O zdroji napětí mezi Ruskem nebo Čínou a Západem

18. 7. 2018 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
Mnoho lidí si myslí, že není žádný důvod, proč by Rusku nebo Číně nebo jiným podobným zemím měl vadit západní demokratický svět. Můžeme přece spolupracovat a respektovat své odlišné systémy. Jenže ruský ani čínský systém není nic samozřejmého, jde o improvizaci v reakci na neúspěch komunistického zřízení, které bylo také „experimentální“ a mělo podle původních představ porazit Západ ekonomicky i sociálně.

 

Nejdůležitějším rozdílem mezi Západem a Ruskem nebo Čínou je právní stát, nezávislá státní administrativa a veřejná kontrola moci prostřednictvím médií, voleb, občanské společnosti. Neřekl bych, že ruští nebo čínští představitelé tento západní model fungování společnosti odmítají nějak bytostně, ale určitě se bojí, že v jejich zemích by vedl ke katastrofě. A podle mého názoru mají pravdu.

Tím jsou ovšem ve velmi složité situaci: jejich tradiční společnosti někde z 18. století (nebo jakého vlastně století?) jsou dávno pryč, jejich současné společnosti se více a více podobají těm západním (což je proces v případě Ruska datovaný minimálně k Petru Velikému), ale nemají klíč k západní stabilitě (která ovšem také není nic samozřejmého a tradičního… tradičně byl Západ místem mnoha válečných konfliktů a iniciátorem dvou světových válek). Nemají ani žádnou ideologii, která by se mohla srovnávat se západním osvícenstvím a liberalismem, vytvářejícími jakousi myšlenkovou kontinuitu západního demokratizačního projektu minimálně od dob Francouzské revoluce a vzniku USA.

V důsledku toho, že v Rusku nebo Číně neexistuje žádný způsob nenásilné výměny u moci a není žádná dělba moci, která by zajišťovala měnící se rovnováhu uvnitř společnosti, musí docházet postupně k utahování šroubů a zvětšujícímu se strachu z budoucnosti. Kdo a jak nahradí Vladimira Putina? Kdo a jak nahradí čínského prezidenta?

Z tohoto pohledu by pro ruské i čínské potentáty bylo nejlepší, kdyby se systém veřejné kontroly moci, jak funguje na Západě, podařilo diskreditovat, nejlépe globálně, a kdyby celkový dojem západní veřejnosti byl takový, že v zásadě je jedno, zda člověk žije v ruském/čínském systému, nebo v západní demokracii.

Proč jde o západní veřejnost? Protože Rusko i Čína jsou prostupné, není tu žádná železná opona mezi nimi a Západem, a největší nebezpečí pro jejich současný politický systém spočívá v tom, že by se západní standardy veřejné kontroly moci staly požadavkem široké veřejnosti v obou státech.

Rusko a Čína jsou neslučitelné se Západem právě v otázce veřejné kontroly státní moci. V obou státech je to naprosté tabu, je naprosto nemyslitelné, aby úřady, soudy, média šly proti vládcům země. A to není žádná maličkost, zejména ne v otevřeném globalizovaném světě, kde nelze mávnout nad poměry na svobodné straně železné opony jako nad něčím, co nemůže mít valného vlivu na vnitřní politiku země na druhé straně (ale přece i komunistům v dobách železné opony stálo za to, potlačovat vysílání západního rozhlasu).

Tím vším vůbec nechci říci, že by se s Ruskem a Čínou nemělo spolupracovat, naopak je třeba vtahovat je do západního světa. Nicméně hluboký zdroj napětí zůstává a není vůbec jedno, zda žijeme v ruském/čínském, nebo v západním systému. Ten rozdíl je obrovský, je to rozdíl v samém jádru v přístupu ke státní moci.

Centralizace moci v Rusku i Číně, její únik před veřejnou kontrolou, nejsou dány tím, že by ruští nebo čínští vládcové byli přesvědčení, že takové společenské uspořádání je silnější než západní, jsou dány naopak jejich strachem, že západní nárok na veřejnou kontrolu moci by u nich doma vedl v lepším případě jen k nástupu jiných diktátorů, v horším případě k rozkladu veškeré moci a k občanské válce.

Veřejná kontrola moci totiž vyžaduje dobře zavedené instituce a pravidla, které musí být silnější než aktuální držitel moci. Můžeme doufat, že se něco takového postupem doby v Rusku i Číně vytvoří, ale špatnou zprávou z dějin Západu je to, že takové instituce a taková pravidla nikdy nevznikaly bez tvrdých konfliktů uvnitř dané společnosti. Stabilita Ruska a Číny se tak logicky jeví z hlediska globálního světového řádu jako něco důležitějšího než nějaké turbulentní budování nezávislých institucí v těchto zemích. Na jak dlouho bude možné udržet status quo, to je ovšem jiná otázka. Jisté je, že současné Rusko ani současná Čína nepředstavují žádný stabilní společenský systém, ale úzkostnou improvizaci pod tlakem nezadržitelně postupující westernizace.

1
Vytisknout
10490

Diskuse

Obsah vydání | 24. 7. 2018