Rasismus v ČR: Konkrétní příklad, jak ničí životy
23. 6. 2020
čas čtení
4 minuty
Úplně bezelstně se zeptali, jestli mně nevadí jejich barva kůže.
Co dělají poslanci, že TOHLE tolerují? TOHLE je civilizovaná země? (JČ)
Otevřeně
se přiznám - mezi Romy žádné známé nemám, s jejich realitou se normálně
nepotkávám. Ale včera jsem asi hodně pochopil. Pronajímáme byt. Na
prohlídku přišla paní s manželem. Romové, kolem čtyřicítky. Z rozhovoru
vyplynulo, že ona uklízí v nemocnici, on pracuje v nějaké partě, která
dělá dlažby. Na první pohled normální fajn lidi. Oba se chovali nejistě,
uťápnutě, jakoby se omlouvali, začali hned vysvětlovat jak jsou slušní,
jak mají práci... Dívali se do země, vypadali docela zoufale. První
vteřiny sem moc nechápal, co se děje, a pak mně to došlo, píše Martin Frydl.
Začali jsme se bavit, a když s úžasem pochopili, že je hned nevyhodíme a normálně s nima probíráme možnou dobu nájmu, termíny atd., tak se úplně bezelstně zeptali, jestli mně nevadí jejich barva kůže.
Když jsem je ujistil, že je mně to fakt úplně fuk, rozpovídali se. Byt prý shání už skoro rok. Většina nabízejících je odmítne rovnou, ani se s nimi nesejde. Byli na pár prohlídkách fyzicky, ale hned je vypakovali, když zjistili jejich etnický původ.
A tenhle týden dokonce byli někde, kde to pro ně byl hodně traumatizující zážitek – hnusné chování, zesměšňování.
Mají velké děti a vnoučata, v tuhle chvíli bydlí všichni v jednom bytě ve velkém domě, který je romský.
Pracují, chtějí vypadnout, mít svůj klid, žít spolu ve svém.
Už skoro rok se o to snaží a nejde to. Zažívají odmítání, ústrky, výsměch…
Když jsme se loučili, paní mně podávala ruku jakoby vůbec nechápala, že to je možné.
Dívala se u toho bokem do země, polykala a nedokázala ani říct „nashledanou“.
V tu chvíli jsem tam reprezentoval všechny bílý xenofoby a bylo mně fakt stydno.
P.S.: ten byt jim pronajmu.
Z komentářů pod tím na Facebooku:
- To
je realita. Můj syn se zabývá správou nemovitostí a pronájmy a zažívá
to pořád. Říkal mi, že naše rodina, která má kromě romského dítěte také
psy a kočky, by byla naprosto neumístitelná. Většina těch lidí je
překvapená, když ten byt dostanou - strašné. Ale nejsou to jen Romové,
podobně to mají třeba i Ukrajinci, někdy i LGBT.
- Romy
zaměstnáváme, ale najít bydlení za normální cenu je pro ně nemožné.
1+1, za 20 000, mohou přiznat jen 2 děti, další 2 raději zapřeli, jinak
by jim to majitel nepronajal. A tak je to prakticky u všech.
- Ano,
presne stejny problem zazivala moje rodina v Brne. Po telefonu vse ok,
jakmile se objevili na prohlidce, tam jim nabidka byla okamzite
zamitnuta. Sestrenici nejednou rovnou sdelili, ze Romum nepronajme, i
kdyz ma praci a je slusna. Tady v UK nejaka rasa nebo etnicita nikoho
nezajima, jen nesmi mit exekuce nebo zaznam v trestnim rejstriku, delaji
se background checks, tot vse.
- Byla
jsem podobne diskriminovana kvuli invalidnimu voziku. A to je
maly/aktivni, mechanicky. A taky jsem tehdy jeste nemela ani kocku.
- Stačí samozivitelka s dětma. Ani jich nemusí mít moc těch dětí. Bez šance.
- Pronajímal jsem jak Romům, tak ne-Romům. Stejně tak u mně pracovala
řada Romů i ne-Romů. A moje zkušenost je, že skutečně nezáleží na barvě
pleti či etniku. Záleží na kultuře daného člověka či rodiny. Na vnitřně
nastavených hranicích a morálce. Zda mají či nemají zodpovědný vztah k
okolí, či nemají. Zůstaly mi byty a nemovitosti vybydlené i naprosto ve
skvělém stavu. Nebyl rozdíl v tom, zda tam bydlel Rom, rodina, svobodní
mladí, se psem nebo bez, homosexuálové, lesbičky nebo žid. Jediný rozdíl
byl v tom, byl-li to slušný člověk nebo hovado. A poznat takové lidi
dopředu vyžaduje velkou dávku zkušenosti a ta se ne vždy rodí jen z
dobrých příběhů.
- Přišla
mladá paní, tehdy ještě slečna, byt se jí moc líbil, říkala, že to je
pro ni a přítele. Když jsme se domlouvaly už na detailech, nejistě se
zeptala, jestli mi nevadí, že přítel je z Portugalska. Fakt jsem
nechápala, ale slečna tvrdila, že byt shání už několik měsíců a pokaždé
se to zasekne na původu jejího přítele.
22036
Diskuse