Snaha předejít volební katastrofě ve Francii

27. 2. 2017

Co by se stalo, kdyby se tvrdohlavý levicový politický outsider Jean-Luc Mélenchon rozhodl podpořit socialistického kandidáta Benoita Hamona? Současné průzkumy naznačují, že aliance extrémní levice by mohla oslovit 26 % elektorátu - více než v průzkumech získával konzervativec Francois Fillon před nedávným poklesem vyvolaným nepotistickým skandálem. Je to také více, než získává miláček médií Emmanuel Macron, ačkoliv našel nového důležitého spojence v kingmakerovi centristické politiky Francoisi Bayrou.

V tom případě by se v druhém kole voleb 7. května utkali pravicová populistka Marine Le Pen a velmi levicový socialista Benoit Hamon. Ekonomické politiky obou kandidátů jsou charakterizovány úplnou absencí spojení s francouzskou a evropskou realitou. Učinit Francii znova velikou? To se s těmito dvěma jistě nestane. Elektorát si v zásadě musí vybrat mezi utopením a oběšením - což pravděpodobně dává Le Pen dobré šance. Tento děsivý scénář může zastavit Mélenchon. Starý válečný kůň je tak neústupný jako je levicový. Spolupráce není jeho zájmem.

Jinými slovy, Francouzi musejí najít kandidáta pro první kolo volby - někoho, koho by chtěli volit konzervativci i socialisté. Možná si budou muset ucpat nosy a zakrýt oči - nicméně neměli by mít vůči němu velkou averzi. V tom případě by vypadl Hamon a pravděpodobně i Francois Fillon. Republikánský kandidát sice v průzkumech znova získal ztracené body, ale skandál zahrnující minulé platby jeho ženě je neomluvitelný a voliči mohou tento pohled sdílet.

Takže jediný kdo zbývá je Emmanuel Macron. Jedna věc je jistá: Devětatřicetiletý kandidát patrně nedokáže dodržet sliby, které svým inspirovaným příznivcům rozdává. Pokud se opravdu ukáže být francouzským Obamou - jak mnozí věří - pak to bude Obama pozdních let a ne mesiáš volební kampaně z roku 2008. Navzdory své spasitelské prezentaci neztělesňuje touhu osvobodit se ze starých prohnilých způsobů francouzského politického systému. Prodává líbivou sadu nových písní na staré melodie. Pravda je, že Macron je absolventem elitní školy ENA, byl ministrem v katastrofální Hollandově vládě a investičním bankéřem. To jsou tři věci, kvůli nimž Francouzi vidí rudě.

A přesto zůstává nejpřesvědčivější odpovědí na tábor ultrapravicové kandidátky. Na rozdíl od bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho ví, že nemá smysl lovit nové voliče v bahnitých vodách Národní fronty. Příznivci Marine Le Pen zřejmě nevědí o ničem, co se odehrává za hranicemi jejich politického kultu. Naslouchají své guru Marine, která se svatouškovsky usmívá, zatímco zachází se smrtícím jedem. Le Pen může vždy počítat se svými loajálními voliči, i když úřady zasáhly v centrále strany kvůli údajnému zneužití 340 000 eur.

Ale zpátky k Macronovi. Mnozí francouzští voliči najdou v jeho dobře vyvážené, proevropské a liberální politice něco, co se jim bude líbit. Je dost vágní a může využít své charisma a přímý zájem o jeho osobnost. V tomto ohledu je trochu jako Obama. Nicméně v posledních průzkumech jeho vyhlídky slábnou. Zkušený Francois Bayrou tedy podnikl nouzové opatření a stáhl svou kandidaturu. Je to pokus stabilizovat situaci a předejít vzniku hororové komnaty tvořené zbývajícími kandidáty, zejména Marine Le Pen. Volební kampaň je dosud otevřená, navzdory taktickým manévrům.

Podrobnosti v angličtině: ZDE