O destruktivním neználkovství premiéra

A v sobotu dostavím Dukovany..

11. 3. 2021 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty

Literární Neználek měl jednu významnou vlastnost. O všem si myslel, že je to hračka, že je vše jednoduché. Že k tomu umět řídit auto, hrát na flétnu nebo skládat básně není třeba se nic učit, že není třeba porozumět a získávat dovednosti. Andrej Babiš má podobnou vlastnost. Sice ho - podobně jako Neználka - spousta lidí nebere vážně, ale poslat ho hrát si někam jinam jednoduše nelze. Jeho pískoviště je ve Strakově akademii. Před pár dny se rozhodl, že začne řídit školství. Navrhuje stanovit maturitní vysvědčení úředně, když před tím přišel s trojstupňovým plánem, který si přes noc rozmyslel. Nebo možná rozesnil. Je možné, že se v dohledné době rozhodne dostavět jadernou elektrárnu...

Není to jednoduché spolupracovat s Andrejem Babišem. To se jednoho dne probudíte, jako třeba ministr školství, podíváte se, co píše tisková podpora pana premiéra a s otevřenou pusou a padajícím hrnkem kafe čtete o tom, že se pan premiér rozhodl zrušit maturity. Hrnek dopadá, čelist zůstává nekontrolovaně uvolněná a během intenzivního mnutí očí vzpomínáte, kdy vám pan premiér sdělil, že takový plán má a že ho chce zveřejnit. A uvědomujete si, že k tomu nikdy nedošlo.


Nejde jen o školství. Představte si, že máte premiéra, který chorobně touží mít stále vše pod kontrolou, vstupovat do mikroprocesů s nulovou znalostí problematiky nicméně s přesvědčením, že z mocenského hlediska na to má právo, který nikomu nevěří a pro kterého je nejvyšší a někdy jedinou kvalifikací naprostá loajalita. Premiéra, jehož kroky jsou motivovány hluboce zakořeněným sobectvím, majetnictvím a potřebou na konci dne shrábnout zisk, klidně na úkor ostatních.

Takový člověk je nevhodným kandidátem k řízení státu v dobách klidných a nebezpečný v dobách mimořádných, krizových. Jeho způsob uvažování vždy vede k tomu, že za jakýchkoliv okolností myslí na svůj vlastní prospěch. Řízení, nebo spíše neřízení covidové krize pramení právo ze snahy Andreje Babiše neohrozit vlastní zájmy a snažit se udržovat kontrolu nad vším, co mu zrovna připadá z hlediska primární motivace zajímavé. 

V překvapivém obrazu, v němž se na pozadí hořícího města vrhá superhrdina Andrej zachránit prostřednictvím svých agrofertích schopností české školství, nejde zdaleka o maturity. Pokud dojde na jejich úřední podobu, nic strašného se nestane, školství se nezhroutí a negramotnost se nezvýší. Problém je v tom, že premiér, který vůbec netuší, jaké konsekvence jeho nápady mají, jedná na základě zcela irelevantních pohnutek. Irelevantních a nebezpečných z hlediska veřejného zájmu.

Tento model uvažování a rozhodování se nutně musí jako matrice projevovat všude jinde, ať už jde o dopravu, energetiku nebo životní prostředí. Nebo cokoliv jiného. Premiér vytvářející zmatky a trvající na tom, aby byly jeho zmatené představy naplňovány, nutně musí hledat něco, čím si zaslouží přízeň. Seniorům zaplatí 5 tisíc korun, jakkoliv je zdůvodnění právě takové pomoci této skupině v daném okamžiku nesmyslné, zaměstnancům přidá několik tisíc korun měsíčně (v průměru), jakkoliv je to v daném okamžiku další obrovská díra v rozpočtu a plošné řešení opět nedává smysl. Maturantům slíbí, že nebudou maturovat, lživě předstírá, že mu jde o podstatu věci, přičemž ví, že to tak nebude. Ve svém pravidelném blábolení k občanům ovšem vždy může tvrdit, že se snažil maturantům pomoci a bude doufat, že dostane nějaké hlasy. Inu, se změnou volebního zákona se totiž mění i podmínky.

Neznalost, neodpovědnost, nebezpečnost. Ano, tak to je.

0
Vytisknout
5407

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2021