Hejtmanistán: O politických nákladech spoléhání na extremisty

16. 2. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Foto: Wikimedia Commons. Licence Attribution-ShareAlike 4.0 International.

Od pondělka vláda v ČR vyhlásila nový nouzový stav. Učinila tak formálně na žádost hejtmanů, kteří k požadavku mají jistě dobré důvody, nicméně nulovou pravomoc. Proto také v souvislosti s posledními událostmi byly již v pondělí podány dvě žaloby. Jedna žádá pražský Městský soud o zrušení nezákonně vyhlášeného nouzového stavu, druhá vůči členům vlády vznáší podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby.


Faktickou součástí vládní koalice Andreje Babiše, bez níž se kabinet nedokáže obejít, donedávna byly dvě extremistické strany. Ultrapravicová SPD představuje obdobný projekt "soukromě vlastněné partaje" jako ANO - ovšem s tím rozdílem, že lze vysledovat zřetelné vazby na prokremelské vlivové struktury, které v zahraničněpolitických otázkách dlouhodobě "kultivují" šéfa SPD, takže Pitomio co chvíli tupě opakuje talking points moskevské propagandy.

Ultralevicová KSČ(M) zůstává i tři dekády po listopadu 1989 jedinou nereformovanou komunistickou stranou ve střední a východní Evropě. V praxi to znamená, že se jako celek dodnes nepropracovala ani na pozice eurokomunismu, které slušnější západoevropské komunistické strany (finská, rakouská, španělská...) zaujaly před 40 - 50 lety.

Eurokomunismus zcela seriózně (nikoliv účelově a naoko) přijal rámec parlamentní demokracie, politický pluralismus - a postavil se jednoznačně proti kremelskému imperialismu převlečenému tehdy za "proletářský internacionalismus" sovětského střihu, s doktrínou omezené suverenity.

Tím, že KSČ(M) nikdy reálně nepřistoupila ani na umírněné eurokomunistické pozice - místo toho její představitele vidíme obhajovat justiční vraždy stalinismu a je na nejlepší cestě k vítězství ortodoxně stalinistického Skálova křídla - sama ohlašuje světu, že ve skutečnosti nikdy nepřestala být ruskou vlivovou agenturou v české kotlině, neboť tuto roli nepřiznala a neodmítla.

Vlivovou agenturou cizí mocnosti byla KSČ(M) nepochybně po rozhodující část své historie; s drobnými výhradami dokonce i v období stalinisty odsuzovaného "šmeralismu" (1921-1929). Na počátku existence pravda ještě navazovala na tradice rakouského parlamentarismu a marxistického demokratického reformismu (austromarxismu), uznávala v určité míře politický pluralismus dovnitř i navenek. To vše skončilo s nástupem Gottwaldova vedení v roce 1929, po němž nalezneme vlastně jen dvě historické epizody, během nichž se KSČ nepodřizovala direktivám Moskvy. První představoval reformní pokus v roce 1968; druhý pak gorbačovská éra v letech 1985-1989, během níž konzervativní husákovské vedení otevřeně sabotovalo sovětskou perestrojku. V prvním případě následovala vojenská invaze. Ve druhém Moskva dala od prohnilých východoevropských satelitních režimů ruce pryč a umožnila jejich pád.

Nereformovaní čeští komunisté, tato tradiční vlivová agentura Kremlu, podtrhli minulý týden Andreje Babiše ve věci nouzového stavu rámujícího protipandemická opatření, když v plném rozsahu nesplnil jejich požadavek na škrty v rozpočtu ministerstva obrany - a když nepřistoupil na další požadavek zařadit do očkovacího plánu ruskou vakcínu Sputnik V, o jejíž standardní registraci u Evropské lékové agentury Moskva dosud nepožádala.

Slušnější komunistické strany se rozešly s kremelským imperialismem zpravidla po roce 1968, výjimečně až po potlačení Solidarity v roce 1981 (italská). Sprosté komunistické strany, jako je česká, k takovému kroku fakticky nikdy nedospěly. Vždy v nich zůstal příliš silný vliv ortodoxních stalinistů, kteří si u nás po očekávaném pádu Vojtěcha Falmera Filipa brousí zuby na opětovný návrat do vedení. A domácí rehabilitace stalinismu cíleně prováděná Putinem dokonce vytvořila výborné podmínky pro odstranění veškerých zbylých třecích ploch mezi Kremlem a stalinisty v zahraničí.

Na kauze podkopnutí nouzového stavu uprostřed pandemie, z níž Česko (doufejme jen dočasně) vyšlo coby hejtmanistán oklešťující kontrolní funkci parlamentu, dokonce snad i Andrej Babiš musí vidět, jak vysoké jsou skutečné náklady jeho dlouhodobé spolupráce s proruskými extremisty.

S těmi, kdo se pokaždé, kdy sami nedrželi v rukou mocenský monopol, důsledně řídili heslem "Čím hůř, tím líp".

Doufejme, že ještě než soud nařídí zrušení nezákonně vyhlášeného nouzového stavu, politici dokážou nalézt kompromis ohledně rámce dalších protipandemických opatření, který by nemusel spoléhat na kremelské agentury v extremistických stranách.

Pokud se to nepodaří, Kreml zřejmě nakonec dosáhne svého, když prosadí přes Hrad a jeho příští úřednickou vládu postupně čistky v Bezpečnostní informační službě (BIS), dostavbu Dukovan Rosatomem, škrty na obraně i očkování řádně netestovanou a necertifikovanou ruskou vakcínou.

0
Vytisknout
8484

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2021