Kdo bude bojovat s rasistickou pravicí? S krajní levicí nepočítejte

16. 8. 2017

čas čtení 5 minut
Předpoklad krajní levice, že je jediným opravdovým oponentem krajní pravice, zakrývá fakt, že sdílejí stejné metody a postoje k médiím a demokracii, napsal v listu Harec Anshel Pfeffer.


Nenávidí policii a vládu. Nedůvěřují mainstreamovým médiím nebo finančnímu systému. Jsou příznivci omezení svobody slova, zákazu toho co je "nebezpečné" nebo "urážlivé". Prosazují politické násilí (ačkoliv ho nazývají "ochranou komunity" nebo "přímou akcí").

V zahraniční politice jsou fanoušky Vladimira Putina, Asadova režimu a Íránu. Obecně jim většina diktátorů nevadí. Oponují dohodám o volném obchodě, děsí se NATO a pokud jsou to Evropané, také Evropské unie. Pokud jsou Američany, nehlasovali pro "zkorumpovanou" a "válkychtivou" Hillary Clintonovou.

Jo, a nemají rádi většinu Židů (pro které obvykle používají nálepky jako "sionisté", "globalisté", "Sorosovi finančníci" a "Rothschildovi bankéři") a obviňují je ze zneužívání holokaustu pro vlastní zájmy.

Vše shora uvedené platí pro krajní "alternativní" pravici, americké hlasatele bílé nadřazenosti a evropské neofašisty. Ale vše platí také pro západní krajní levici - ačkoliv se označuje za antifašistickou.

Americký prezident v sobotu ostudně odmítl výslovně odsoudit násilné příznivce bělošské nadřazenosti, kteří způsobili škody  a zavraždili demonstrantku v Charlottesville - a místo toho obvinil "mnoho stran". Ale oprávněná kritika Trumpa by neměla zakrývat fakt, že rasisté na pravici jsou stále hůře odlišitelní od údajných rivalů na druhé straně politického spektra.

Předpoklad krajní levice, že je jediným skutečným protivníkem krajní pravice, zakrývá fakt, že sdílí stejné metody a postoje k médiím a demokracii, věří stejným konspiračním teoriím. Obě strany odmítají hromadící se důkazy o Trumpově spiknutí s Kremlem jako lži vyrobené "hlubokým státem" a roztrubované prolhanými médii.

Těm kdo sledují britskou politiku Trumpovo odsouzení "mnoha stran" připomnělo rozhovor s Jeremy Corbynem, ve kterém předseda Labour Party odmítl odsoudit násilné potlačování demokracie ve Venezuele.

Celoživotní obdivovatel latinskoamerických levicových diktatur, který vyzval Británii, aby přijala socialismus v Chávezově stylu, se nedokázal přimět ke kritice Chávezova nástupce, jenž ničí demokracii ve Venezuele. Trump a Corbyn se možná od sebe osobností a názory velmi liší, ale jejich politická mentalita je velice podobná.

Krajní levice pospíchala s odmítnutím "teorie podkovy", která tvrdí, že levicoví radikálové mají mnohem blíže ke krajní pravici než ke středu. Fakt že obě krajní frakce odmítly neoliberální globalizaci představuje jen povrchní podobnost, tvrdí. Nicméně krajní levice důsledně odmítá spolupracovat s centristy proti krajní pravici.

To byl vloni případ osob jako kandidátka Strany zelených Jill Steinová. A nyní je to případ Británie, kde se Corbyn připojil ke xenofobní krajní pravici v podpoře "tvrdého brexitu".

A stejné to bylo počátkem roku během francouzských prezidentských voleb, když ultralevicový kandidát Mélenchon odmítl podpořit Macrona. V červenci dokonce Mélenchon kritizoval prezidenta za to, že přijal zodpovědnost francouzské republiky za deportaci Židů do vyhlazovacích táborů.

Nepřekvapuje to - vzhledem k tomu, že krajní levice, kdysi bašta židovských aktivistů, se nyní svým antisemitismem podobá těm, s nimiž, jak tvrdí, chce bojovat. Extrémní pravice i levice považují dnes Židy za temnou síť lobby a spiknutí, která pracuje na vyvlastnění všech, kdo nepatří k vyvolenému národu.

Nenávist k Židům se na obou stranách dočkala určité proměny. Na krajní pravici je několik "přijatelných" Židů podporujících ultranacionalistický a protimuslimský nativismus a slouží jako spojka s krajní pravicí v Izraeli. Na krajní levici jsou považováni za přijatelné antiizraelští Židé. Takoví jako protistátní rabíni Neturei Karta na shromážděních ke Dni Al-Kuds organizovaných a placených Íránem.

Ostatně ani rasismus není to co býval. Neonacističtí lídři jako David Duke a Nick Griffin nenávidí muslimy, pokud přijedou na Západ, ale radostně cestují do muslimských zemí jako Írán a Sýrie, kde je místní lídři vítají. Stejné pokrytectví platí pro krajní levici, která doma uplatňuje přísnou lidskoprávní ortodoxii, ale ráda přehlédne homofobii, misogynii a rasismus v každé zahraniční diktatuře, pokud je diktátor "antiimperialistický".

Krajní pravice je odpornější, protože jejími motivy jsou bigotnost a rasismus a její násilí je zaměřeno proti menšinám a jejich bohoslužebným místům.

Ultralevice stojí za některými menšinami, přinejmenším pokud jsou oběťmi, nebo zdánlivými oběťmi západní hegemonie. Její "přímá akce" zaměřuje násilí proti policii a symbolům kapitalismu, tedy cílům, které se o sebe dokážou postarat. Ale příliš často krajní levice napomáhá krajní pravici, jako když vloni pomohla zvolit Trumpa a přidala se k brexitu.

Krajní levice nebude tím, kdo porazí Trumpa a "alternativní" pravici v USA, nebo neofašisty v Evropě. Nemůže si pomoci: Má s nimi příliš mnoho společného.

Celý článek v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9255

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2017