Náboženská válka v Polsku pokračuje

17. 7. 2014 / Tomasz Oryński

Nejčastěji zmiňovaným jménem v Polsku v posledních několika týdnech je jméno profesora Chazana, gynekologa a donedávna ředitele jedné státní nemocnice, signatáře takzvané "deklarace víry", dopisu inspirovaného jednou lékařkou v důchodu, přítelkyní papeže Jana Pavla II., jímž polští lékaři prohlašují, že dávají přednost své náboženské víře před lékařským právem a běžně užívanou lékařskou praxí, kterou podporuje věda a předpisy polského ministerstva zdravotnictví.

Pan profesor Chazan určil svým chováním nové normy pro katolické lékaře, protože když jedna jeho pacientka otěhotněla těžce zdeformovaným plodem, zajistil, aby u ní nebyl proveden potrat, přestože na něj podle zákona za těchto okolností měla nárok. Podle zákona má polský lékař právo odmítnout provést potrat, pokud je to proti jeho náboženskému přesvědčení, avšak má povinnost informovat pacientku, kde se může takové proceduře podrobit.

Pro profesora Chazana však skutečnost, že mu zákon povoluje neprovádět potraty, nestačila. Měl pocit, že musí zajistit, aby byl život dítěte zachráněn, a tak prodlužoval procedury, vyhýbal se otázkám matky a nařizoval zbytečnou diagnózu, až bylo těhotenství příliš pokročilé na to, aby mohl být potrat proveden.

V důsledku toho byla matka nucena dítě porodit (císařským řezem), to nedokázalo přežít a zemřelo pouze několik dní po porodu po utrpení, které bylo utišováno jen injekcemi morfia. Dítě bylo natolik zdeformováno, že nebylo povoleno odvysílat jeho záběry v televizi, přestože nikdo neprotestuje, když se z propagandistických důvodů v polské televizi neustále vysílají záběry potracených plodů jako propaganda proti potratům.

"Kdyby pan profesor Chazan musel přijít na mou kliniku a viděl toto dítě, které zachránil, asi by změnil svůj přístup," uvedl profesor Dębski, jehož klinika pečovala o dítě po jeho narození. "Tomuto dítěti chyběla půlka hlavy, mozek mělo venku, jedna oční bulva jen tak volně visela, celá tvář byla rozštěpená..." popsal Dębski stav svého pacienta a přesně předpověděl, že dítě rychle zemře na infekce.

Avšak pana profesora Chazana nezajímala návštěva u dítěte, jeho život "zachránil". Namísto toho se těšil svému okamžiku slávy, dostával květiny od aktivistů proti potratům a chválu od katolických kněží a pravicového tisku. Jeho vítězství ale pokazila skutečnost, že komise, kterou ustavil varšavský primátor a která dohlíží na varšavské nemocnice, zjistila, že Chazan porušil zákon tím, že zabránil pacientce v přístupu k zdravotnickým službám a záměrně ji donutil, aby porodila zdeformované dítě, čím způsobil nejen utrpení nemluvněti, ale také těžké psychické trauma matce. V důsledku toho byla nemocnice tvrdě pokutována a profesor Chazan ztratil zaměstnání. Zároveň ho matka žaluje, protože ji pravděpodobně připravil o šanci mít dítě - toto těhotenství bylo důsledkem procedury in vitro, a protože se porod konal císařským řezem, bude nyní muset čekat déle než rok, než bude moci znovu otěhotnět. V důsledku jejího relativně pokročilého věku zřejmě nebude moci otěhotnět už znovu.

Propuštění profesora Chazana vyvolalo novou zuřivou kampaň katolických aktivistů a politiků ze strany Právo a spravedlnost. Vidí to jako útok na katolické hodnoty a otevřeně protestují. Hádky ohledně rozhodnutí pana profesora Chazana dominují veřejné debatě v Polsku do takové míry, že dokonce i časopis Wprost se rozhodl chovat se už pasivně a netisknout další transkripty nahrávek odposlechů politiků (více o tom ZDE).

Avšak v důsledku skandálu byla znovu zahájena zuřivá diskuse o zákonu o potratech a ta přehlušila všechna ostatní politická témata současnosti. Avšak je pochybné, zda je vůbec možné dospět k lepšímu kompromisu o zákonu o potratech v Polsku. Současný zákon povoluje potraty jen v mimořádných případech, jako je těžká deformace plodu, ohrožení života matky, anebo když je těhotenství důsledkem znásilnění anebo protizákonného pohlavního styku.

Cyničtí komentátoři poukazují na to, že největší prospěch z nynějšího zákona mají samotní gynekologové, protože poté, co odmítají provádět potraty ve státních nemocnicích, mnoho z nich proti potratům už nic nenamítá, když pacientky přijdou do jejich soukromých klinik. A české a slovenské potratové kliniky nemusejí mít pocit, že přijdou o zákaznice - polský potratový zákon liberalizován nebude a české a slovenské kliniky mohou tedy i nadále počítat s trvalým přílivem pacientek od severního souseda...

Novou frontou v náboženské válce jsou nyní umělá otěhotnění. Katolická církev se už nějakou dobu snaží strašit lidi historkami, že umělé oplodnění vede k porodům zdeformovaných dětí. První housle v této kampani hraje kněz, profesor Franciszek Longchamps de Bérier, který tvrdí, že dokáže okamžitě poznat děti, narozené v důsledku umělého oplodnění, protože mají prý na tváři něco, co nazývá "dotykovou brázdou". Najednou se stal lékařským odborníkem v této záležitosti, přestože je profesorem práva, nikoliv lékařství. Dítě, které "zachránil" profesor Chazan, se pro katolickou církev nyní stalo hlavním příkladem pro varování, že děti narozené v důsledku umělého oplodnění jsou zdeformované. Katoličtí aktivisté ignorují vědecké důkazy, z nichž vyplývá, že procento nenormálně se vyvíjejících plodů je přibližně totéž jako jejich procento při "přirozených" těhotenstvích.

Namísto toho katolická církev vyprodukovala vlastní data a tvrdí, že umělé oplodnění prý vedlo k narození jen 218 dětí. Prý je to masové vraždění a katolická církev požaduje, aby vláda okamžitě přestala financovat procedury umělého oplodňování. Potíž je, že katolická církev ignorovala důležitý faktor: vládní data pocházejí pouze z jednoho roku, protože procedura umělého oplodňování začala být financována teprve před rokem, a dokonce i děti vzniklé umělým oplodněním se rodí teprve po 9 měsících těhotenství...

A v tom spočívá celý problém: V Polsku je téměř nemožné vést racionální, rozumnou diskusi o otázkách spojených s náboženstvím. A proto namísto toho, aby se lidé zaměřili na skutečnosti, které jsou opravdu důležité, vzniká jen množství irelevantního hluku, a to když máme štěstí. Ale většinou štěstí nemáme a vláda dál a dál katolické církvi ustupuje. Je možné, že se to někdy změní?