Občanskou válku snadno a rychle

16. 8. 2017 / Karel Dolejší

"Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky..." Karel Kryl, 1969
Jižanská identita má v USA hluboké kořeny - a zdaleka se neomezuje na identifikaci s poraženou Konfederací ("Lost Cause") nebo na rasismus ZDE. Jedním ze znaků je patriotismus vztahující se primárně k domovskému státu a pak teprve k celým USA. Jiným sociální konzervativismus. Ještě jiným úzká vazba na církevní struktury ("Bible Belt") - baptisty a metodisty, protestantské evangelikály - a také výrazně větší vliv katolicismu než na Severu. Existují výrazné jazykové rozdíly vůči severním státům ("Southern American English") a typická jižanská kuchyně s výraznými indiánskými, africkými a mexickými vlivy. Jih má vlastní literární tradici ("Southern Renesance") i tradici hudební mísící skotské, jihoanglické a černošské vlivy.


Shrnuto, existuje velmi mnoho lidí považujících se za Jižany - a současně s tím za občany USA. A velká většina z nich rozhodně nepatří k pravicovým extrémistům.

***

Pokud by probíhající vyšetřování Trumpových ruských vazeb nakonec nevedlo k impeachmentu, zůstane jediná možnost, jak se Trumpa zbavit - docílit rozštěpení aliance zájmových skupin, která ho přivedla do Bílého domu. K nim patří část establishmentu Republikánské strany, tradiční energetická odvětví, s nimi z velké části propojená vrstva superbohatých (s výrazným zastoupením majetných židovského původu) - a konečně rasistická ultrapravice, kterou v administrativě zastupuje především zakladatel Breitbartu Steve Bannon, ale třeba také poradce Sebastian Gorka.

Víkendové události v Charlottesville se zpětně mohou ukázat jako zlomový bod - jako chvíle, kdy se od rasistů musely distancovat všechny ostatní skupiny podporující Donalda Trumpa. A to tím spíše, že na příští sobotu jsou již naplánovány další podobné ultrapravicové akce na mnoha místech celých USA. Republikánská strana si nemůže dovolit k otevřenému rasismu mlčet a vyvíjí už masivní tlak na samotného prezidenta, aby se rasistů zbavil. Ohlášena je vlna protestních rezignací byznysmenů z Trumpových poradních orgánů. A Židé, včetně Trumpova zetě, samozřejmě nemohou mlčet, když se na ně nenávistně útočí.

Pokud dojde k rozštěpení zájmové aliance stojící za Trumpem, rasisté budou izolováni a zahnáni do politické rezervace kam patří a výrazně poklesne pravděpodobnost Trumpova znovuzvolení v roce 2020.

***

Na rozdíl od České republiky jsou občané Spojených států ve školách od dětství vychováváni "politicky korektně" - aby měli vždy na paměti potřebu u druhých osob zbytečně "nezraňovat city". Zmíněný kulturní kontext nezbytný pro každou rozrůzněnou a pestrou společnost zajímavě rámuje akce osob, které teď svévolně demolují pomníky na veřejných prostranstvích (místo aby - pokud jim takové pomníky vadí - usilovaly o jejich řádnou demontáž a přesun do muzeí či muzejních depozitářů) a které navíc doprovázejí symbolické násilí mimořádně konstruktivními komentáři typu "byli jste poraženi v roce 1865, tak držte hubu".

Takoví samozřejmě nechápou, že každá porážka je relativní. Nikdy neslyšeli o tom, co přijde, pokud poražený prohru neuzná a odmítne se s ní smířit. Netuší, že pak máte jen dvě možnosti - hledat nějakou formu kompromisu a smíření s těmi, kdo o to stojí, nebo protistranu fyzicky vyhladit ZDE.

Podobní lidé představují dnes nejlepší naději rasistů na to, že se jejich politická izolace nakonec nezdaří. Že vandalové "hrdinsky" strhávající sochy a kopající do nich vyvolají příliv uražených Jižanů do řad radikálních ultrapravičáků. Že se, jak to rasisté dlouho plánují, americká společnost ostře rozdělí na vzájemně se nenávidějící skupiny, které spolu v ulicích povedou válku.

Údajní radikální antifašisté jsou v konečném důsledku nejlepšími spojenci těch, proti nimž "bojují" vandalskými akcemi ve veřejném prostoru.

***

Někteří dobrodruzi na krajní levici jsou emocionálně nafixováni na minulé války a ve své mysli si je neustále přehrávají. Odtud "boj proti fašismu" levičáckých jednotek podporujících kurdskou PKK v Sýrii, stejně jako všelijaké "No pasarán" při nejrůznějších jiných příležitostech.

Fascinace násilnou a tragickou historií (v dlouhé řadě poslední) španělské občanské války tvoří prototyp reakcí ultralevičáků na jakoukoliv jinou politickou krizi, v níž se vyskytuje alespoň jeden ultrapravičák.

Dějiny španělské války však rozhodně nebyly černobílé. Nebýt teroru, loupení a vraždění na straně radikalizovaných elementů podporujících republikánské zřízení, Francovi pučisté by těžko získávali širší podporu pro převrat proti legálně zvolené vládě. Jenomže "důslední" republikáni Francovy příznivce doslova vyráběli jako na běžícím páse, když vypalovali a vylupovali kostely nebo útočili na klérus.

***

Západní společnosti, které si v historicky nedávné době prošly občanskými konflikty a diktaturami, například Španělsko či Portugalsko, jsou si dobře vědomy toho, jak veliké aktivum pro ně představuje absence politické a sociální polarizace. Mají na paměti, jak mimořádně důležitý a cenný je pro ně sociální smír ZDE. Na historické lekce, za něž jste zaplatili statisíci mrtvých, zničenou zemí a hospodářským rozvratem, se prostě tak snadno nezapomíná.

Patří k nim i reálná tolerance - nikoliv všeobjímající láska k "lidstvu", ale každodenní šeď "pokrytecké" slušnosti, v níž říkáte "Dobrý den!" člověku, jehož návyky a názory vás sice možná iritují, nicméně neohrožují.

Je ovšem možné, že nějaký ten milion mrtvol vlastně už neváží nic, pokud je vzdálen přes sto padesát let - a jestliže člověka nejvíc zajímají vlastní citečky a sebestylizace, nikoliv draze zaplacené historické lekce.

0
Vytisknout
5389

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2017