Z letopisů Euforie

30. 6. 2022 / Jiří Majzlík

čas čtení 6 minut
Je tomu drahně let, co se z přístavu  poměrně bezpečného světadílu vypravila na širé moře posádka trojstěžníku Euforia s cestujícími, dychtícími poznávat nové obzory, neznámá moře a dosud neprozkoumané pevniny. Na palubě plachetnice se kromě více či méně zkušených námořníků sešla pestrá společnost řemeslníků, hledajících příležitost k uplatnění své dovednosti, selského lidu, hnaného vidinou vlastnictví kousku půdy, obchodníků, rozličných přírodozpytců a věštců, uchvácených vlastní hloubavostí, dámiček i kavalírů, karatelů i studentů. Ti zvlášť byli prodchnuti svým posláním - nezištných předáváním hodnot Euforie zaostalým národům, pokud se na ně cestou narazí.

 Již záhy po opuštění přístavu však přecházelo počáteční nadšení téměř všech účastníků plavby zprvu nenápadně a skrytě, později zjevně do stadia netrpělivosti a soupeření o dostatečně reprezentativní postavení nově se formujících skupin účastníků plavby.

Někteří původně optimističtí cestující teprve nyní počínali chápat rozdíly mezi naivními představami o romantice zážitkové expedice a syrovostí právě prožívané skutečností.

Na palubě se mimo jiných rozepří rozdmýchala hádka o to, zda má cíl plavby, kurz lodi a způsob překonávání rozličných a očekávatelných nepřízní oceánu výhradně určovat kapitán s prvním důstojníkem nebo má být tato odpovědnost svěřena radě cestovatelů. Někteří nezodpovědní škarohlídové se nadto snažili nespokojencům namluvit, že je nutno, aby si všichni účastníci plavby uvědomili svou spoluodpovědnost za průběh plavby a že by si při řešení všech malých i větších těžkostí měli zachovávat zdravý selský rozum. Tyto vcelku bezobsažné, poťouchlé traktáty však byly většinou odnášeny větrem, unášejícím Euforii vstříc světlým zítřkům.

Někteří pasažéři zvláštního ražení se pak podivovali nad tím, že je někdy nezbytné plout i proti větru, čímž se prý zbytečně prodlužuje délka plavby a je nutno složitě manévrovat s kormidlem a plachtovím. S jejich zprvu nesmělými námitkami postupně souhlasili i někteří matrosové, tvrdíce, že nejsnáze je plout podle nasliněného prstu a podle mořských proudů.

Jednoho krásného rána se na dostřel k Euforii přiblížila bukanýrská loď a vyslala na ni několik delegátů, jejichž úkolem měla být ochrana veškerého osazenstva plavidla před hrozícími útoky od konkurenčních pirátů. Tito docela slušně vyzbrojení vyslanci záhy odklidili vzpurného kapitána i některé nespolehlivé důstojníky do podpalubí. Zdárné plnění jejich vznešeného poslání podmínili svým dominantním postavení na palubě. Na střední stěžeň vyvěsili černou vlajku a za mluvčího ustanovili svého papouška. Učenlivý papoušek mimo lidského projevu uměl napodobit téměř všechny zvuky od řinčení zbraní až po vrzání ráhnoví.

Mezi cestujícími se v důsledku proběhnuvších změn počala počáteční euforie měnit v blbou náladu. Nově vzniklá tísnivá atmosféra na nějaký čas odložila šarvátky a malicherné hádky. Pod vlivem úmornosti a jednotvárnosti průběhu plavby a nevyjasněnosti jejího cíle se většina cestujících i námořníků počala nudit. V podpalubí byla objevena slušná zásoba rumu a rozličných návykových látek, což vedlo k oživení na palubě, které však bylo doprovázeno všemi nevyhnutelnými následky.

Někteří cestující proti novému řádu počali tiše reptat, jiní se s ním smířili, další na novém stavu věcí počali bohatnout, další nevděčníci se v několika přístavech pokusili bezúspěšně o únik z lodi.

Poměry se opět na čas uklidnily poté, co výše zmíněná skupina selských rozumbradů na vše rezignovala. Bylo totiž odhaleno, že sepisovali hanlivé samizdaty, nechodili na schůze, nemávali pirátskými vlaječkami a dokonce společnými silami ukradli z lodního trezoru několik set tun zlata a bankocetlí.

Bylo zajímavé pozorovat, že neustále probíhající přeskupování palubní společnosti do jednotlivých zájmových tříd probíhalo převážně bez ohledu na vzdělání, věk, pohlaví a stáří jednotlivců.

Nebylo pak již divu, že lodníci přestali drhnout palubu, dehtovat lanoví a látat plachtoví. Tesař odbýval opravy trupu lodi, do podpalubí počalo pozvolna, avšak vytrvale zatékat.

I sešla se obměněná rada, která ustanovila nový cestovní režim, řekněme úděl a vytýčila aktualizovaný soubor nápravných opatření.


Prvním opatřením, směřujícím k odlehčení děravého plavidla bylo spuštění obou kotev na dno moře. Po krátkém čase se však zatékání do podpalubí obnovilo; přikročilo se tedy k ráznějším opatřením. Přes palubu byly nejprve shozeny sudy s olejem, později sextant.

Jen malý počet námořníků a cestovatelů nesměle protestovala proti tomu, když přes zábradlí letěl do moře dalekohled, pak kompas. Následovala bible. Čistkám podlehly i námořní a hvězdné mapy a globální hodiny, pastičky na myši, signální praporky a lampy a jiná veteš, nadbytečně tížící potápějící se loď. Jako symbol vítězství nad odhozením zátěže minulosti byla pak na druhý stěžeň triumfálně vyvěšena další vlajka, hrdě demonstrujíc svými dvojznačnými kosočtverci všesměrovost plavby dobře ukotvené Euforie.

Jak úspěšná byla bilance realizace souboru záchranných opatření, jaký osud potkala výprava Euforie za vzrušujícími zážitky není známo, neboť zde letopisy Euforie končí.

Pisatel této krátké fantasy se domnívá, že složitost podstaty problému někdy lépe vystihne opis, pamflet, parabola nebo jinotaj. Současně děkuje trpělivému čtenáři za její vlídné přijetí.

Všem námořníkům i cestovatelům, uvízlým na palubě Euforie přeje, aby se včas vzchopili k opravě ráhnoví i kormidla, k vytažení kotev a k nalezení odvahy k plavbě zpět k rodné pevnině.

 







1
Vytisknout
2366

Diskuse

Obsah vydání | 1. 7. 2022