Nezestárnou: Ohromující kolorizace záběrů z první světové války

17. 10. 2018



K stému výročí ukončení první světové války vytvořil Peter Jackson vizuálně ohromující myšlenkový experiment: hluboký ponor do života obyčejných  britských vojáků na západní frontě, píše kritik Peter Bradshaw. Využil k tomu nejmodernější digitální technologie, jíž restauroval blikotavé staré černobílé archivní záběry života vojáků při výcviku a v zákopech. Obarvil je, zaostřil, proměnil je ve 3D. Použil jejich deníků a dopisů pro narativní komentář a využil lidí, kteří umějí odezírat ze rtů, aby zjistil, co ti muži v těch archivních záběrech vlastně říkají, a ty dialogy nechal namluvit.


Výsledek je elektrizující. Vojáci se vracejí do až hrůzu nahánějícího, hyperreálného života před našima očima, jako duchové vyvolaní během seance. Jejich tváře jsou nezapomenutelné.

Uvědomil jsem si při sledování tohoto experimentu, píše dále kritik, jak se říká, že světové války dvacátého století inspirovaly surrealismus. Asi před třiceti lety se debatovalo o tom, že je svatokrádežné obarvovat staré klasické černobílé filmy. Tohle je něco jiného. Kolorizační efekt působí uměle, stejně jako 3D (černobílé záběry samozřejmě také působí uměle) a "malířská" aproximace realitě je pro diváka výzvou ohledně toho, co považujete ve filmu za "reálné". Po několika minutách jsem si uvědomil, že síla kulturního zvyku způsobuje, že pochybuju nad tím, co vidím, protože barevný film znamená modernost. Kolorizace a všechno to ostatní je svého druhu zcizující šokovou taktikou a zároveň prostředkem, jímž se octnete přímo uprostřed toho děje. Je to nepřímý způsob jak vám připomenout, že tohle se skutečně dělo lidem, jako jste vy a já.

Film Nezestárnou je samozřejmě omezený rozsahem svého tématu: je jen o západní frontě a film neobsahuje německé postoje, ani v tom filmu není nic o válce jinde. Ale to je proto, že Jackson pracoval se specifickými archivy, BBC a Imperiální válečné muzeum v Londýně, a kdyby ten film rozšířil, nebyl by tak intenzivní a soustředěný. Tak, jak to je, jsou soustředěnost a intenzita zdrcující.

Je to film, který vás naplní intenzivní verzí všech těch starých pocitů: většinou zuřivostí nad nekompetentností a krutostí vládnoucí třídy, která poslala ty vojáky do pekla v důsledku její mechanizace a normalizace války. V Rusku se toto groteskní vraždění stalo velmi důležitou příčinou revolucí v roce 1917. V Británii ne.

Podrobnosti jsou děsivé, stejně jako je děsivá nekorektnost toho, o čem ti vojáci hovoří: někteří mají otevřeně z té války radost, jiní jsou naprosto otupělí hrůzami, které zažili. Když to skončilo, mnozí byli zklamáni: "Bylo to, jako když vás vyhodí z práce." A v té válce samotné vládne absolutní akceptace hrůzy - že se vám nad tím zvedá žaludek. Mohli jste zemřít prostě tak, že jste uklouzli na prknech a propadli jste se do bláta. Byly tak tlusté krysy ("a vy dobře víte, z čeho ztloustly"), vši. Film vám také ukazuje, co v žádné hollywoodské produkci není: latríny: zákop, nad nímž muži museli sedět na bobku, nebezpečně na tyči, někteří z nich nevyhnutelně dovnitř spadli.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 
0
Vytisknout
3581

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2018