„Ex Oriente Pax“
23. 9. 2020 / Albín Sybera
Když nový koronavirus potkal Dukovany
Přichází Andrej Babiš o vliv ve své vlastní vládě? Anebo je vše při starém, ale v jiném personálním složení? Kromě nekrologu působení Adama Vojtěcha na postu ministra zdravotnictví je jeho rezignace i vhodnou chvílí zamyslet se nad reálným mocenským rozložením sil v Babišově vládě.
Osobnost a vystupování Romana Prymuly poměrně výmluvně naznačuje jeho afiliace k hradní lobby (ZDE či ZDE) a jejím snahám reinterpretovat dění ve střední Evropě podél národnostních narativů poplatných 19., případně první půli 20. století. Ty jsou samozřejmě osvědčeným stavebním materiálem k budování politiky horních pěti promile zaručujících „nedotknutelnost osobního vlastnictví a svobody“, resp. stavebním materiálem, se kterým klíčové osoby české oligarchie dokážou poměrně efektivně zacházet.
Na místě je ale otázka, zda Adam Vojtěch někdy plnil jinou roli, než na jakou se chystá Roman Prymula. Jistě lze očekávat, že Prymula s vojenskou hodností bude plnit své úkoly jiným, „krizovějším“ stylem než úspěšný soutěžící ze Superstar, anebo slovy Andreje Babiše, jinak než nesmírně slušný a čestný Vojtěch, kterého si současný premiér přivedl už na resort financí.
Nicméně lze vůbec reálně očekávat nějakou změnu s ohledem na roli Andreje Babiše? Tim Gosling nedávno ve Foreign Policy přesvědčivě argumentoval, že se Babiš snaží dlouhodobě balancovat mezi pro-kremelskou linkou v české politice reprezentovanou především Milošem Zemanem, a Bruselem coby přirozeným orbitem členské země EU o velikosti ČR.
Dění okolo narychlo lepeného tendru na rozšíření kapacit JE Dukovany a Babišovou snahou odsunout rozhodnutí do mandátu příští vlády, která se bude překlenovat s koncem mandátu Miloše Zemana, je pak tím hlavním příkladem Babišova taktického balancování. Nejedná se ale spíše o zoufalou snahou současného premiéra zůstav v české politice-byznysu naživu?
Nejde přitom ani o snahu vyvolanou ambicemi úspěšného funkcionáře přetransformovaného na podnikatele-privatizátora. Ale o skutečnou snahu přežít, zůstat nad vodou v klanovém prostředí Česka, kde většina současných oligarchů vyrostla pomocí privatizací a bankrotů.
Je Andrej Babiš na to všechno skutečně sám?
Již v minulosti upozorňovali někteří komentátoři, že Babišův vstup do politiky je ve skutečnosti útěkem do ní. Volební úspěch Babišova ANO v roce 2013 koupil jeho vůdci žetony, ale rozhodně ne kontrolu nad ruletou umístěnou v místnosti, ve které se ocitl.
Personální politika na resortech a úřadech, kam vstoupilo Babišovo hnutí, také naznačuje, že Andrej Babiš a jeho okolí buď obsazovalo posty horkou jehlou podle toho, kdo nejvíce vyhovoval Babišově „marketingovému“ šéfování, anebo se svými úředníky ve skutečnosti úplně nesouznělo (viz. senátor Wagenknecht či bývalý náměstek Závodský), případně, a to je možná otázka na pořadu dne, to nebyl úplně Andrej Babiš, kdo jména na posty náměstků a ředitelů vybíral.
Pokud Vojtěchovým prohřeškem bylo, že si vzal v OVM do úst vlastního šéfa, anebo že prostě bylo potřeba položit ministra na oltář marketingové politiky, tak ale ani v jednom případě se nezdá, že by zrovna na ministerstvu zdravotnictví bylo něco personálně v nepořádku, anebo snad někdy panovalo i napětí mezi Vojtěchem a Prymulou v době jejich společného působení.
Je tedy docela dobře možné, že smyslem dosazení Prymuly je strhnout větší pozornost dění v koronavirou krizí zmítaném Česku na osoby premiéra a jeho ministra nejenom s ohledem na klesající preference ANO. V závětří rychle se šířící pandemie může starší jaderné zařízení této středoevropské země snáze udělat další kroky k návratu pod kontrolu svých výrobců. Příhodnější dobu pro uskutečňování jaderné politiky v Česku už se asi nenaskytne. A Andrej Babiš se bude pravděpodobně snažit přežít, ať už se to vyvine jakkoliv.
Diskuse