Jak vytvořit v ČR porozumění mezi venkovem a městem?
31. 8. 2021
čas čtení
2 minuty
Tyto a jiné příspěvky jaksi nepřímo implikují, že řada lidí si myslí, že Česko je v oblasti možnosti příležitostí homogenní země, dokonce i na úrovni jednotlivce, a náš úspěch záleží jen na dobré vůli.
Zde si dovolím odbočku do teorie tvorby lidského kapitálu prof. Heckmana. Ta mimo jiné říká, že je mnohem obtížnější měnit kariéru později než dříve.
Kdybych to přeložil do typické situace lidí na venkově, tak pokud jste automaticky okolím či školou posláni na průměrný český učňák a po tom jste se rozhodli jít na průměrnou vysokou školu, vaše šance na úspěch jsou na VŠ výrazně nižší než u lidí, kteří se od devíti let věděli, že půjdou na vysokou školu.
Jinými slovy lidi z venkova v okamžiku, kdy jim je 18, už mají do značné míry kariéru nalinkovanou.
To platí v ČR dvojnásobně, protože Česko má specificky vysokou dědičnost vzdělání, neboli extrémně nerovnoměrně rozdělenou šanci na úspěch, což je pro řadu liberálních guru těžko zkousnutelný fakt, když máme relativně rovnoměrně rozdělené příjmy (ale hlavně díky důchodům).
Samozřejmě nechci zde trivializovat vztah mezi vnímanou šancí na úspěch na trhu práce a volebním chováním, ale pouze když se podíváte na alokaci služeb a škol po republice, o nějaké rovnoměrnosti příležitostí se nedá ani mluvit.
Ještě jedna poznámka k migraci. Opět zde vzniká častý dojem, že Češi jsou líní a nikam nestěhují.
Není to pravda, ale ne asi tak, jak si český Twitter představuje. Češi se stěhují masivně z venkova do měst před studiem a pak se nevrací. Stačí se podívat na věkovou a vzdělanostní strukturu měst a venkova. Opět to dává smysl z pohledu vytváření lidského kapitálu a nákladů na změny.
Na závěr bych rád upozornil na výsledky řady výzkumů, že úspěch na trhu práce záleží také hodně na networkingu a s kým se kdo zná.
Jedna věc na závěr. Že venkov volí úplně jinak než město pro mě není žádné překvapení. Problém je, že vůbec netuším, jak tyto dva světy dostat na jednu palubu.
6984
Diskuse