Jak by vypadala 2. korejská válka?

26. 4. 2017

Jedním z vysvětlení může být, že odhady ztrát a fyzického ničení na Korejském poloostrově (a možná i v Japonsku) jsou tak mimořádně vysoké. Pokud by Pchjongjang splnil svou hrozbu změnit Soul v "ohnivé moře", ztráty jen v oblasti jihokorejské metropole mohou podle některých odhadů během 48 hodin překročit 100 000 - i bez použití severokorejských zbraní hromadného ničení. Americké ministerstvo obrany odhaduje, že 2. korejská válka může v prvních 90 dnech vést k 200 000 - 300 000 ztrát na životech jihokorejských a amerických vojáků, kromě stovek tisíc civilních úmrtí.

Krátce nastíním, jak by se válka mezi severem a jihem mohla odvíjet. Má analýza se nepokusí načrtnout všechny možné válečné scénáře, ale místo toho se soustředí na jednu hypotetickou sekvenci událostí: Konvenční severokorejský překvapivý útok vedený přes demilitarizovanou zónu následující po vyhodnocení nejvyššího velitele Korejské lidové armády, že preemptivní úder proti jaderným zařízením je na spadnutí.

Tento scénář je založen na čtyřech základních předpokladech. Za prvé, navzdory závazkům vyplývajícím z čínsko-severokorejské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci z roku 1961 Čína nepřijde bránit Severní Koreu v případě překvapivého severokorejského útoku na jih. Za druhé, Pchjongjang ke zničení Soulu nepoužije jaderné zbraně. Za třetí, Severní Korea, i když má tu možnost, nevystřelí mezikontinentální raketu proti cíli v kontinentálních Spojených státech. Za čtvrté, Spojené státy nevystřelí na Pchjongjang jaderné střely.

Základním přesvědčením za těmito předpoklady je, že severokorejský vůdce Kim Čong-un je primárně motivován přežitím režimu a v důsledku toho nevystaví Pchjongjang zbytečně americkému jadernému útoku a neeskaluje ihned konflikt na jadernou úroveň, pokud očekává, že si může udržet schopnost druhého jaderného úderu. A dále podle tohoto scénáře Kim předpokládá, že jihokorejské a americké válečné plány nezahrnují jeho odstranění (což může být předpoklad falešný, nejen kvůli nedávným vyjádřením amerického prezidenta).

Možné vysvětlení diktátorova hypotetického rozhodnutí napadnout Korejskou republiku lze nalézt níže. Pro tuto chvíli postačí říci, že Severní Korea může do invaze na jih zapojit 700 000 vojáků ze zhruba milionových pozemních sil, 8 000 děl, 2 000 tanků, 300 letadel, více než 400 hladinových bojových lodí a asi 50 ponorek. Vzhledem k tomu, že zmíněný vojenský materiál je umístěn ve vzdálenosti do dvou set kilometrů od demilitarizované zóny, předpokládá se, že takový útok nebude vyžadovat rozsáhlé přesuny a může být zahájen do tří dnů po vydání rozkazu.

Primárním cílem invaze by bylo obsadit Soul a držet jej tak dlouho, jak bude možné, za současného způsobování maximálních ztrát civilní a vojenské infrastruktuře na jihu. Obsazení části města by představovalo nejen důležité propagandistické vítězství, ale také by zaručovalo nejnákladnější a nejztrátovější formu moderního válčení ve městě.

Aby severokorejské síly obsadily hlavní město na jihu, musely by postoupit na 150 km široké frontě koridory Chorwon, Kaesong-Munsan a Kumhwa. Hlavní úder by zřejmě vycházel buď ze směru Kaesong-Munsan severně od Soulu, nebo z Chorwonského údolí na severovýchodě. Čas by byl pro sever vším. Vzhledem k hornatému terénu by se koridory pro severokorejskou armádu rychle staly smrtelnou pastí, pokud by byla vystavena jihokorejskému a americkému letectvu a přesně naváděné munici odpalované ze silně opevněných jihokorejských pozic podél invazních tras.

Útoku by předcházely strategické kybernetické útoky proti Korejské republice a americkému velení (i proti kriticky důležité infrastruktuře v Soulu), stejně jako dělostřelecká příprava. Severní Korea má asi 500 dalekonosných dělostřeleckých systémů, včetně 170 mm děl Koksan, 122 mm raketometů s prodlouženým dostřelem a 240 mm a 300 mm raketometů na dostřel soulské metropolitní oblasti. Scénář 2. korejské války předpokládá, že severokorejská armáda přidělí většinu svých dalekonosných systémů k protiúderu na jihokorejská a americká vojenská zařízení podél invazních tras. Část dělostřeleckých systémů by byla použita k útokům na civilisty a ekonomickou infrastrukturu v Soulu a na předměstích.

Za předpokladu že 70 % dalekonosných systémů je operačně nasaditelných a s ohledem na výcvik obsluh (přinejlepším průměrný), stejně jako selhání 15 - 25 % u seveverokorejských dělostřeleckých granátů, jihokorejské a americké síly i civilisté by přesto byli vystaveni smrtící salvě, která by mohla v prvních hodinách konfliktu zabít desítky tisíc lidí, předtím než bude severokorejské dělostřelectvo buď zničeno, nebo bude muset ustoupit kvůli obavě ze zničení kontrabaterijní palbou. Tato analýza také předpokládá, že severokorejská armáda na Soul odpálí chemické granáty (arzenál KLDR obsahuje zásoby hořčičného plynu, sarinu a VX), což dále zvýší pravděpodobnost masivních civilních ztrát. Psychologický dopad chemické války by byl nezměrný: Jeden chemický granát explodující v Soulu by stačil k vyvolání masové paniky a odložení pozemního postupu jihokorejské a americké armády.

Kromě dělostřelecké palby by Severní Korea odpálila stovky balistických raket proti civilním cílům. Sever by neodpálil celý arzenál balistických raket v rámci úvodního útoku, ale zachoval by si schopnost následného úderu. Nicméně salva stovek konvenčních balistických raket by nejen zahltila jihokorejskou a americkou protiraketovou obranu, ale také by zvýšila šanci, že jedna z odhadovaných 150 chemických hlavic zasáhne cíl - pravděpodobně v Soulu.

Kromě masivní palebné síly by sever nasadil přes 100 000 vojáků svých sil zvláštního určení prostřednictvím skrytých tunelů, ponorek a letadel. Jejich hlavním cílem by bylo šířit zmatek (pravděpodobně by měli jihokorejské uniformy), ničit vojenskou infrastrukturu včetně prostředků řízení a velení, a zpomalit příchod jihokorejských a amerických posil na frontu léčkami nastraženými na konvoje s vojáky. Severokorejské jednotky by se také zřejmě pokusily zabít jihokorejské civilní a vojenské lídry a mohly by šířit biologické zbraně jako antrax.

Válka by také rychle začala na moři, kde by se severokorejské ponorky zaměřily na jihokorejskou lodní dopravu i na jihokorejské a americké válečné lodě. Sever by také nasadil své pokročilejší ponorky, možná vyzbrojené jadernými raketami, aby si uchoval schopnost druhého úderu, pokud by konflikt dosáhl jaderné úrovně, nebo aby kompenzoval konvenční ztráty v případě, že invaze na jih skončí neúspěchem. I když severokorejské letectvo sestává ze zhruba 800 zastaralých bojových letadel, řadě letadel se přesto může podařit bombardovat civilní a vojenskou infrastrukturu na jihu, ačkoliv protivzdušná obrana by je rychle zničila.

Zda by sever dokázal obsadit Soul zůstává pochybné. Z konvenční vojenské perspektivy znamenala poslední dekáda rozhodující změnu ve prospěch jihu a Spojených států. Není také ani zdaleka jasné, proč by Kim Čong-un takový útok nařídil, když by tím vystavil velkou část své armády zničení. Jediným přijatelným vysvětlením by bylo přesvědčení, že Spojené státy stojí na pokraji vojenského tažení proti KLDR. Dalším vysvětlením s tím souvisejícím je, že severokorejský režim považuje jaderné kapacity za poslední záruku přežití a byl by ochoten obětovat velkou část konvenční síly kvůli zachování jaderného arzenálu. Severokorejská armáda také zůstává orientována na znovusjednocení Korejského poloostrova během 30 dní po zahájení války, zjistilo zpravodajství z otevřených zdrojů.

I dkyž skutečný severokorejský vojenský potenciál zůstává diskutabilní, většina analytiků je přesvědčena, že v prvních 48 hodinách konfliktu by byly zabity minimálně desetitisíce vojáků a civilistů. Invazní koridory by se téměř jistě změnily v jatka. Jeden z odhadů stanoví severokorejské ztráty v prvních 72 hodinách konfliktu na 100 000. Pokud by Soulu dosáhlo jen 10 % severokorejských invazních sil, stejně by si jejich vyhnání vyžádalo týdny pouličních bojů a zabilo by tisíce civilistů polapených v křížové palbě. Nemluvě o tisících vojáků, kteří by zahynuli.

Ale masové ztráty by v případě konfliktu nezůstaly omezeny jen na jih. Takzvaný Plán masivního trestu a odplaty předpokládá cílené zničení částí Pchjongjangu i v případě, že konflikt nepřekročí jaderný práh, což by stálo životy desítky tisíc obyvatel severokorejského hlavního města. Plán také předpokládá přesné údery proti vedoucím osobnostem komunistického režimu a vojenské infrastruktuře.

Závěr zní, že pokud severokorejská armáda provede rozsáhlou invazi, vedlo by to ke zničení jejích konvenčních kapacit a smrti několika set tisíc vojáků, nejen na jihu, ale také v severokorejském hlavním městě. V delším výhledu by jihokorejská a americká vojska získala převahu. V minulosti takovéto chabé šance neodradily diktátory od nezodpovědných vojenských dobrodružství. Je také velmi nepravděpodobné, že by severokorejské vedení bylo možno odradit, pokud dospěje k závěru, že je v sázce přežití režimu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE