Politické rozhodování v menších celcích odporuje udržitelnosti demokracie

2. 2. 2017 / Pavel Urban

čas čtení 3 minuty

"Aby si člověk udržel kontrolu nad tím, co se děje, třeba i za cenu zpomalení růstu (zato ovšem posílení udržitelnosti), musel by se systém postavený na centralizaci moci transformovat na systém, v němž těžiště rozhodování leží v menších celcích, kdy motivy rozhodování vycházejí více z konkrétních potřeb, nikoliv z abstrahovaných a naprosto odcizených mocenských halucinací o ještě větší koncentraci moci a peněz," píše Bohumil Kartous v článku Na hřbetu hurikánu. Jako abstrakce to zní hezky. Otázka je, co by to mělo znamenat v praxi.

Asi před dvaceti lety se zeptali jednoho z leadrů amerických ultrakonzervativců, jaký je jeho názor na potraty. Odpověděl, že je samozřejmě proti, ale že tuhle záležitost si každý stát (v rámci americké Unie) musí řešit sám.

Stejně dobře, ale pro Středoevropana srozumitelněji, mohl říci: my si to tady v Arkansasu či Tennessee budeme dělat podle svého. A liberálové v New Yorku ať si zavedou třeba komunismus. Včetně gulagů a zadrátovaných hranic. Pokud se ty liberály pokusí někdo shora umravnit, postavíme se na jejich stranu. Protože jejich svoboda je i naší svobodou.

Líbí se nám to? Pak můžeme začít požadavkem na rozpuštění EU nebo aspoň anulování Lisabonské smlouvy. To je to první, co mě osobně napadne, když čtu o "těžišti rozhodování v menších celcích" (nechme stranou, nakolik se v případě EU těžiště posunulo od menších celků k většímu doopravdy.) Při vší kritice vůči EU se nedomnívám, že by to byl krok správným směrem.

Nebo se nám to nelíbí? Protože chceme, aby ty menší celky rozhodovaly v souladu s moderní demokracií? Která má zajišťovat individuální lidská práva bez ohledu na příslušnost dotyčného, menšinová práva, všestrannou sociální inkluzi atd. atd.? Pak ovšem potřebujeme mocenské centrum, které bude rozhodovat o podstatných věcech. Minimálně jako odvolací instance. Proti místním Zemanům, Babišům a Kaczyńským, jakož i jejich voličům, kteří mohou mít většinu.

To ovšem znamená, že těžiště rozhodování se do menších celků fakticky nepřesune.

Přenášet požadavky na moderní demokracii na demokracii klasickou v době, kdy se dosud pasivní masy dávají do pohybu, není příliš rozumné. Pokud tyto masy už od počátku ignorují, co si o nich myslí liberální elity nebo se proti těmto elitám přímo vymezují, pak je to nerozumné trojnásob.

Lidé radikální levice sní o porážce kapitalismu, aniž by přemýšleli, jak nahradit kapitalistickou efektivitu. Bez níž nelze naplňovat současné levicové představy o sociálních potřebách. Podobně liberálové mohou snít o světě, kde jde i o jiné věci, než o "mocenské hry". Ale právě jim, liberálům, dnes leckdy nic jiného než moc nezbývá.

Čemuž ostatně odpovídá i reakce na současné změny. Kolik článků na BL za poslední půlrok se zabývá politickými, morálními, intelektuálními a dalšími kvalitami antiliberálních politiků na západě a východě? A kolik se věnuje hledání důvodů, proč lidé tyto politiky volí? A kolik těch druhých článků připouští, že to může být i vina samotných liberálů?

Soustředit se na elity a ignorovat plebs, pokud neodpovídá našim představám, tak se dají po jistou dobu dělat mocenské hry. Nikoli vést "menší celky".

Občanská společnost