Pokud stát už nefunguje, vyřešíme Bečvu sami?

17. 11. 2020 / Milan Čech

Budiž nám 17. listopad připomínkou že oligarchie (i ty komunistické) se nehroutí za souhlasu vlády, premiera, policie, inspekce a zbylého státního aparátu, ale za jejich afektovaného řevu a spílání. 

Kolem toho, co se stalo na Bečvě, stále není jasno. Jasné jsou jen miliony mrtvých bezbranných tvorů, které jsme nedokázali ochránit před těmi, pro které je zisk a vlastní prospěch nadřazen všemu. 

Nedá se vyloučit, že náš stát už je řízen jako firma (jednající jen v zájmu toho kdo se považuje za jeho majitele), přesně jak nám bylo před volbami jedním oligarchickým hnutím s koblihami slíbeno.

           

 

V situaci, kdy soudy v kauzách kolem hnutí a jeho šéfa nejsou roky schopné dořešit ani banální případ hnízda nějakého ptáka, nepanuje úplná důvěra v to, že státní aparát chce a dokáže řešit takto (smrtelně) významné události v zájmu země, a nejedná výhradně v zájmu onoho „všelidového“ pseudohnutí jednoho muže. Je sice možné, že velení tohoto spolku je už tak afektované a paranoidní, že střídavě odmítavě / mlhavě / pomalu / lživě / přehnaně / nelogicky / nesmyslně atd. reagovalo na situaci kolem otravy, i když havárie nebyla způsobena firmou z holdingu. A toto amatérské PR-ově kontraproduktivní chování u mnohých vyvolalo zdání, že právě oni musí být pachatelem, protože už dávno na základě předchozích zkušeností ví, že právě podobné lhaní bylo vždy, při podobných problémech, jejich hlavním komunikačním nástrojem (krom stěhování psychicky nemocných dětí na Krym). Tuto podezřívavost nelze tedy lidem vyčítat.

I toto zjištění by bylo pro společnost pozitivní, relativně uklidňující a správné, a má význam se tohoto výsledku dobrat. Je dobré vědět, že jsou tu sice např. ohýbána pravidla tak, aby se i z daní našich nemajetných spoluobčanů v exekucích mohly dál miliardářovi vyplácet i ty dotace, na které z EU již nemá pro konflikt zájmů nárok, ale k jiným fundamentálnějším problémům zde snad nedochází.

Na druhou stranu je nutné ošetřit tu případnou verzi, že tomu tak nebylo a zvláštní události okolo brutální otravy Bečvy ze strany státního aparátu nebyly náhodné, ale naopak cíleně vytvářené tak, aby se skutečnému prošetření zabránilo.

Stát, pokud má být funkční entitou, potřebuje zajišťovat zákonnost u všech. I u těch nejvyšších, co mohou chod institucí určených k prosazení spravedlnosti ovlivňovat ve svůj prospěch. Stejně jako malý vir dokáže usmrtit o tolik většího člověka, dokáží parazité v těle společnosti způsobit její postupnou nefunkčnost a smrt, s důsledky pro všechny. V podstatě každá společnost se toho času pohybuje na hraně nože a pád do nějakého nespravedlivého zřízení je blíže, než se domníváme (např. nedávno stačilo jen pár procent psychopatem zblbnutých bláznů navíc a dokonce i ta největší demokracie světa se propadla do stavu, kde pravda a realita už nerozhodují vůbec o ničem). Hlavounům se totiž zalíbí řešit problémy ke svému prospěchu, a je jim jedno že se stát, který mají reprezentovat a hájit, postupně propadá do srabu a autoritářství, kde obyvatelstvo, krom pár spřízněných spoluoligarchů, je jen otrokem využívaným k pohánění onoho nespravedlivého molochu.

Varianta ovlivňování šetření ve prospěch mocných nebyla v případě Bečvy dostatečně vyloučena. Trapný Brabcův pokus vyloučit spěšně Dezu, která navíc nejprvě lživě tvrdila, že s kyanidy vůbec nepracuje, počítat nemohu. Nerozumím totiž tomu, proč bývalý manager-chemik z mimořádně neenviromentální firmy holdingu (za Brabcova velení byla Lovochemie největší znečišťovatel Labe vypouštějící mimo jiné i kyanidy), co v sobě náhle objevil potřebu z ministerského postu pečovat o životní prostředí, se nejvíce věnoval vyloučení podezření pouze jedné firmy, čistě náhodou z onoho holdingu, a identicky rovněž neoznámil, že jiné neholdingové subjekty jsou také bez viny. Připomíná mi to situaci malého děcka, co přiběhne k nic netušícím rodičům a začne jim s křikem vyprávět, že ono to okno vedle v ulici určitě nerozbilo a nic o tom, že se to stalo, neví. 

Ale jinak manager je Brabec geniální a vysoce intuitivní. Jeho čistka na ČIŽP, kam byli dosazeni místo zbytečně ekologicky smýšlejících úředníků lidé z průmyslu, se nyní ukazuje pro řešení podobných katastrof jako vysoce funkční, alespoň tedy pro znečišťovatele.

Je pro nás jako občany nezbytné podniknout kroky, které objasní, jak to na Bečvě bylo a zda-li se nestáváme nebo jsme se již nestali zemí bez vlády práva a demokracie. Pokud by totiž situace skutečně došla až takto daleko, potřebujeme to vědět, aby bylo jasné, jak nezbytná je další revoluce a svržení současného panstva pohybujícího se už za hranou demokracie. Je jednodušší zničit parazitickou oligarchii v zárodku, dokud zabíjí "jen" ryby, než její chapadla prorostou všechno, pak to trvá často i 40 let, než nefunkční oligarchický systém zajde na svoje chyby a trapná hesla o svých věčných časech. Použití státního aparátu k zakryti obří ekologické havárie způsobené firmou holdingu by mělo potenciál zajistit procitnutí z letargie i pasivním a naivnim konzumentům Prchalových bludů. Těžko nadšeně plesat nad fotkou nového pejska na facebookovém účtu páníčka, co otrávil miliony nevinných životů jinde, zamaskoval to svými poddanými a sobě podřízeným státním aparátem, a pak ještě nadával v parlamentu těm, co to chtěli vyšetřit. 

Co tedy navrhuji? Myslím, že ať už havárii způsobil jakýkoli subjekt, není možné, aby o tom někdo nevěděl. Naopak z jistých indicií vyplývá, že se havárii někdo pokusil řešit chlorem a dělal to zcela technologicky správně a tedy se znalostí a připraveností přesně tyto situace řešit, tedy patrně nešlo o náhodný a ojedinělý akt nakládání s tímto jedem. 

Zákonitě musí existovat skupina lidí, co u příčiny byla nebo o ní ví, obzvlášť když množství uniklé látky bylo enormní. Těžko si představit, že ředitel Dezy (nebo nějakého jiného subjektu, co za havárií stál) vzal montérky, chlor z garáže, po cestě nabral v Průhonicích u stánku s levným občerstvením zvaným Sokolovna na práci zde netrpělivě čekajícího dělníka z východu Andreje, co neumí česky, a tak nehrozí, že by mohl o havárii někdy něco srozumitelně sdělit, a vydali se s tragédií bojovat tak, aby se o ní nikdo další nedozvěděl. Někdo někde něco ví, ale tito lidé, co u toho byli, zatím nemají důvod mluvit a riskovat své zaměstnání, zdravi atd.

A to je bod, kde máme jako společnost šanci. Apelovat na ochranu životního prostředí na stále zničenější planetě nemá cenu. Ale kde není morálka, tam mají o to větší moc prachy.

Pokud by byla veřejnost obeznámena s možností bezpečně vyměnit své informace ohledně katastrofy za několik milionů korun (nebo ekvivalent v Bitcoinech), myslím, že by tak minimálně někteří učinili, a to i kdyby za mlčení již dostali zaplaceno od protistrany… Prostě je pořád lepší mít další miliony než je nemít. Samozřejmě musí být zaručeno, že se o insiderovi co u katastrofy byl a rozhodl se mluvit nikdo nedozví. Navíc původce otravy ví, že případná „nehoda“ někoho kolem Bečvy by byla nebezpečím i pro toho, kdo té "nehodě" pomohl, snaha řešit oligarchické problémy ala Kočner již ukázala svá rizika. Dnešní internetová doba má totiž i jednu výhodu, dokud tu budou na mocných nezávislé zdroje informací typu BL, neutajíte nic, a jednou vás vaše činy doběhnou a pohár trpělivosti s vámi může přetéct a celé to může proběhnout rychlostí jakou si nepřipouštíte. A čím víc se dalšími nepravostmi bráníte, tím horší situace je, jako u člověka topícího se v močále, co ve stresu hýbe nohama aby se zachránil a propadá se tím hloub a hloub. 

Jak objasnění kauzy dosáhnout je otázkou. Jako nejrychlejší vidím možnost najít sponzora, co nabídne (i anonymně; ne každý touží po zaklenutí od FÚ) potřebnou částku, pak bude nutné zajistit technickou stránku věci a najít v IT zběhlé lidi, co zajistí a veřejnosti vysvětlí takovou možnost předání informací a vyplacení peněz, proti které ani zkušení STBáci z bezpečností divize libovolného podniku nemohou nic dělat (anonym s informacemi o úniku pak rovněž sdělí i např. 10 ti místný kód, který si sám zvolí a kterým se následně po prokázání pravdivosti informací identifikuje spolu s údaji, jak a kam, popř. v jaké kryptoměně, mu má být vyplacen finanční obnos…).

Díky sdílení pečlivě připravené akce po sociálních sítích by byl dosah velký, akce by byla přitažlivá i pro média (zajímavé by bylo sledovat, jak se k tomu postaví ta z holdingu, který prohlašuje, že s otravou nemá nic společného a jeho zmatečné a zdržující vystupování je jen dílem náhody), a tak je takřka jisté, že lidé, kteří u nehody na Bečvě byli, by se o nabídce dozvěděli. Půjde jen o to, zda je miliony rozmluví. Získané informace by byly předány investigativcům se znalostí případu k ověření. Na nich by bylo, jak a s čím informovat PČR tak, aby byla zajištěna ochrana zdroje a policie musela dělat to, k čemu je určena. Z psychologického hlediska by mohla existence akce být pozitivním tlakem na ty, co problém řeší nyni. Bylo by pro ně fiaskem nevyřešit původce úniku a pak sledovat, jak to dokázala společnost bez nich, s možnými důsledky a podezřeními, které by z toho mohly vyplývat.

Další možnost je pokusit se toto celé zvládnout za pomoci sbírky, kde v případě jejího neúspěchu budou peníze zaslány dárcům zpět. Další postup by byl identický.

Musím přiznat, že žádné miliony, které bych mohl toho času poskytnout, nemám. Rovněž moje znalosti zabezpečené komunikace nebo právních úkonů k založení sbírky na portálech k tomu určených jsou minimální, a tedy vím, že toto zorganizovat nedokážu. Možná, že si společnost uvědomí potřebnost tohoto pokusu a sdílením a aktivitou ho dokáže společně vytvořit. Je také možné, že ne a že společenská poptávka po zabránění jedné poměrně reálné možnosti s potenciálem dalších dekád temna v pokrouceném oligarchickém systému ve společnosti není, a pak je třeba se s tím smířit a vyrovnaně vnímat podivně nepoučitelný svět, co nás obklopuje.



0
Vytisknout
5092

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020