Trumpova demoliční četa proti světu i vlastní zemi

11. 5. 2020 / Daniel Veselý

Trumpův Bílý dům po zdlouhavých jednáních zablokoval rezoluci Rady bezpečnosti OSN volající po globálním příměří – jako by snad dobře živení američtí zbrojaři neměli co jíst. Ale žerty stranou: Washington sabotáží této rezoluce, jakož i stažením amerických financí ze Světové zdravotnické organizace (WHO) uprostřed zuřící pandemie odsoudil neznámý počet lidí k jisté smrti. Je zcela zjevné, že právo veta v Radě bezpečnosti OSN je obsoletním mocenským nástrojem, který by měl být neprodleně zrušen. 

Ačkoli se USA dlouhé dekády stavěly proti progresivním změnám v globální politice – a často tak činily v opozici vůči mínění zbytku světa – Trumpův kabinet dokázal americkou kontroverzní diplomacii dovést do tak skličujícího stavu, kdy lze USA bez uzardění označit za mezinárodního páriu a největší bezpečnostní riziko. Člověk nemusí být zrovna zběhlý v diplomatickém umění, aby mu bylo jasné, že proti pandemii je nutno postupovat koordinovaně a na mezinárodní úrovni. A to vyžaduje jak zastavení všech bojů, tak spolehlivě fungující WHO.

Americká vláda, jež svaluje vinu za svou zfušovanou proticovidovou strategii na domácí půdě na kohokoliv, jen ne na sebe, odmítla, aby se ve zmiňované rezoluci objevila jakákoliv zmínka o WHO. Podle Trumpova kabinetu Světová zdravotnická organizace zpočátku informace o hrozící epidemii zatajovala, avšak Bílý dům své nařčení nepodložil žádnými důkazy. Peking naopak trval na tom, aby se v návrhu rezoluce zmínka o WHO a její činnosti objevila.

Trpěliví francouzští diplomaté obezřetně kličkující mezi Washingtonem a Pekingem byli přesvědčeni o tom, že Bílý dům nakonec obměkčí. V návrhu se objevila formulace hovořící o „specializovaných zdravotnických agenturách“. Leč – k jejich nemilému překvapení – ani tato neškodná formulace Trumpovu vládu neuspokojila. Dokonce ani ruští diplomaté nechtěli riskovat mezinárodní izolaci, když tvrdohlavě netrvali na jimi navrhované klauzuli o zrušení sankcí, jež blokují přísun humanitární pomoci – což je zjevná narážka na drastické americké embargo proti Íránu a Venezuele. Většina diplomatů v Radě bezpečnosti uvedla, že by Moskva kvůli svému „rozmaru“ rezoluci nevetovala.

Zdá se ale, že Světová zdravotnická organizace je jen pouhou záminkou, aby USA mohly opět jakýkoliv globální konsenzus sabotovat. Podle zprávy vydané minulý měsíc ve Foreign Policy Trumpova administrativa nechce na globální příměří přistoupit z toho důvodu, že by byly ohroženy její protiteroristické operace v zámoří – a totéž platí i pro izraelské vojenské operace. Jinými slovy: chod Pentagonu nemůže být zastaven ani v době, kdy světem otřásá pandemie a hrozí globální ekonomický propad.

Generální tajemník OSN António Guterres, jenž v dubnu světové velmoci v RB OSN varoval před rizikem globálních nepokojů, mezitím dosáhl úspěchu, když přesvědčil bojové frakce ve více než dvanácti zemích, aby dočasně složily zbraně. Existuje dokonce reálná šance, že by smrtící patogen mohl některé palčivé vojenské konflikty neutralizovat. Jakákoliv kritika Organizace spojených národů je tedy bezzubá, neboť tato instituce nehledá zuřivě obětní beránky, nýbrž klade důraz na efektivní mezinárodní spolupráci.  

Trumpovy Spojené státy, kde Covidu-19 podle oficiálních údajů dosud podlehlo 80 tisíc lidí, jsou i nadále epicentrem pandemie; skutečný počet obětí (včetně úmrtí i na jiné choroby) však může dosahovat dvojnásobku. A politický podvodník Donald Trump, který sám sebe označil za „válečného prezidenta“, má na rukou krev desítek tisíc Američanů, zatímco ekonomice hrozí nebývalý kolaps. Konec pohromy je, žel, stále v nedohlednu.

Spojené státy se v trumpovské éře staly regulérní zemí třetího světa, chovají se jako globální tyran; v zemi funguje komercializované zdravotnictví, které nápor pandemie a ekonomické recese nezvládne. Příznivý hospodářský restart díky extrémní trumpovské štědrosti vůči velkému byznysu a zároveň fatální neschopnosti cokoliv řešit jen tak nenastane. Trumpova demoliční četa si počíná mimořádně destruktivně jak doma, kde desítkám milionů lidí hrozí hlad, tak v zahraniční, kde neposlušné státy trestá extrémními sankcemi, eskaluje bezpilotní útoky a může kdykoliv zahájit válku s Íránem - nehledě na otřesnou antiklimatickou agendu a bourání globální jaderné bezpečnosti. Oproti předchozím americkým administrativám jde o pozoruhodný posun k horšímu, takže je pouze na samotných Američanech, jak s tím naloží.

 

1
Vytisknout
5210

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2020