32 tisícovek

16. 2. 2022 / Soňa Svobodová

 

Na Lysou horu jsme chodívali s rodiči už od dětství, Beskydy jsou mým domovem. Lysá hora má v sobě magické kouzlo a vždycky, když jsem se vrátila z cest nebo jsem si chtěla odpočinout, byla to právě Lysá, kam jsem se vydala. Postupem času jsem si říkala, že bych si přála uspořádat na vrcholku vlastní koncert. A jakmile nastal lockdown a nebylo kde koncertovat, intuice mě s akordeonem zavedla přímo k mohyle a první streamovaný minikoncert 13. 3. 2020 byl na světě.

To pro vás určitě musel být přenádherný zážitek, koncertovat v obklopení horské přírody a v blízkosti nebes, že..?

To ano. Koncertování mě nabíjí, a když se ocitnu s nástrojem k tomu navíc v horách, je to čistá radost a naplnění.

Umíte hrát nejen na akordeon, klavír, ale také i na ukulele a kytaru, kterou jste si vzala s sebou, když jste se vydala na zkušenou do světa. Podnikla jste tuto cestu úplně sama?

Těch cest bylo několik, někdy to bylo s kapelou, potom často s kamarády, tehdejším přítelem a většinou jsme to spojili s výletem za poznáváním. Úplně poprvé jsem vycestovala v roce 2012, kdy jsem hrála v Edinburghu. Úplně sama s ukulele jsem začala cestovat až v roce 2017, to bylo do Izraele.

Hrála jste i na dalších ulicích evropských měst jako jsou Graz, Vídeň, Berlín, Krakow, Zakopané, Barcelona, Kyjev, Paříž, Praha a také v Japonsku. Musela jste si zaopatřovat nějaká povolení nebo jste prostě přijela a rovnou hrála?

Každé město má své vlastní regule. To jsem zjistila časem a je třeba si ověřit, kde a za jakých podmínek se může buskovat. Povolení jsme vyřizovali pouze v Grazu. V Berlíně jsem si zahrála velmi krátce, protože jsem netušila, že s ozvučením na některých místech hrát nemůžu. Bez problému bylo Japonsko, dá se říci, že i Kyjev nebo Polsko.

V kterém z těchto měst, se vám nejlépe buskovalo?

Nejlépe se cítím v Beskydech na Lysé hoře:)) Když zavzpomínám na zahraničí, tak se mi nejlépe hrálo v Grazu, kde se mi na na celý koncert zastavil rakouský pár, který dokonce podpořil hit Nahá na Hit-Hitu, a to je tomu už čtyři roky. Toho si opravdu vážím. V Japonsku je život strašně rychlý, mají naprosto odlišný způsob bytí a málokdo se v tom spěchu zastavil. Tady jsem si opravdu připadala za exota:))

Dobře se mi hrálo i v Polsku v Zakopané, možná kvůli horskému klima a příjemnému publiku.

Vaše diskografie zahrnuje šest klipových singlů. V loňském roce jste však vydala své debutové album „ Nahá “, které navazuje na vaše předešlé EP „ Polonahá “. Znamenají tyto jejich názvy odkrytí vaší duše nejdříve z části, a poté z plna?

Částečně ano. Nahá je přenesení slova významu. Nejedná se o fyzickou nahotu, ale o vyjádření mé hudební podstaty. Na dřívější desce Polonahá jsem hledala samu sebe. U debutu Nahá jsem se sobě a tomu, co chci vyjádřit a cítím, přiblížila. O tomto albu můžu říct, že je autentické. Samozřejmě neustále procházím vývojem a nacházím nové cesty, možnosti, poznání a vnímání, které se postupem věku mění.

K tomuto albu jste vydala i videoklip, na němž jste opravdu nahá. Kde jste v sobě našla tu odvahu, ukázat se v Evině rouše?

Tuším, že odvahu tvoří rodinný základ. Mí rodiče jsou velmi otevření a často nás má okolí za exhibicionisty (smích) Asi na tom něco je. Nicméně v klipu je obraz nahoty s akordeonem velmi decentní a intimní.

Chystáte i nějaké navazující turné u příležitosti jeho vydání?

Ano. Na jaře připravujeme sérii klubových koncertů, kde se představím nově s muzikantem, kamarádem a producentem Lukášem Hradilem. Na desce Nahá jsme spolupracovali společně a těšíme se, že ji budeme moci představit v plné parádě našim

fanouškum. Srdečně zveme. Termíny budou již brzy na webu www.kaczi.cz nebo fb stránkách Kaczi official.

Ale vraťme se ještě k vašim videoklipům, z nichž namátkou vybírám Planeta Země, Málem jsme si zvykli, Držíme spolu. Které z nich zazní na vašich koncertech?

Zazní všechny písničky z alba Nahá plus nějaké novinky, do nichž patří tedy Planeta Země i Málem jsme si zvykli.

Ráda také spolupracujete se skupinami Circus Brothers a Karlsson. Chystáte s některou z nich, nějaké další hudební překvapení pro všechny své fanoušky?

To zatím není v plánu, dáváme dohromady s kamarádem a producentem Lukášem Hradilem vlastní kapelu, a tomu se hodláme věnovat naplno. Nicméně spolupráce s kapelami a muzikanty mě baví, a třeba se do budoucna vyskytne další příležitost se s někým spojit.

Měla jste také možnost společně si zazpívat s Glenem Hansardem svou oblíbenou píseň Drive All Night. Splnilo se vám i vaše další přání, zazpívat si s francouzskou zpěvačkou Zaz?

S Glenem to byl magický zážitek, podnětem byl můj přítel, kterému jsem píseň chtěla věnovat. S mou oblíbenou zpěvačkou a hudebním vzorem Zaz, jsem se potkala na festivalu Colours of Ostrava. A je pravdou, že je mým přáním si s ní zazpívat nebo dělat předskokanku právě na jejím koncertě

Vaše písně jsou protkané folkem, jazzem, šansonem. Uvažujete i o dalších hudebních žánrech?

Hudba, kterou tvořím, vychází ze mě a vlastně nad tím, jaký žánr zpívám, neuvažuji. Každopádně ráda experimentuji, takže kdo ví :))

Prý jste také šla pěšky do Santiága de Compostela, což je turistická trasa dlouhá 400 kilometrů. Kolikery boty jste při této cestě upotřebila? A měla jste při ní chuť do zpěvu?

Těch cest je několik a jsou různě dlouhé. Já jsem šla pouze její část, a to 400 km z Leónu do Santiago de Compostela a dále až na tzv. Konec světa do Finisterre a Muxía. Na cestu jsem si vzala právě ukulele a po večerech jsme s místními i dalšími poutníky zpívali a hráli. Zpívala jsem si skoro pořád :) Boty jsem měla sice dvoje, ale z těch mě už bolely nohy a paty, tak jsem ke konci dne chodila naboso.

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.