Proč západní diplomacie s Ruskem stále selhává?

18. 2. 2022

Ach, jak závidím Liz Trussové její příležitost! Jak lituji, že jí naprosto nevyužila! Pro ty, kdo o ní nikdy neslyšeli: Trussová je lehkovážná britská ministryně zahraničí, která se tento týden vydala do Moskvy, aby svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi sdělila, že jeho země by neměla napadnout Ukrajinu. Tato cesta nebyla úspěšná. Na ledové tiskové konferenci Lavrov společný rozhovor přirovnal k rozhovoru „němého“ s „hluchým“; později vypustil do světa skutečnost, že si spletla některé ruské regiony s ukrajinskými, aby k celkovému ublížení přidal ještě trochu urážky.

Lavrov něco podobného udělal už mnohokrát. Loni byl sprostý na adresu šéfa zahraniční politiky Evropské unie Josepa Borrella. Na mezinárodních konferencích byl nepříjemný a k novinářům hrubý. Jeho chování není náhodné. Lavrov, podobně jako ruský prezident Vladimir Putin, používá agresi a sarkasmus jako nástroje, jimiž dává najevo své pohrdání partnerem v jednání, aby jednání ještě před jeho zahájením označil za zbytečné, aby vyvolal strach a apatii. Jde mu o to dostat ostatní diplomaty do defenzivy, případně je přimět, aby svoje snažení znechuceně vzdali.

Že je Lavrov neuctivý a nepříjemný, je ovšem stará známá věc. Stejně jako skutečnost, že Putin hodiny a hodiny poučuje zahraniční představitele o svých osobních a politických stescích. Udělal to při prvním setkání s prezidentem Barackem Obamou před více než deseti lety; přesně totéž udělal minulý týden francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Trussová to vše měla vědět. Místo prázdných řečí o pravidlech a hodnotách mohla tiskovou konferenci začít takto:

Dobrý večer, dámy a pánové novináři. Jsem potěšena, že se k vám mohu připojit po setkání se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Tentokrát jsme se neobtěžovali diskutovat o smlouvách, které nebude respektovat, a slibech, které nedodrží. Místo toho jsme mu řekli, že invaze na Ukrajinu s sebou ponese velmi, velmi vysoké náklady – vyšší, než si kdy dokázal představit. Nyní plánujeme úplně přerušit vývoz ruského plynu – Evropa si najde dodávky energie jinde. Nyní se připravujeme na pomoc ukrajinskému odboji, v případě potřeby i na deset let. Čtyřnásobně zvyšujeme podporu ruské opozici a také ruským médiím. Chceme zajistit, aby Rusové slyšeli pravdu o této invazi, a to co nejhlasitěji. A pokud chcete provést změnu režimu na Ukrajině, pustíme se do práce na změně režimu v Rusku.

Trussová, nebo před ní Borrell, mohli přidat jen špetku osobní urážky ve stylu samotného Lavrova a nahlas se podivit, jak je možné, že Lavrovův oficiální plat platí honosné nemovitosti, které jeho rodina využívá v Londýně. Mohla vyjmenovat jména mnoha dalších ruských státních úředníků, kteří posílají své děti do škol v Paříži nebo v Luganu. Mohla oznámit, že tyto děti jsou nyní, všechny, na cestě domů spolu se svými rodiči: Žádná další americká škola ve Švýcarsku! Už žádné pied-à-terres v Knightsbridge! Už žádné jachty ve Středomoří!

Samozřejmě, že Trussová – stejně jako Borrell, Macron nebo německý kancléř, který tento týden míří do Moskvy – by nikdy nic takového neřekli, ani v soukromí. Tragické je, že západní představitelé a diplomaté, kteří se právě teď snaží odvrátit ruskou invazi na Ukrajinu, si stále myslí, že žijí ve světě, v kterém záleží na pravidlech, diplomatický protokol je užitečný a v němž se cení zdvořilý jazyk. Všichni si myslí, že když jedou do Ruska, mluví s lidmi, jejichž názor lze změnit argumentací nebo debatou. Myslí si, že ruské elitě záleží na takových věcech, jako je její "pověst". Není tomu tak.

Při rozhovorech s novou generací autokratů, ať už v Rusku, Číně, Venezuele nebo Íránu, máme ve skutečnosti nyní co do činění s něčím zcela jiným: Lidé, kteří se nezajímají o smlouvy a dokumenty, lidé, kteří respektují pouze tvrdou sílu. Rusko porušuje Budapešťské memorandum podepsané v roce 1994, které zaručuje bezpečnost Ukrajiny. Slyšeli jste někdy Putina o tom mluvit? Samozřejmě že ne. Nezajímá ho ani jeho nedůvěryhodná pověst: Lhaní udržuje protivníky v napětí. Lavrovovi nevadí ani to, že je nenáviděn, protože nenávist mu dodává auru moci..

Jejich záměry se také liší od našich. Putinovým cílem není vzkvétající, mírové a prosperující Rusko, ale Rusko, ve kterém zůstane u moci. Lavrovovým cílem je udržet si své postavení v temném světě ruské elity a samozřejmě si udržet své peníze. To, co máme na mysli pod pojmem „zájmy“ my, a to, co mají na mysli oni, není totéž. Když naslouchají našim diplomatům, neslyší nic, co by skutečně ohrožovalo jejich postavení, jejich moc, jejich osobní jmění.

Navzdory všem našim řečem se nikdo nikdy vážně nepokusil ukončit, nikoli pouze omezit, praní ruských peněz na Západě nebo ruský politický či finanční vliv na Západě. Nikdo nevzal vážně myšlenku, že by se Němci nyní měli stát nezávislými na ruském plynu, nebo že by Francie měla zakázat politické strany, které přijímají ruské peníze, nebo že by Velká Británie a USA měly zabránit ruským oligarchům v nákupu nemovitostí v Londýně nebo Miami. Nikdo nenavrhl, že správnou odpovědí na Putinovu informační válku proti našemu politickému systému by byla informační válka proti jeho systému.

Nyní stojíme na pokraji něčeho, co by mohlo být katastrofálním konfliktem. Americká, britská a evropská velvyslanectví na Ukrajině se evakuují; občané byli varováni, aby opustili zemi. Tento strašný okamžik však nepředstavuje jen selhání diplomacie; odráží také selhání západní představivosti, generační odmítání diplomatů, politiků, novinářů a intelektuálů pochopit, jakým státem se Rusko stává, a připravit se na to. Odmítali jsme vidět představitele tohoto státu takové, jací jsou. Odmítli jsme s nimi mluvit způsobem, který by mohl mít význam. Teď už může být pozdě.

Zdroj v angličtině: ZDE

(Z angličtiny přeložil František Marčík)