Faust

8. 3. 2021 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty
V poslední době jako by se zdálo, že život jednoho člověka není nic podstatného. Statistiky zemřelých narůstají do obludných rozměrů a dost lidí už to bere jako pravidelný denní folklór. Chyba. Každého člověka je velká škoda. Dobrého pak (covidově zprofanovaným slovem) exponenciálně!


Teprve teď jsem se dozvěděl, že v pandemické patálii na podzim 2020 zemřel dobrý člověk Petr Musílek z Chotěboře. Mimo jiné zdejší literární guru. Nejsem znalec celého jeho dlouhého osudu, poznal jsem ho až někdy na přelomu milénia. Ale krom toho, že psal, organizoval pravidelně a často v místní základní umělecké škole literární sezení, čtení drobných autorských dílek - pro pár zájemců, k tomu někdy trochu muziky. Občas mi řekl, abych se s kytarou přidal. Jezdil jsem za ním a jeho myšlenkami jednu dobu docela často a rád. Vlastně nás učil otrkat se na opačné straně hlediště, nezoufat si, když přijde třeba jen 7 lidí; jásat, když jich přijde 17 a skoro omdlít štěstím, když zahřmí a minisálek je + - plný. Tak to s malými formami zkrátka je. Další osvícení (třeba hned vedle v Havlíčkově Brodě) by mohli vyprávět :-)

Byl i spoluorganizátorem vysočinských literárních dílen (Literární Vysočina), kde to vždycky pár dní žilo a kde se dali potkat i přespolní zajímaví lidé (třeba tenkrát ještě žijící legenda Ivan Martin – Magor – Jirous, J. H. Krchovský nebo třeba Jiří Dědeček). V rámci inspirativního a krásně nekonzumního prostoru, podle potřeb každého, probíhala kultivace či přímo léčba duše. Jako (i můj) guru do mě pravidelně hučel, abych začal psát i něco jiného než jen písničky, abych tím mluvil na lidi, a když jsem to začal diletantsky zkoušet, tak mě s tím opět velkoryse pustil na „své“ minijeviště, aby mi bylo dopřáno (i drsné) zpětné vazby. Vlastně to byl jeden z mála lidí v blízkém okolí, kteří umně zkoušeli ukazovat, do jakého vlaku je dobré nastoupit, proč a kam se s ním vydat.

Petr bydlel v domku naproti typickému bolševickému sídlišti – to byl vlastně docela příznačný kontrast. Svoji „tvořírnu“ měl v kosém podkrovíčku se střešním oknem. Protože pálil, jak se říká, jednu od druhé, tak se nad jeho hlavou od trvale stoupajícího sloupce modrošedého dýmu tvořil nepřehlédnutelný FLEK. Tam vás nemohla nenapadnout ona mystická smlouva s temnotou. Proto jsme si napůl ve srandě říkali - jednou možná přijdeme a zbude jen díra!

1
Vytisknout
8801

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2021