Vrací se Slovinsko do středu EU?

22. 4. 2022 / Albín Sybera

čas čtení 12 minut

 

Zdá se, že po volebních vítězstvích Viktora Orbána a Aleksandara Vučiće ze začátku dubna,  je cena útěchy pro EU ve Slovinsku za dveřmi.

V pondělí se na nejsledovanější komerční stanici ve Slovinsku, POP TV, konala jedna z klíčových debat za účasti lídrů osmi stran, které si vedly nejlépe v předvolebních průzkumech. Včetně premiéra Janeze Janši,

Když se štáb studia chystal na přímý přenos, úřadující premiér Janša jako poslední zaujal pozici u svého stojanu. Když Janša procházel kolem stojanu, kde Luka Mesec, lídr levicové opoziční strany Levice vyřizoval SMS na svém mobilu, tak Janša zavrtěl hlavou a gesty přes televizní studio naznačoval, že pozornost jeho rivala je někde jinde.

 

V mnoha ohledech to entrée ztělesňovalo vrcholící volební kampaň i pondělní debatu včetně generačního boje mezi oběma politiky. Mesec a Levice byly terčem rétoriky Janši a jeho koaličního partnerů, ale premiérovým skutečným vyzyvatelem je muž, který nebyl fyzicky přítomen ve studiu, a přitom má nejlepší pozici k sesazení nepopulárního kabinetu vedeného Janšovou SDS.

Zatímco Janša a jeho koaliční partner, vůdce křesťansko-demokratické N.Si Matej Tonin, si brali na paškál Mesce a označovali program systému sociálního řízení podniků jako faktické „znárodnění“, byl to Robert Golob, který se do debaty zapojil prostřednictvím Skype, v důsledku nákazy covidem, a jehož Gibanje Svoboda [Hnutí za svobodu] je podle průzkumů favoritem víkendového hlasování.

Spasitel mimo pravolevé spektrum

Zda se Janez Janša připojí ke svému spojenci Viktoru Orbánovi a jejich spolupasažérovi Aleksandaru Vučićovi při prosazování kombinace kontroly médií a nacionalisticko-populistického zápalu v regionální politice, tak to mohla být klíčová otázka parlamentních voleb ve Slovinsku tento týden pokud by se nestaly dvě zásadní události, které dramaticky změnily volební kampaň.

První byl nástup Roberta Goloba, bývalého vysoce postaveného manažera státní energetické společnosti GEN-I, jako nového vůdce ekologické strany přejmenované na Gibanje Svoboda (Hnutí za svobodu) na začátku tohoto roku.

Golob opustil energetickou společnost ve zlém a rychle si z klimatické změny a energetické bezpečnosti vytvořil klíčová témata své kampaně. Během pondělní debaty, která byla zaměřena na ekonomiku, tak Golob také argumentoval za ‚Evropu bez ruského plynu‘.

I když Janša po invazi na Ukrajinu vyzval k přerušení dodávek energie z Ruska, tak v pondělí byl často v defenzívě. Bývalá premiérka Alenka Bratušek a členka kabinetu Marjana Šarece, jehož pád v roce 2020 vedl k sestavení Janšovy vlády, kritizovala Janšu, že diverzificaci energetického sektoru nikdy nevěnoval pozornost, zatímco samotný Šarec se soustředil na kritiku Janšova kabinetu za to, že neřeší korupci.

Robert Golob se vydal ve stopách několika dalších centristických hnutí v minulosti mimo rozdělení politického spektra na pravici a levici a ve dnech před hlasováním byl v průzkumech napřed.

Podobná trajektorie byla k vidění během předvolební kampani do českého parlamentu v loňském roce, kdy populistická strana ANO oligarchy a donedávna premiéra Andreje Babiše vedla štvavou kampaň proti Pirátské straně a jejímu lídrovi Ivanu Bartošovi a obvinila ho z nezkušenosti podobným způsobem, jakým se Janša v pondělí trefoval do Mesce.

Mezi oběma politiky je menší věkový rozdíl (Mesec se narodil v roce 1987 a Bartoš v roce 1980) a ještě větší politické rozdíly mj. v tom, že Pirátská strana zastává spíše centristické názory. Nicméně obě formace byly obviňovány ze snah o revoluční změny vedené údajnou nezkušenosti.

V České republice to přispělo k tomu, že pravicově středová formace SPOLU předběhla ANO i Pirátskou stranu a těsně vyhrála volby. Ve slovinském případě opoziční strany „KUL“ koordinovaly svou kampaň volněji než v Česku a ponechávaly více prostoru pro krystalizaci svých specifických programů, ale pevně si udržovaly shodu na klíčových bodech, jako je odhodlání neúčastnit se jakéhokoliv povolebního vyjednávání zahrnující SDS.

Jejich vzájemný odpor vůči SDS byl dobře vidět při pondělní debatě. Předsedkyně sociálních demokratů Tanja Fajon oslovovala své opoziční partnery křestními jmény a v reklamních přestávkách mezi debatou Mesec, Fajon a centristé Šarec a Bratušek spolu často v uvolněně klábosili.


Janšova pochybná reinkarnace étosu nezávislosti

Druhou neočekávanou událostí byla ruská invaze na Ukrajinu a tvrdý odpor, který Ukrajinci kladou zločinné brutalitě ruských sil. Premiér Janša se rychle chopil příležitosti a začal oživovat svou roli prvního slovinského ministra obrany po vyhlášení slovinské nezávislosti v roce 1991.

Po vyhlášení nezávislosti následovala konfrontace mezi slovinskými jednotkami územní obrany a Jugoslávskou lidovou armádou (JLA), která si vyžádala asi sedmdesát mrtvých, většinu v řadách JLA, a vedla k dojednání odchodu vojsk Bělehradu ze Slovinska.

O konfliktu se hovoří jako o Desetidenní válka, ale je také známý jako Válka za nezávislost a Janša a jeho SDS často zdůrazňovali aspekty slovinské nezávislosti během jubilejního roku 2021.

Zatímco Janša hostil evropské hlavy států Andreje Babiše, Viktor Orbána, Aleksandara Vučiće spolu se zesnulým Davidem Sassolim, Charlesem Michelem nebo indickým ministrem zahraničních věcí Subrahmanyamem Jaishankarem, tak bylo účastníkům strategického fóra Bled promítáno video zdůrazňující cestu Slovinska k nezávislosti v kontextu pádu železné opony, rozšíření EU nebo pandemií Covid-19, a na jehož produkci Janša podle několika slovinských médií osobně dohlížel.

Jak zdůraznilo několik komentátorů, pokus přiživit se na mezinárodní popularitě Volodymyra Zelenského odvádí pozornost od kontroverzních kroků směrem k veřejnoprávním médiím a soudnictví, kvůli nimž si úřadující Janšův kabinet získal mezinárodně neslavnou pověst a vedl Freedom House ke snížení hodnocení stavu demokracie ve Slovinsku.

Navíc to také odvádí pozornost od úzkých vazeb mezi SDS a Orbánovou stranou Fidesz, což vedlo časopis Reporter k tomu, že nazval Janšův zvrat po ruské invazi na Ukrajinu „dvojitou hrou malého Putina“ v odkazu na Orbánův vztah s Putinem nebo kontakty mezi pracovníky televizní stanice Nova24TV navázané na SDS a ukrajinským prokremelským oligarchou Viktorem Medvedčukem, který byl nedávno zatčen ukrajinskou policií.

Po návratu z Kyjeva Janša dokonce mluvil o tom jako mu Zelenskij připomíná sám sebe během konfliktu v roce 1991 a profily na sociálních sítích SDS šířily koláž Janši a Zelenského v maskáčích s doprovodným sloganem „hrdinové neutíkají“.

Tento týden web Necenzurirano.si kontrastoval narativ SDS s rozhovorem s bývalým velitelem jednotek teritoriální obrany v Lublani Mihou Butarem, který řekl, že během konfliktu generál Janez Slapar, tehdy pod Janšovým velením, naléhal, aby teritoriální obrana provedla útoky na kasárna JLA v Lublani. Butar příkaz odmítl provést a tvrdí, že takové útoky by vyvolaly agresivnější reakci dobře vyzbrojené JLA a poukázal na to, že některá z kasáren byla pod velením Tomislava Sipciče, který o rok později oblehl Sarajevo armádami Republiky srbské.

Pro velké příběhy národních dějin s politickými důsledky je samozřejmě důležité, kdo a v jakém měřítku má přístup k celostátním médiím. Zde možná Janša a kabinet vedený SDS zanechali nejtrvalejší odkaz. A to navzdory opakovaným prohlášením, že to jsou ekonomické údaje, které mají svědčit o výkonu kabinetu jak Janša a jeho koaliční partneři Mateje Tonin a Zdravko Počivalšek argumentovali během pondělní debaty.

Média jako Janšovo bitevní pole

Expert Výboru pro média při Radě Evropy Marko Milosavljević poukazuje na to, že Janša je akcionářem ve společnostech a médiích SDS, mezi které patří stranický časopis Demokracija či výše zmíněná televizní stanice Nova24TV. Tato média „tady zůstanou a nadále budou šířit nesnášenlivost, vulgarismy nebo sexistické obscénnosti vůči novinářkám,“ odpovídá Milosavljević na otázku jaký bude Janšův odkaz, pokud by SDS tento víkend prohrála volby.

I když je mediální síť SDS malá v porovnání s mediální sítí napojenou na Fidesz, tak ale vykazuje důležité paralely se svým maďarským vzorem. Investigativní reportér a autor článků mapujících vazby SDS a Fidesz na vlastnictví a mediální vliv ve Slovinsku na webu Podcrto.si Lenart Kucic říká, že jak za Orbána v Maďarsku, tak za Janši ve Slovinsku umožňuje přístup k veřejným úřadům v kombinaci s mocí soukromých médií „školení“ svých vlastních lidí.“

Když jste v pozici takové moci, máte možnost dávat posty lidem, kteří jsou vám loajální a které jste si vychovali ve vlastních médiích,“ vysvětluje Kucic.

To rezonuje s dalším bodem, který vznesl Milosavljević, a to je kontrola nad veřejnou telekomunikační společností Telekom Slovenije a jejími přidruženými společnostmi, včetně poskytovatele digitálních služeb Siol. Jiná přidružená společnost, televizní stanice Planet TV, byla prodána TV2 vlastněným oligarchou z kruhů Fidesz Józsefem Vidou už na podzim roku 2020.

Milosavljević tvrdí, že je zapotřebí „silnější redakční kontroly nad jmenováním manažerů“ ve veřejnoprávních médiích a telekomunikačních společnostech, a že toho lze dosáhnout prostřednictvím legislativních úprav.

Kontrola nad veřejnými společnostmi umožňuje preferenční zacházení a nekalou podporu médií, jako je Nova24TV, na kterou nedávno podalo stížnost několik nevládních organizací, a tento příběh se bude jistě nadále vyvíjet bez ohledu na výsledek voleb.

Podobné propojení kontroly médií, regionální politiky a neférové komerční podpory je jádrem vlivu, kterým disponuje Vučić a jeho strana v Srbsku, ale také v blízkém zahraničí, jak zdůrazňují mnozí komentátoři.

Křehký region západního Balkánu

Není pak až tak překvapivé, že kumulace politické, mediální a obchodní moci je to, co mají Janša, Orbán a Vučić společné.

Výzkumník věnující se regionu západního Balkánu na Univerzitě v Lublani Faris Kočan říká, že v nepravděpodobném případě, že Janša vyhraje volby a podaří se mu sestavit kabinet navzdory omezeným koaličním možnostem, tak by to „potvrdilo současnou pozici Slovinska vůči regionu“.

Kočan dále vysvětluje, že by to znamenalo „umírněný postoj k Dodikovým secesionistickým impulsům v Bosně a Hercegovině a pokračování funkčních vztahů s Aleksandarem Vučićem v Srbsku, které jsou založeny na osobních vazbách“.

Na druhou stranu by potenciální koalice vedená Robertem Golobem signalizovala odbočku z neformální osy Budapešť-Bělehrad-Banja Luka. Taková koalice „se zaměří na umístění Slovinska jako členského státu ve středu EU, což znamená, že se Slovinsko připojí k budoucímu postoji EU vůči Bosně a Hercegovině,“ říká Kočan. Konkrétně by se to mohlo týkat sankcí proti Miloradu Dodikovi – pokud by se na nich EU shodla.

Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE. 

Originál tohoto článku v angličtině: https://visegradinsight.eu/is-slovenia-returning-to-the-eu-core/

1
Vytisknout
6257

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2022