Flegmatický panovník

21. 6. 2022 / Soňa Svobodová

MR: V posledním čtvrtstoletí se v oboru dějin architektury těšil velké pozornosti výklad evropského stavitelství z doby okolo roku 1500 a mě jeho možnosti také přitahovaly. Téma důkladného zpracování portálové tvorby okruhu huti Benedikta Rieda mi navrhl můj školitel jako součást disertace. Jedním z důvodů výběru byla skutečnost, že je studiem kamenosochařské tvorby v Riedově okruhu možné sloučit praktický materiálový výzkum, tedy dokumentaci v přímé vazbě na památku, s teoretickým pohledem na věc. Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že se jedná o velmi krásná a prestižní díla. Možnost „dostat se jim na kobylku“ pro mě byla neopakovatelná zkušenost.

Vzhledem k tomu, že Riedovo dílo je velmi rozsáhlé, nedá mi to, abych se vás nezeptala, jak dlouho jste na obou knihách pracovala?

MR: Je to přesně tak. Dílo Benedikta Rieda je nesmírně bohaté. Obsáhnout ho jako celek se všemi souvislostmi by byl v současné chvíli úkol pro celý tým badatelů. Mým cílem byl pokus o hlubší pohled, a proto jsem se soustředila na zdánlivě dílčí téma portálů, které vznikly v Riedově okruhu. Jedná se o dílek mozaiky, práce na obou částech publikace i tak zabrala více jak osm let.

Tak to svědčí o tom, že vaší silnou stránkou je velká trpělivost. Nemýlím se, že?

MR: Myslím, že za současné situace to v mém oboru (a patrně i v jiných) ani jinak nejde. Penzum informací, které má badatel před sebou a měl by je nějakým způsobem obsáhnout, se neuvěřitelně rozrostlo. Je potřeba prostor na to, aby je mohl obsáhnout a posunout výzkum dál. Proto také věřím v sílu týmové práce.

Čím to, že Vladislav Jagellonský se rozhodl právě pro tohoto stavitele?

MR: Důvody jeho volby nám prozatím nejsou přesně známy. Prameny k této věci bohužel mlčí. Spekuluje se o tom, že svou roli mohly sehrát rodinné dynastické vazby. Švagrem Vladislava Jagellonského byl Jiří Bohatý, pán Bavorsko-landshutského vévodství. Předpokládá se, že Ried v této oblasti získal zkušenosti; možná zde mohl prokázat svou expertízu jako pevnostní architekt. Skutečnost je však taková, že se o okolnostech Riedova příchodu do Prahy můžeme pouze dohadovat.

Podařilo se vám při sběru podkladů k daným knihám zjistit něco více, dejme tomu o jeho rodinných vztazích, které jsou zahaleny tajemstvím neznáma?

Archivní záznamy nám dovolují učinit si představu o Riedových rodinných vztazích. Víme například, že měl v Praze rodinu, byl ženatý a že z manželství vzešlo několik potomků (dcera a více synů). V pramenech jsou zachyceni mimo jiné v souvislosti s vypořádáním dluhů či soudními spory. Nemůže být také pochyb o tom, že Rieda poutaly těsnější profesní a patrně i osobní vazby k zahraničí, kupříkladu k Sasku. Odkud Benedikt Ried pocházel, se nicméně přes intenzivní snahu badatelů doložit nepodařilo. Předpokládá se však, že se musel před příchodem do Prahy pohybovat v okolí Landshutu v jihovýchodním Německu, jak již bylo zmíněno.

Jedním z mnoha jeho děl, která realizoval na Pražském Hradě je i kroužená klenba Vladislavského sálu. Jak je možné, že nejen tato klenba, ale i všechny jeho další díla jsou prostoupena duchem genia loci?

Benedikt Ried byl nanejvýš talentovaný tvůrce s obrovským citem pro specifika každého úkolu. Dokázal skvěle zvládnout technické stránky svých stavebních podniků a současně reagovat na okolnosti dané zakázky, včetně místní tradice. V tomto směru je třeba vyzdvihnout, že na Pražském hradě netvořil „na zelené louce“. Mohl navazovat na dílo dalšího velikána, Petra Parléře, který zde působil v lucemburské době. Tato zkušenost spolu se skutečností, že se jedná o tradiční sídlo českých vladařů, bezesporu poskytla stimul pro rozvíjení Riedova vlastního neopakovatelného vkladu v reakci na charakter a historii místa. Podobná byla situace i v ostatních případech.

Nejen jeho klenby, ale i portály jsou nádherné a také konstrukčně náročné, což svědčí o tom, že musel na tu dobu, v níž žil, disponovat excelentními matematicko – geometrickými znalostmi?

MR: Bezesporu, ačkoli dobová stavitelská praxe fungovala na poněkud jiných základech, než jak na to jsme zvyklí pohlížet dnes. Podle toho, co víme, tehdejší stavitelé (kameníci a projektanti) zakládali svou tvorbu na postupech, které bychom dnes mohli označit jako „aplikovanou geometrii“. Používali v podstatě elementární geometrické úkony prováděné pomocí jednoduchých nástrojů, které však dokázali rozvíjet a kombinovat do naprosto fascinujících systémů. Matematické propočty nepoužívali. Jednalo se o praktické provádění konkrétních geometrických kroků a rozvíjení schopnosti jejich variace. V hutích se předávaly zkušeností, tedy přímým provozováním. Ačkoli se to nezdá, mnohé z těchto principů jsou v profesním prostředí v určité formě užívány dodnes.

Kromě toho, se Ried prý také velmi rád inspiroval díly Petra Parléře?

MR: Domnívám se, že o vztahu Riedovy tvorby k dílu Petra Parléře není třeba pochybovat. Svým způsobem Ried ani neměl jinou možnost. Setkat se v Praze s realizacemi, které skýtají takový vnitřní potenciál, a nereagovat na ně, by odporovalo jeho tvůrčí nátuře, ale také okolnostem dobové architektonické tradice. Benedikt Ried na Pražském hradě z tohoto úhlu vlastně brilantně završil to, s čím Petr Parléř začal. A nemusíme hovořit pouze o jednotlivostech. Z hlediska zaalpské architektonické tradice jako celku lze říci, že dokázal vystoupit z pout systému, nahlédnout ho jakoby zvnějšku, dát mu tím nový smysl a zároveň posunout technologickou laťku. To vše bylo v Parléřově tvorbě také obsaženo.

Jeho dílo, ale nalezneme i mimo Prahu jako např. v Kutné Hoře, kde se po Matěji Rejskovi ujal dostavby chrámu sv. Barbory či na hradě Rábí, Blatná, naproti tomu o opevnění hradu Švihov, se stále vedou diskuse a polemiky, zda je jeho dílem?

MR: To je poměrně složitá otázka. V literatuře se opakovaně objevoval údaj, že se Ried na budování opevnění obou hradů, tedy Rábí a Švihov, nějakým způsobem podílel. Z tohoto předpokladu další badatelé již vycházeli, až se z něj vytvořil precedens, který se zdál být zřejmý. Podobná situace bohužel ve vědě nastává často, napříč obory. Celá věc je ale o něco složitější. Pokud mohu říci, ani v jednom z případů nemáme dosud k dispozici spolehlivý pramenný záznam Riedovy účasti a ani detailním rozborem architektury samotné nelze dojít k jednoznačnému potvrzení (či vyvrácení) hypotézy o Riedově účasti na vzniku opevnění zmíněných hradů, jak v nedávné době upozornili specialisté na fortifikační architekturu. Prozatím tedy musíme dodržet badatelskou disciplínu a spokojit se s konstatováním, že je otázku vazby Rieda na opevnění Švihova na základě dostupných dat nutno ponechat otevřenou.

Také se traduje, že měl hodně pokračovatelů, ale byl mezi nimi i takový, který by se mu svou prací a tvorbou vyrovnal?

 

Portál jezdeckých schodů

MR: Jeho hutí musela projít řada nadaných kameníků. Za jeho nejznámější a nejvýraznější žáky, kteří se prosadili jako nanejvýš schopní architekti, se zpravidla považují Jocob Heylmann ze Schweinfurtu a Wendel Roskopf. Jednalo se o technologicky vyspělé tvůrce s obdivuhodnou prostorovou představivostí a smyslem pro tvar. V literatuře se dokonce předpokládalo, že oba prošli hutí na Pražském hradě. Jejich dílo lze zajisté s tvorbou Benedikta Rieda srovnávat. Je však třeba si uvědomit, že v oblasti umění a architektury z tvůrce velikána nedělá pouze talent či schopnosti, ale také příležitost. V případě Benedikta Rieda se všechny tyto faktory velmi šťastně setkaly.

Ano. To máte pravdu, neboť jeho díla jsou prostě neokoukatelná a pokaždé, když kolem nich člověk projde jenom nad tou krásou žasne...

Můžete našim čtenářům prozradit, na jakém dalším zajímavém námětu pracujete v současné době?

MR: V současné chvíli s kolegy rozvíjíme několik projektů. Jedním z nich je právě užití geometrie ve středověké kamenické praxi. Tématem se v nedávné době intenzivně zabývali badatelé v zahraničí. My bychom rádi studium vztáhli na výzkum českého materiálu. Je to důležité nejen z hlediska poznání technologických schopností našich předků, ale také pro péči o národní kulturní dědictví. V současnosti také pokračuje specializovaný výzkum zámku v Telči. Kolem roku 1500 nechával toto sídlo upravovat Jindřich IV. z Hradce. Šlo o muže, který se pohyboval v nejbližším okruhu jagellonského dvora, a předpokládají se tedy také kontakty s Prahou.

A vyjde některý z těchto projektů i v knižní podobě?

MR: Pokud se nám podaří získat pro projekty finanční podporu, určitě bychom rádi výsledky výzkumu publikovali knižně.

Děkuji za rozhovor.