Katastrofální ruská geopolitika

6. 5. 2022

čas čtení 7 minut
Vladimir Putin se pokouší reprodukovat geopolitiku 20. století v modernitě 21. století, napsal Maxim Trudoljubov.

Ruskou válku proti Ukrajině lze považovat za vyvrcholení desetiletí, kdy se ruská společnost sama otravovala příběhy o cizím obklíčení a špatném zacházení ze strany Západu. Již více než dvě desetiletí politici a státem řízená média šíří strach z vnějších hrozeb, ze zadržování Ruska Západem a národní křivdy související s odcizenými územími a ekonomickými neúspěchy.

Ruští ultrakonzervativci a komunisté začali oprašovat staré pojmy "heartlandu", "omezených států" a "geopolitického osudu" již v polovině devadesátých let. Od konce roku 2000 je toxický mix geopolitiky počátku 20. století a historického odporu fakticky ruskou ideologií; nyní naplno rozkvetl pojednáním Vladimira Putina o Ukrajině zveřejněným loni v létě a v jeho rozzlobeném projevu předkládajícím casus belli, po kterém následovala rozsáhlá invaze do sousední země.

Geopolitika nemůže nepřitahovat ty politické vůdce, kteří pěstují různé historické křivdy jako základ svého revanšismu. Jde o politický program nejen ruského prezidenta, ale i politiků s podobnými postoji, včetně v různé míře vůdců Kuby, Číny, Maďarska, Íránu, Srbska, Turecka a Venezuely. Všichni si neustále stěžují na minulá ponížení, nedostatek mezinárodního uznání, nepřátelství některých vnějších sil a špatně vytyčené hranice.

Postfaktuální geopolitika

Méně jasné je, proč si různé verze geopolitiky stále udržují kredit na mnoha mezinárodních akademických arénách. Ti, kteří se snaží pochopit nebo dokonce ospravedlnit ruskou válku proti Ukrajině, často mluví jazykem "velmocenské politiky". Profesor John Mearsheimer z University of Chicago, oblíbenec ruských úřadů, se nikdy neunaví opakováním fráze, že "Spojené státy a jejich evropští spojenci sdílejí většinu odpovědnosti za tuto krizi".

Mearsheimerovými slovy, rozšiřování NATO je srdcem strategie Západu, ale zahrnuje i rozšiřování EU a "zahrnuje přeměnu Ukrajiny v proamerickou liberální demokracii a z ruské perspektivy je to existenční hrozba".

Jednou z odpovědí na tento druh uvažování je, že chování Ruska je spíše proaktivní než reaktivní. "Dlouho předtím, než existovalo NATO, vypadalo Rusko v 19. století takto. Mělo autokrata, mělo represe, mělo militarismus", říká historik Stephen Kotkin. "Není to Rusko, které vzniklo včera nebo v 90. letech, není to reakce na akce Západu. V Rusku existují vnitřní procesy, které odpovídají tomu, kde jsme dnes."

Geopolitický jazyk používaný teoretiky zahraniční politiky, vědci a analytiky jako vysvětlující mechanismus tak nemusí pojmout úplný obraz. Umožňuje také ruským velmocenským ideologům zahalit své myšlenky do aury úctyhodnosti. Ale samozřejmě, vědci mají právo na svobodnou debatu. Války také běžně nezačínají, jen je post factum vysvětlují.

Dehumanizace světa

Hlavním problémem tohoto druhu diskursu není jeho slabá vysvětlovací schopnost. Jak mnozí ve Spojených státech přiznávají, "proměnit zemi v proamerickou liberální demokracii" se snadněji řekne, než udělá. Toto myšlení zbavuje "obyčejné" země svobody jednání, zachází se zeměmi jako s monolitickými entitami a vynechává všechny protichůdné procesy probíhající uvnitř – tedy touhy a snahy skutečných lidí s jejich přesvědčením, nesouhlasem, individuálními dramaty; s jejich různorodými, vůbec ne monolitickými ekonomickými a kulturními aktivitami. Toto myšlení proniká i do politického jazyka. V politických komentářích se země "rozhodují", "chtějí", "trpí" nebo "nesnášejí". Ale státy nic takového dělat nemohou, to mohou pouze živé bytosti. Navíc "rozhodnutí" každé země má mnoho odpůrců v zemi samotné.

Většina těch, kteří uvažují v pojmech "světového řádu" a "velmocenské politiky", se pouze ochuzují, protože mluví pouze o mrtvých entitách, nebo je studují. Skutečná katastrofa nastane, když se tato disciplína stane základem pro politiku, když se jazyk geopolitiky stane jediným jazykem moci. Pak začíná válka.

K dehumanizaci světa v tomto bodě nedochází v představách, ale v reálném životě. Aplikovaná geopolitika smete živé lidi s jejich myšlenkami a postoji z povrchu zemského, ničí jejich domovy, nezanechává žádné hodnoty nad rámec hodnot přežití, činí moc mimořádnou a režimy a státní hranice posvátnými. Tato politika nutí lidi umírat pro čáry na mapě. Aplikovaná geopolitika nahrazuje produktivní ekonomiku mobilizací jakýchkoli zdrojů, které lze použít k válce, bez ohledu na právo lidí na život, svobodu a majetek.

Oficiální Rusko fakticky ignoruje ztráty na obou stranách fronty. Celkový počet obětí v Rusku je držen v tajnosti; má existovat nespočet těl opuštěných na bitevním poli a rodiče vojáků dostali protichůdné zprávy o osudu dětí. Nejde o nejasnosti spojené s válkou, ale o kombinaci paranoidního utajování a ignorování lidského života. Když se neosobní entity, síly střetnou v boji o abstrakci, světový řád, "obyčejní" lidé jsou postradatelní. Koneckonců, aktéry a oběťmi jsou zde země. Tak funguje dehumanizace světa.

Putin se opozdil o století

Putinova geopolitika je chybná i na jiné úrovni. Je proslulý nedochvilností, s níž se dostavuje na schůzky. Tentokrát má zpoždění asi o století. Mnoho pozorovatelů uvedlo, že Putin je fixován na myšlenku podřídit si Ukrajinu, protože, jak prohlásil Zbigniew Brzezinski, "bez Ukrajiny přestává být Rusko impériem".

V 21. století je to magické myšlení. Putinova myšlenka vlastnit velkou zemi, která je sama o sobě nanejvýš důležitá a jaksi záhadně uděluje svému vlastníkovi světovou – nebo alespoň regionální – nadvládu, je hluboce zastaralá. Putin se pokouší reprodukovat geopolitiku 20. století v modernitě 21. století, v níž jsou ekonomika, finance a technologie důležitější než geografie a zemská masa. V Rusku vidíme selhání v řízení civilní ekonomiky, finančního systému a selhání při vytváření vlastní technologie.

Putin a členové jeho nejužšího kruhu se nyní snaží zopakovat válku s nacismem, aby vypadali jako vítězové minulé války. To dělají fandové – většinou muži – kteří se podílejí na historických rekonstrukcích, když si šijí kostýmy, vyrábějí repliky zbraní a shromažďují se na starých bitevních polích, aby se zúčastnili velkolepých představení a bavili se.

Problém je v tom, že ruští fandové vojenské historie, kteří si udělali špatné kostýmy, přišli se skutečnými zbraněmi a začali zabíjet nevinné. Vidíme válku, která se přelila na Ukrajinu a do světa 21. století přímo z učebnic 19. a 20. století, včetně těch, které před desítkami let napsali geopolitičtí guruové. Globální boj o nadvládu v dnešním světě je veden ekonomickými, technologickými a finančními prostředky – těmi druhy věcí, které nevyžadují fyzicky muže v tancích k překročení mezinárodních hranic. Vysláním tanků na Ukrajinu Putin vyzval na souboj nejen Ukrajinu, ale celou naši modernitu. V moderním světě se mu nedaří, a tak chce, aby se hodiny zastavily.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6185

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2022