26. 1. 2015
Interviewoval jsem šéfa strany Syriza Alexise Tsiprase během krize dvakrát, píše z Athén ekonomický komentátor Channel Four News Paul Mason - a i když jeho strana zmírnila svou politickou strategii a Tsipras se obklopil solidními sociálnědemokratickými ekonomy a poradci, zůstává věrný základním zásadám, kolem nichž ze Syrizy vytvořil stranu schopnou utvořit vládu: ukončení politiky škrtů, nesplatitelnosti řeckého dluhu a válce proti zkorumpované oligarchii, která podle jeho názoru vládne Řecku už od druhé světové války.
Tsipras zdůraznil, že jeho vláda nebude pouze znamenat ukončení éry, která začala pádem vojenské junty, bude to ukončení politických poměrů, které vznikly během občanské války koncem čtyřicátých let.
Ministrem financí strany Syriza se má stát Yanis Varoufakis, profesor ekonomie na athénské univerzitě, který má silné vazby na anglosaský finanční průmysl a je tam velmi respektován. Varoufakis už v neděli večer prý kontaktoval nejen potenciální spojence v německé a francouzské socialistické straně, ale i britské konzervativce.
Trojicí, která bude vytvářet hospodářskou politiku, budou dále George Stathakis, který zřejmě převezme ministerstvo rozvoje, a Euclid Tsakolotos, který se má postavit do čela nového ministerstva energetiky, podnikání a průmyslového rozvoje. Toto ministerstvo bude prosazovat mikroekonomickou politiku strany Syriza, která bude podporovat smíšenou ekonomiku, jejíž součástí budou zásahy státu, vytváření investičního klimatu, aby došlo k růstu domácího hospodářství, a podpora družstevního sektoru.
Stručně: Ministrem financí je tvrdý, levicový keynesovec s dobrými vazbami na americký Fed a na Wall Street. Mužem, který bude restrukturalizovat ekonomiku na nejnižší úrovni je radikálnější, neordotoxní příslušník nové levice.
22 procent řeckých voličů je starších 70 let. Avšak tato politická změna, pokud se potvrdí, se stala geograficky a mezi mladými lidmi.
Ke straně Syriza se přidalo množství mladých podnikatelsky naladěných lidí, kteří nejsou přirozenými stoupenci Syrizy, ale už měli plné zuby starých centristických politiků, jejichž politické praktiky jsou bezostyšně patriarchální.
Pro Evropu to znamená dobu rozhodování. Německo, jehož politikové jsou posedlí ekonomikou založenou na pedantských pravidlech, nyní je svědkem toho, že tento přístup zlikvidoval v Řecku centristické politické strany. Možná to funguje ve výkazech Bundesbanky, ale v zemi, jako je Řecko, tento přístup nefunguje. Německý tlak zlikvidoval životní vyhlídky celé generace, způsobil drastický pokles příjmů a ekonomika se zmenšila o 25 procent.
Politiku škrtů, kterou mainstreamová média nikdy řádně kriticky neanalyzovala, voliči nyní u volebních uren v Řecku odmítli.
Takže Evropa bude mít trojí volbu: to, zda poskytnout Řecku dlouhodobé dluhové úlevy, není nejurgentnější. Jestli Tsipras získá většinu, jednostranně zruší program škrtů, který vyžaduje Trojka. Povede vyrovnaný rozpočet - což mu zřejmě poskytne čas k vyjednání delšího programu na umoření dluhů - ale Evropská ústřední banka bude stát před možností zrušit nouzovou pomoc řeckým bankám.
Ty potřebují k přežití více než 40 miliard euro, bez toho zbankrotují. Řecko by tak bylo zřejmě vytlačeno z eurozóny.
Často se hovoří o dvou scénářích: že se Tsipras "poddá" a podrobí se diktátu eurozóny, aby zůstal u moci. To je nepravděpodobné. Jinou možností je, že se Syriza rozštěpí a že její levice se pokusí vyčlenit Řecko z eurozóny. To jde pravděpodobnější, ale nikoliv v krátkodobé perspektivě.
Osud Řecka není jen lokální problém. To, jak se evropské úřady k Řecku postaví - k zemi, která byla v druhé světové válce velkým spojencem Británie a utrpěla v bojích proti nacistickému Německu obrovské ztráty - bude bedlivě sledovat celá moderní Evropa.
Evropská ústřední banka a MMF by mohly, kdyby chtěly, rozdrtit Syrizu během několika málo dní. To by bylo přijato velmi záporně všude, kde lidé nedůvěřují Německu a projektu Evropské unie. Avšak existenciální otázkou je, k čemu by to bylo dobré.
Vedlo by to zřejmě k znovuzavedení politiky škrtů v Řecku a k nové pravostředové koalici. Jenže jestliže škrty v Řecku nefungují, Řecko by nadále bylo tříštící se, rozhněvanou a zchudlou společností, jejíž městské čtvrti se už začínají přibližovat svou chudobou třetímu světu.
Tsiprasovým cílem je změnit v Evropě nyní rovnováhu, ve prospěch silnějšího stimulu pro investice, přidaného k bilionu euro kvantitativního uvolňování, oznámeného minulý týden. Volnější fiskální předpisy, masivní státní investice - a ukončení politiky škrtů.
Řecko prostě nyní ukáže, že existuje alternativa vůči politice, kterou provádějí většiny vlád od roku 2008. To, zda tato alternativa bude fungovat, bude záležet na schopnostech lidí, kteří dosud nikdy na žádném ministerstvu nepracovali, nemají skoro žádné stoupence v globálních elitách a vyvolali mezi svými voliči obrovské očekávání.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Diskuse