Proč i vzdělaní lidé podléhají nesmyslným konspiracím

30. 6. 2017 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Autoři Bohumil Kartous a Kryštof Kozák se ve svých textech pozastavují nad tím, jak je možné, že i vzdělaní lidé mohou věřit konspiračním teoriím typu chemtrails. Ostatně tato proslulá teorie není cizí ani známé vědkyni ověnčené řadou titulů. Můžeme se snažit přijít věci na kloub, úzkostlivě se držet faktů a přitom nemít na zřeteli zjevné souvislosti. Proč manipulativní média, mezi nimiž patří Parlamentní listy k těm serióznějším, slaví jeden úspěch za druhým? Nemáme snad jednu z hlavních příčin tohoto stavu neustále před očima?    

Alternativní média čili dnešní „resuscitátoři pravdy“ mají spoustu věcí ulehčených. Mohou v podstatě zveřejnit cokoli, co je na první pohled šílené a co nepostrádá šokantní atraktivitu, aniž by přišla o přízeň svých konzumentů. Naopak – čím bizarnější jsou publikované komploty a konspirace, tím lepší je jejich reputace. Relevance předkládaných informací je až na druhé koleji. Profesionální editorská činnost je pro manipulativní weby španělská vesnice, navíc jejich příznivci jsou přesvědčeni, že editoři v klasických médiích účelově filtrují informace tak, aby realita zůstala zahalena neproniknutelnou mlhou.    

Oproti tomu tradiční mediální domy čelí neúprosně pedantské kritice ze všech možných stran, kdykoliv se dopustí nějakého přehmatu či nedej bože lži. Veřejnost o těchto nešvarech velice dobře ví a její důvěra v činnost mainstreamových sdělovacích prostředků celkem pochopitelně klesá. Vzniká tak obrovský a prázdný prostor, který se dá umně a vrchovatě zaplnit zkresleními, polopravdami i vyloženými nesmysly. Stačí, když nosiči těchto informací nejsou ona věčně chybující tradiční média, jež nejednou stranila mocným a nenáviděným politikům, a ke slovu se dostanou podceňované a přehlížené kvaziredakční štáby, které tuto sofistikovanou lest prohlédly a které nyní takřka na koleně sestavují geniálně jednoduchý obraz událostí.

A budou-li mainstreamové sdělovací prostředky neustále selhávat, manipulace zůstane i nadále na koni. K tomu ale docházelo v minulosti a dochází k tomu i dnes a nezdá se, že by se tento neblahý stav někdy změnil k lepšímu. 

Tento týden rezignovali tři prominentní žurnalisté CNN poté, co tato světoznámá televizní stanice zveřejnila zavádějící informace týkající se Trumpova spolupracovníka Anthonyho Scaramucciho a jeho aktivit v jednom ruském investičním fondu, jehož činnost je v současnosti předmětem vyšetřování v Kongresu. CNN byla přinucena tuto historku stáhnout a zveřejnit omluvu, jak napsal list The New York Times. Článek, ostatně jako spousta dalších textů o ruské stopě v Trumpově administrativě, které publikovala americká mainstreamová média, vycházel z informací jednoho anonymního zdroje.    

Pikantní na celé kauze je skutečnost, že CNN, která je etalonem novinářské práce pro Českou televizi, byla přistižena v nedbalkách dvěma předními dezinformačními webySputnik News a Breitbart News, jež poukázaly na faktické nesrovnalosti v diskutovaném článku. Jestliže přední manufaktury falešných zpráv publikací relevantních fakt nepřímo docílí toho, že respektovaná televizní stanice veřejně přizná, že do éteru pustila falešnou zprávu, není divu, že i vzdělaní lidé jsou vůči činnosti tradičních mediálních domů, kulantně řečeno, nedůvěřiví.  

Jak už bylo napsáno výše, tato závažná selhání mediálního mainstreamu nejsou ojedinělá. Vzpomeňme na dezinformaci listu The Washington Post, podle níž ruští hackeři napadli elektrickou síť ve Vermontu, či fabulaci listu The Guardian, jež pojednávala o důvěrném vztahu Juliana Assangeho s Putinovým režimem.

Třebaže jsou falešné informace bytostnou součástí manipulativních webů, systematické přešlapy tradičních médií jen přilévají olej do ohně informačního zmatku a nejistoty, proti čemuž nemohou být resistentní ani vzdělaní lidé.   

0
Vytisknout
14470

Diskuse

Obsah vydání | 3. 7. 2017