O rasismu v České republice
15. 7. 2022
Starosta Poděbrad Jaroslav Červinka (STAN) se dopustil před mnoha 
lety výroků, které se dají klasifikovat jako trestný čin. Nebudu jeho 
hanebná slova dále opakovat, každý ví, oč jde. Nyní, po mnoha letech, je
 dal k dobrému znovu, jako důkaz „vtipu“. Co následovalo? Vyzvali jste 
ho k tomu, aby opustil hnutí? Zamezili jste mu, aby za něj kandidoval? 
Oslovil jste voliče v Poděbradech, abyste jim dal najevo, že s tak 
prvoplánovým a odporným rasismem nemáte nic společného?
Dnešní Novinky.cz tohoto rasistu citují: „Vedení
 STAN se podle něj s jeho omluvou seznámilo. „Zkontaktovali mě, že to 
berou na vědomí, že jsem pochybil a že jsem se omluvil,“ dodal.“
 
To má být všechno?
Jako
 člověk, který vychovává romské dítě, vám můžu uvést tisíc příkladů 
toho, jak je tato země promořená rasismem. Ne tím prvoplánovým, pojďme střílet, který převedl váš starosta. Tím plíživým, podprahovým. Ať
 si tady žijí, ale nemají právo na stejné vzdělání, či dokonce bydlení v
 naší čtvrti. Ať si zametají chodníky a občas někde zazpívají – pokud 
moc neřvou – nic jiného stejně neumí. 
Mohla bych napsat 
povídku, román, esej, nebo celý seriál o tom, co naše dcera zažila. Jen 
proto, že je tmavá, na první pohled odlišná. Jako tříletou ji nepustili 
do dětského koutku v IKEA na Zličíně, jako čtyřletou ji šikanovaly 
učitelky ve školce. Nedostali jsme pozvánku na vítání prvňáčků, první 
den ji učitelka nechala posadit za skříň a jako jedinou nepodepsat na 
tabuli, přestože uměla v té době jako jediná kromě české také anglickou 
abecedu. V soukromé škole nám pan ředitel řekl, že ji vezme na zkoušku, protože je jasné, že s ní budou problémy.
 Potlačila jsem přání praštit pana ředitele do nosu a přihlásili jsme ji
 do soukromé mezinárodní školy, jediného místa, kde se na ni nedívají 
skrz prsty. 
Je mi líto všech romských dětí a jejich rodičů. 
kteří tímto procházejí a nemůžou se bránit. A osobně si vážím každého, 
kdo v této společnosti dokáže bezproblémově žít a nemá se svým okolím 
konflikty. Přiznám se, že mě péče o mou romskou dceru vycvičila k takové
 asertivitě, o jaké se mi ani nezdálo. Protože prostě nechcete, aby na 
vaše tříleté dítě někdo v obchodě pokřikoval rasistické urážky. Přičemž 
víte, že nikde neexistuje žádné dovolání. Trestní oznámení na rasistický
 text v hanebném plátku Karla Kříže mi policie – ta policie, které 
velíte – vrátila s tím, že se nic nestalo. Mezitím mi ovšem shodou náhod
 do schránky přistálo trestní oznámení, které na mě podal právník SPD, 
zastupující jejich pražského lídra.
Jsem hluboce přesvědčena, že o
 tom vůbec netušíte, že jste jako ti lidé, o nichž mluvil po návratu z 
vězení velký český básník Ivan Martin Jirous: Většina lidí vůbec nechápe, v jakém světě to vlastně žijí. 
Nezlobím
 se na vás; ani já jsem to nevěděla, přestože jsem se o téma rasismu 
zajímala odjakživa, dokud jsem to nepocítila na vlastní kůži. Některé 
věci jsou prostě nepřenosné.
Žádám vás nyní se vší úctou a 
vážností, distancujte se od Jaroslava Červinky, vyzvěte ho, aby opustil 
vaše řady, zamezte mu kandidovat. Již dříve jsem byla rozčarovaná ze 
starostky Peček Aleny Švejnohové, která neopomenula v den, kdy se 
připomínal romský holocaust, jedním dechem zmínit všechny špatné 
zkušenosti s místním romským etnikem. Paní Švejnohovou jsem považovala 
za výstřelek, za člověka, který se neumí vyjadřovat a chce se zalíbit 
také spodině; s vědomím, že v civilizované společnosti by byla 
odepsaná. 
Toto už je podruhé, co slyším nějakého starostu či 
starostku mluvit nepřijatelným způsobem a nemůžu to brát jen jako nějaké
 klopýtnutí; začíná to totiž vypadat tak, jako že to ve skutečnosti 
nikomu nevadí – jakkoliv je možné, že třeba vám osobně to vadí a že 
prostě nemáte v současné situaci sílu řešit další problémy, které se na 
vás hrnou.
Stavíte se tak ovšem bohužel na stranu otevřených rasistů,
 jakými jsou ombudsman Křeček, poslanec SPD Okamura, nebo bývalý premiér
 Babiš, autor výroku Kdo nepracoval, šup s ním do Let.
Osobně
 bych vám i vašim členům návštěvu koncentračního tábora v Letech 
doporučila. Můžete hledat zarostlé hroby dětských obětí, které Češi jako
 jsme my dva po narození topili v kádi. Češi, kteří přesvědčovali romské
 matky, aby si ty „bělejší“ děti nechaly a ty „tmavější“ odevzdaly. Je 
to hanebná stránka naší novodobé historie; tak hanebná, že se k ní nikdo
 dodnes nehlásí. Místo toho posloucháme člověka, který je členem vašeho 
hnutí a který by z fleku mohl zřejmě takový koncentrační tábor řídit. 
Řekněte mi, Vy jste středoškolský profesor, jaký je rozdíl mezi slovy a 
činy: mezi tím, když někdo nabádá k likvidaci etnické skupiny a někdo 
jiný to udělá?
Věřím, že se nakonec rozhodnete správně.
Diskuse