roku 2020, tedy v době, kdy se USA stále ještě budou teprve vzpamatovávat z několika prohraných válek. Přišel by o své okno příležitosti, na které tak dlouho čekal a jež se už nebude za jeho života opakovat. Nemyslím, že to udělá. Otázky se týkají pouze prostředků, jimiž bude ruský prezident své záměry prosazovat. Ty se mohou měnit a operativně přizpůsobovat momentálním okolnostem. Cíl se nezmění: Až zůstane Kyjev sám, může přijít čas pro ještě radikálnější akce.

Ruské maskirovce se ovšem mezitím již ochotně učí i jiní. Předstírají, že by bylo možno konflikt na Ukrajině zfleku ukončit nějakým kompromisem, jako by se Moskva smířila s něčím menším, než přinejmenším s plnou kontrolou nad jihovýchodem země. Jako by už nešlo o hru s nulovým součtem. Jako by jedinou podmínkou Moskvy nebyla úplná kapitulace Kyjeva.

V jednom z posledních rozhovorů prohlásila právě zesnulá Valerie Novodvorská: "Západ Rusko potřebuje, ale Ukrajinu mnohem méně". A měla pravdu. "Vy snad vidíte na Ukrajině nějakou ruskou invazi?", může již brzy prohlásit kancléřka Merkelová tlačená plynaři, strojaři, potravináři a dalšími zájemci o lukrativní zakázky na ruském trhu, které budoucnost jednoho národa na Divokém Východě vlastně nezajímá o nic více než ty, kdo ho zdecimovali před několika dekádami v rámci získávání "životního prostoru".

Němčina má pro ozbrojený útok na cizí zemi úderné vlastní slovo Einfall.