ČR už v Evropě dávno prohrála

Kterak Andrej Babiš nad kvótami slavně zvítězil

30. 6. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nemohlo to dopadnout jinak. Své prohlášení pro česká média (ostatní názor českého premiéra nezajímá) mohl Andrej Babiš nahrát dopředu, neboť z jeho pohledu nemohl summit dopadnout jinak. I kdyby se nepodařilo dosáhnout "dohody", což je v současné podobě jen dohoda o dohodě budoucí, Andrej Babiš by vždy tvrdil, že uspěl. Původní koncept, na němž stavěla Angela Merkelová svou předchozí strategii řešení imigrační krize v Evropě, totiž nebylo možné zachovat a šlo jen o to, zda se jí podaří dosáhnout akordu s rozhodujícími evropskými lídry (ne s českým premiérem) a odvrátí tak svou rezignaci, nebo zda se jí vzbouří Bavorsko a donutí ji odstoupit. Roli českého premiéra v této hře lze charakterizovat jako diváckou. Fakt, že česká veřejnost nedokáže číst evropské souvislosti, mu dovoluje fabulovat o "jeho" vítězství.

Dohoda není skutečnou dohodou. Je to odvrácený krach evropské politiky na unijní úrovni i úrovni národních států. Odstoupení od kvót je taktika, která má za cíl eliminovat to, co se stalo vehiklem  demagogů a populistů v jejich cestě k uchvácení významné části moci. V ČR to můžeme vidět v krystalické podobě: politická pakáž okolo Okamury dokázala uplést z velmi řídkého exkrementu obstojný bič a nyní fermentuje ve sněmovně. Všichni ostatní, bez ohledu na příslušnost a míru populismu, se při strachu z krajně vychýleného veřejného mínění začali agilně hlásit k tomu, že "kvóty v žádném případě nedopustíme".


Jde především o postavení Angely Merkelové v Německu, jak popisuje velmi dobře výše odkazovaný článek v The Independent. Proti ní se otevřeně postavil spolkový ministr vnitra Horst Seehofer z partnerské, bavorské CSU, který pohrozil uzavřením hranic. Merkelová si nemůže v žádném případě dovolit rozkol mezi CSU a CDU, přičemž i uvnitř CDU se začaly ozývat velmi silné hlasy, které zpochybňují její schopnost řešit imigrační krizi. Obava konzervativců z toho, že populisté z AfD budou nadále vykrádat jejich voličské hlasy na jediném tématu - imigraci - vede ke snaze zbavit Německou veřejnost pocitu, že Německo je jedinou zemí, která se stará o to, co ostatní házejí za hlavu. A v tomto ohledu je postoj Visegradu vnímán skutečně jako etalon sobeckosti.

Situaci pochopitelně akcelerovaly výsledky voleb v Itálii a tvrdý postoj populistického ministra vnitra Mattea Salviniho z protofašistické Ligy severu, který okamžitě zastavil přijímání lodí s uprchlíky, čímž vyvinul tlak na další středomořské státy a povzbudil populisty v jiných zemích EU, které sice neřeší žádnou imigrační krizi (jako ČR), což ale nebrání různým vykukům tvrdit, že s ní musejí bojovat. A vzhledem k tomu, že se v ČR podařilo vytvořit skutečně bizarní klima, v němž je imigrace považována za největší český problém, není divu, že politik typu Babiše okamžitě zneužije situace a tvrdí, že zvítězil.

Nezvítězil. ČR je a bude na indexu v rámci EU za svůj zbabělý a vůči zemím zatíženým imigrací (Itálie, Německo, Francie atd.) zrádný postoj. To se dosaženou dohodou nezměnilo a ČR nutně musí počítat s tím, že jí rozhodující státy v EU budou nastavovat "cold shoulder". Pro ČR jde v každém případě o prohru, o níž ovšem bylo rozhodnuto už před summitem. 

Samozřejmě, dosažené dočasné příměř je největší prohrou z hlediska humánního, protože dohoda nedohoda je jen odsouváním problému tisíců mrtvých lidí v konfliktech na Blízkém východě, při strastiplném putování Saharou, na smrtonosných vracích ve Středozemním moři.

Jinými slovy, Evropa bojuje sama se sebou a řešení problému odkládá. Úsměvy skutečně nejsou na místě...

0
Vytisknout
12749

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2018