Svět nepřijímá afghánské uprchlíky tak, jak by měl

17. 9. 2021

čas čtení 4 minuty

Přestože mezinárodní společenství vyjadřuje sympatie Afgháncům, kteří uprchli ze své země po převzetí moci Talibanem, není vůbec jisté, zda se jim dostane útočiště, na které mají podle mezinárodního práva nárok.

Rakousko, Polsko, Slovinsko, Švýcarsko a Rusko kategoricky prohlásily, že nové příchozí Afghánce nepřijmou. Slovinský ministr zahraničí dokonce údajně vydal pobuřující varování před "teroristickými útoky na evropské půdě", píše Rashmee Roshan Lall.

Ve Spojených státech, kam mají být přesídleny desítky tisíc Afghánců, využívají někteří trumpovštější členové Republikánské strany nové uprchlíky jako politickou zbraň v kulturní válce před volbami do Kongresu, které se budou konat příští rok.

Některé blízkovýchodní země, včetně SAE a Bahrajnu, naznačily, že hodlají být pro Afghánce pouze dočasnými hostiteli.

Šest bezprostředních afghánských sousedů - Pákistán, Tádžikistán, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán a Čína (v sestupném pořadí podle délky společné hranice s Afghánistánem) - se také nezachovalo nijak zvlášť vstřícně.

Jde o únavu ze soucitu, anebo je třeba přehodnotit postoj k uprchlíkům a diskurz kolem nich?

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který v posledních měsících posílil pohraniční opevnění, prohlásil, že se Turecko necítí být "skladištěm uprchlíků v Evropě".

Úředníci v Řecku, které rozšířilo svou hraniční zeď s Tureckem, trvají na tom, že se nebude opakovat situace z roku 2015, kdy se na řecké ostrovy dostaly na člunech z Turecka statisíce migrantů.

V době, kdy se německá kancléřka Angela Merkelová chystá odstoupit z úřadu, se pozornost soustředí na postoj jejího pravděpodobného nástupce Armina Lascheta. Laschet kategoricky prohlásil, že by se "neměla opakovat situace z roku 2015", kdy Německo otevřelo své dveře téměř milionu uprchlíků, především ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Německá krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) varovala před "novou uprchlickou vlnou".

Francouzský prezident Emmanuel Macron se zavázal, že se pokusí zajistit odchod několika tisíc lidí z Afghánistánu, včetně soudců a významných žen, ale varoval, že "Evropa nemůže sama převzít důsledky" pádu Afghánistánu do rukou Tálibánu. Někteří francouzští starostové, v neposlední řadě Christian Estrosi v Nice, otevřeně prohlásili, že jejich města jsou pro uprchlíky uzavřena.

A to i přesto, že podle údajů UNHCR z konce roku 2019 činí podíl uprchlíků v Evropské unii pouhých 0,6 % z celkového počtu obyvatel. UNHCR konstatuje, že "rozvojové země hostí 86 % světových uprchlíků a Venezuelanů vysídlených do zahraničí", přičemž v čele tohoto seznamu stojí od konce roku 2020 Turecko, Kolumbie, Pákistán a Uganda.

Ve Spojeném království, kam dorazilo prvních 5 000 z pouhých 20 000 afghánských uprchlíků, které zde během pěti let přesídlí, rostou obavy, kde budou ubytováni.                                                                                                                           

Dokonce i USA přiznaly, že si nejsou jisté, co se stane anebo by se mělo stát s Afghánci, kteří v současné době čekají na bezpečnostní prověrku ve třetích zemích, pokud neprojdou testem a nebudou moci vstoupit do země.

Myšlenka azylu a útočiště byla vždy podmíněna ochotou jednotlivých států dodržovat Ženevskou úmluvu z roku 1951, která definuje status uprchlíků, stanoví práva osob, jimž byl azyl udělen, jakož i povinnosti států. V roce 1967 úmluva zahrnula širší definici "uprchlíka" než jen Evropany, vysídlené v důsledku konfliktů a násilí před 1. lednem 1951. Ačkoli je mezinárodní konsensus o azylu a útočišti, který vznikl po druhé světové válce, pro signatářské státy právně závazný, jeho dodržování není ze strany Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky vymahatelné.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

 

 

 

-2
Vytisknout
5628

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2021