Černý jestřáb sestřelen. Definitivně

5. 8. 2020 / Karel Dolejší

Léta 2001-2014 - dobu mezi útoky z 11. září a ruským přepadením Krymu - bychom mohli zjednodušeně označit za zlatý věk jednotek zvláštního určení považovaných za hlavní nástroj "boje s terorismem". Vedl ke zdvojnásobení stavu amerických speciálních sil a ke zmnohonásobení jejich rozpočtu. Nicméně s postupnou obnovou klasického velmocenského soupeření v posledních letech mýtus dominance speciálů na moderním bojišti rychle ztrácí dech ZDE ZDE ZDE. A jak si všímá například Tim Nichols ZDE, je nezbytné znovu postavit speciální síly na místo, které jim po právu náleží v širší národněbezpečnostní strategii.
https://www.pwf.cz/

Nichols upozorňuje, že během protiteroristické periody došlo ke katastrofálnímu zanedbání diplomatické a ekonomické složky národněbezpečnostní strategie - ba co více, čistě taktické snahy speciálů ("najdi a znič osobu XY") dokonce na čas vytlačily strategii jako takovou.

Proto je nejprve nezbytné rozloučit se se zaběhanou představou, že jednotky zvláštního určení snad drží nějaký paradigmatický klíč k modernímu bojišti. Není to pravda ani dost málo. Takové jednotky si nepochybně uchovají svou niku a své úkoly i v současných podmínkách, ovšem vždy jen jako podřízený prvek širší strategie, o níž samy nerozhodují. A žádný rutinní "bodycount" speciálů ve stylu vietnamské války samozřejmě nemůže promyšlenou strategii nikdy nahradit.

Za druhé, upozorňuje Nichols, je potřeba opustit i primitivní "unipolární" doktrínu, která mj. předpokládala, že dvě země spolu mohou mít vždy buď jen mírové, nebo jen válečné vztahy. Velmocenské soupeření přináší návrat k nepřehlednému kontinuu mezi oběma právě zmíněnými póly. Přechod od dvouhodnotové logiky k uznání širšího spektra může, bude-li správně pochopen, přinést speciálům nové příležitosti. Avšak zůstane-li zachována dosavadní dominance těch, kdo v Rusku a Číně nevidí než údajné spojence v boji s absolutním zlem terorismu, lekce zůstane nevyužita.

Za třetí, jsou tu etablované byrokracie, jejichž jedinou snahou je uchovat status quo - tj. masivní přeceňování a přeplácení speciálů na úkor nyní mnohem potřebnějších konvenčních jednotek.

(K takovým byrokratům lze bez rozpaků v ČR přiřadit i prezidenta Zemana veřejně se vysmívajícího potřebě nákupu nové těžké bojové techniky pro AČR. MZ přitom o výzbrojní politice - stejně jako třeba o moderním umění, ekologii, zdravé výživě, atd., atd. - nevěděl takřka nic dokonce i v dobách, kdy ještě ani zdaleka nebyl intelektuálně tak daleko za zenitem jako dnes.)

Za čtvrté, Nichols identifikuje jako významnou překážku potřebných změn pochybné a nesmyslné chápání teorie odstrašení. V odstrašování útočníka speciální síly - navzdory opačnému tvrzení svých nekritických přímluvců - z principu nikdy nemohou hrát první housle. Evropa nyní například bude muset v rámci zajišťování deterentu vůči Rusku znovu promyslet postoj k raketám středního a kratšího doletu ZDE, ale rozhodně nepřipadá v úvahu, aby její deterent jakkoliv zajišťovali předimenzovaní speciálové.

Za páté, existují etablované ekonomické vazby - Nichols je označuje výrazem mikroekonomie - fungující na principu miniaturizovaného vojenskoprůmyslového komplexu, jenž má zájem donekonečna udržovat překonaný primát speciálů i v nových podmínkách, kde pro něj již neexistuje žádné opodstatnění. V opačném případě by totiž zbrojaři museli přistoupit na výrazné snížení nebo dokonce i úplnou ztrátu zavedených tučných zisků ze zakázek pro takové jednotky.

***

Proti fantasmagorickým představám Hradu a dalších "všespeciálních" snílků prohlásil již před třemi lety velitel pozemních sil brigádní generál Ivo Střecha, že pokud si Armáda České republiky neuchová vševojskový charakter, nebude už naši zemi ve světě nikdo brát vážně ZDE.

Vsaďte se ovšem, že fanatičtí islamofobové vždy dají přednost dvacet let starému akčnímu snímku Ridleyho Scotta před střízlivou analýzou současné mezinárodněbezpečnostní situace.

0
Vytisknout
4977

Diskuse

https://www.pwf.cz/

Obsah vydání | 11. 8. 2020