Erdogan chce změnit Kremlem podporovaný status quo v Náhorním Karabachu

14. 10. 2020

čas čtení 3 minuty
Turecko a Ázerbájdžán možná společně plánovaly azerskou ofenzívu proti Arménií kontrolované oblasti Náhorního Karabachu, která znova rozžehla tento doutnající konflikt. Napětí mezi Ázerbájdžánem a Arménií kvůli spornému území eskalovalo v konvenční válku 27. září. Pokrytí v mezinárodních médiích z velké části představilo probíhající konflikt jako výsledek spontánní eskalace, napsali Mason Clark a Ezgi Yaziciová.


Ale turecko-azerská vojenská spolupráce, prodej bezpilotních prostředků a mobilizace ozbrojených sil indikují, že Ázerbájdžán se s tureckou podporou připravoval na zpochybnění arménské přítomnosti v Náhorním Karabachu před 27. zářím. Ázerbájdžán údajně nakoupil turecké bezpilotní prostředky v červnu 2020 a nasazuje je s velkým účinkem. Turecké a azerské síly mezi 29. červencem a 10. srpnem provedly rozsáhlé společné vojenské cvičení a bilaterální jednání na vysoké úrovni ve dnech 16. července a 13. srpna. Po cvičení Turecko ponechalo v Ázerbájdžánu letouny F-16 coby "deterent" proti Arménii. Rozsah zapojení tureckého vojenského personálu v nynějších aktivních bojových operacích je nejasný.

Turecko navíc zřejmě začalo nasazovat síly Syrské národní armády v Ázerbájdžánu před azerským oznámením ofenzívy v Náhorním Karabachu. Ankara mobilizovala přinejmenším 1 500 příslušníků Tureckem podporované Syrské národní armády, aby posílila azerské jednotky. Zprávy o syrských posilách sahají až k 22. září, pět dní před azerským oznámením ofenzívy. Syrské jednotky jsou přítomny nedaleko frontové linie, včetně Horadizu na ázerbájdžánsko-íránské hranici. Turecko popírá jakékoliv zapojení Syřanů v Ázerbájdžánu a tvrdí, že Arménie nasazuje v Náhorním Karabachu skupiny spojené s teroristickou organizací PKK. Turecko možná předem explicitně neplánovalo azerskou ofenzívu z 27. září, ale přinejmenším připravilo aktiva, která by byla nezbytná, aby to udělalo - a plně podpořilo Baku, i kdyby ofenzíva byla buď nezávislým rozhodnutím Ázerbájdžánu, nebo skutečnou spontánní eskalací.

Turecký prezident se zřejmě snaží ovlivnit probíhající konflikt v Náhorním Karabachu tak, aby kromě jiného rozšířil turecký vliv v blízkém zahraničí. Turecko a Rusko se staly primárními mezinárodními aktéry konfliktu - když Erdogan vojensky podporuje Ázerbájdžán a Putin se snaží jednat o ukončení bojů, aby podpořil svého spojence Arménii. Erdogan zřejmě považuje azerský postup v Náhorním Karabachu za příležitost zrušit status quo a zvýšit turecký vojenský a politický vliv na Kavkaze. Zřejmě má za to, že disponuje nízkonákladovými prostředky k rozšíření tureckého vlivu pomocí a podporou Ázerbájdžánu, dokud ruský prezident Vladimir Putin zůstává neochotný plně podpořit Arménii a rozhodnutý hledat diplomatické prostředky deeskalace konfliktu.

Kremlem zprostředkované příměří dosud nedokázalo zastavit nepřátelství, ale Kreml je v pozici schopné kontrolovat potenciální politický proces. Ruský ministr zahraničí Lavrov se se 9. října sešel v Moskvě s azerským ministrem zahraničí Jeyhunem Bayramovem a arménským ministrem zahraničí Zorabem Mnacakanjanem na více jak 10 hodin a vyjednal "humanitární zastavení palby" na výměnu zajatců a ostatků, od půlnoci na 10. říjen. Ke 12. říjnu ani Ázerbájdžán, ani Arménie formálně neukončily zastavení palby, navzdory vážnému porušování s civilními obětmi na obou stranách. Arménie hlásila azerské ostřelování řady postavení v Náhorním Karabachu, včetně hlavního města Stěpanakertu. Ázerbájdžán hlásil arménské porušování na řadě míst uvnitř Ázerbájdžánu, včetně raketového útoku na druhé největší město Ganju večer 10. října.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6057

Diskuse

Obsah vydání | 20. 10. 2020