"Udeřila hodina tanků"

14. 9. 2022

čas čtení 8 minut
Klamání na jihu, zaměření na severovýchod: Operační schopnosti Kyjeva vedly k nové situaci. Nyní, když jsou v sázce předsunuté manévry, se německá debata o pomoci Ukrajině zaměřila na tanky. Mnoho argumentů, kvůli kterým Berlín dříve váhal, je nyní nadbytečných, upozorňuje generál ve výslužbě Klaus Wittmann.

Zdá se, že boj Ukrajiny o přežití dosáhl bodu obratu, protiofenzívy na východě a jihu a stahování ruských jednotek. Pokrok, pro mnohé neočekávaný, je založen na mnoha faktorech; v neposlední řadě hrdinském nasazení ukrajinských ozbrojených sil a operační dovednosti (klam na jihu, zaměření na severovýchodě). Vychází ale také z moderních zbraní, které už byly na Ukrajinu dodány.

"Jen si představte, že by bezprostředně po rozhodnutí Bundestagu z 28. dubna o dodávkách "těžkých zbraní" došlo k uvolnění 88 tanků Leopard a 100 bojových vozidel pěchoty Marder, které zbrojní průmysl nabízel dlouhou dobu! Nyní se alespoň zdá, že politická veřejnost je přesvědčena o tom, že taková obrněná bojová vozidla jsou nezbytná pro znovuzískání ukrajinského území.

Německá vláda by se proto konečně měla cítit nucena mnohem důsledněji přemýšlet o tom, co konkrétně vyžaduje neustále slibovaná podpora Ukrajině: Rychlejší rozhodování, rychlejší dodávky většího množství zbraňových systémů a – konečně a především – také tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů.

Co se týče deklarací, vlády podporující Ukrajinu se shodují: Putin nesmí zvítězit, Ukrajina se musí prosadit, my ji musíme podpořit. Ale zejména v Německu skutky neodpovídají tvrzení, které spolkový kancléř vyslovil ve svém epochálním projevu "Zeitenwende" z 27. února.

Tři dny po začátku invaze Olaf Scholz vyjasnil zásadní výhrady, které byly do té doby běžné a které se během ruských příprav na útok neochvějně udržovaly: Německá historie (která má tendenci vyžadovat pomoc obětem agrese), směrnice o vývozu zbraní (jako by Ukrajina byla nějaká svévolná "krizová oblast"), německé komunikační kanály do Moskvy, speciální význam "smrtících" zbraní. Projev "Zeitenwende" přinesl obrat o 180 stupňů, který našel velkou podporu německého obyvatelstva.

Stav: "V přípravě"

Co však bylo dosud doručeno? Poměrně rychle po rozhodnutí: 800 Panzerfaustů a 3 200 protiletadlových střel (Stinger a Strela), které dobře posloužily při odrážení ruského útoku proti Kyjivu. Později: Spousta munice, ručních palných zbraní, protitankových min, obrněných transportérů M113 - a také "těžkých zbraní" 10 samohybných houfnic PzH 2000 (nyní konečně s dělostřeleckým detekčním radarem COBRA), 20 protiletadlových samohybných kanónů Gepard, tři salvové raketomety MARS.

Dodávka těžkých zbraní přišla po velmi pozdních rozhodnutích, která zpočátku ztrácela měsíce před definitivním zahájením modernizace zbraní, nákupu munice a výcviku ukrajinských týmů. To je důvod, proč mnoho z toho, co spolková vláda ukazuje, je stále v části 2 zveřejněného seznamu (stav: "v přípravě/provádění") šest měsíců po začátku invaze. Plány výmeny výzbroje s východními partnery v NATO zatím nefungují hladce a očekávání například Polska, které dalo velkou část svých tanků T-72 Ukrajině, nebyla naplněna.

Kancléř má pravdu, když neustále opakuje, že Německo toho hodně dodává. Ale stačí to? Je něco, co bychom mohli udělat? Rozhodli jsme se včas? Nadále platí, že Německo dodává Ukrajině výrazně méně zbraní než několik dalších partnerů (např. USA, Velká Británie, Polsko, Kanada). Jak Scholz dospěl k prohlášení ve Vilniusu 7. června, že nikdo nedodává Ukrajině zbraně v takovém rozsahu jako Německo, je nevysvětlitelné.

Záhadné důvody kancléře

Nyní se debata zaměřuje na obrněná bojová vozidla – právem. I vojenskému laikovi je jasné, že Ukrajina takový materiál potřebuje, aby mohla pokračovat ve svých protiútocích a postupu. V semaforové koalici je mnoho politiků, kteří to stále více požadují, a ministerstva zahraničí Annalena Baerbocková byla právě v tomto ohledu konfrontována s naléhavými požadavky svého ukrajinského protějšku v Kyjivě.

Zdá se, že je to především kancléř, který jim nechce vyhovět, a o důvodech se vedou některé zmatené spekulace: Strach z Putina? Odpor v SPD? Nechce revidovat jednou učiněné rozhodnutí?

Kancléř a ministryně obrany Christine Lambrechtová opakují mantru, že Německo nesmí jednat samo. Scholz zase vyloučil "jednostrannou dodávku německých tanků" během návštěvy izraelského premiéra. Důraz je kladen na koordinaci v rámci aliance a zejména s USA, zároveň však nová americká velvyslankyně Amy Gutmannová vyjádřila zvýšená očekávání ohledně německé "vedoucí role".

"Vůdcovství" je také programem kancléře, který to slíbil, pokud bude "jmenováno", a ministryně, která při prezentaci svých úvah o národní bezpečnostní strategii vyhlásila německou "vedoucí roli".

Není důstojné Německa neustále odkazovat na ostatní, kteří nedodávají ani to či ono. Koordinace se spojenci je samozřejmě nezbytná, ale její neustálé vyvolávání vypadá jako schovávání se za ostatní. Nemohlo by "vedení" spočívat v tom, že v rámci formátu Ramstein oznámíme, že Německo je připraveno dodat tanky a bojová vozidla pěchoty nabízené průmyslem, "pokud ostatní udělají totéž"?

U těchto systémů není třeba lambrechtského argumentu, že se jich Bundeswehr nemohl vzdát, což by například o obrněném transportéru Fuchs nemělo tak nehorázně platit. Generální tajemník NATO mimochodem s ohledem na tento argument zcela jasně řekl, že porážku na Ukrajině považuje za nebezpečnější než poloprázdné sklady zbraní v členských státech NATO. Myšlenka "dělby práce", kterou nyní propaguje spolkový kancléř, v níž by se Německo "specializovalo" na dělostřelectvo a protiletadlovou obranu (ministryně Baerbocková dodala důležité odminování), také zavání únikem a ustupuje stranou.

"Vyhnout se eskalaci"?

Ministryně obrany uvádí pozitivní zpětnou vazbu od svých kolegů z jiných zemí. Důvěra v Německo v Polsku a pobaltských státech však často není příliš vysoká poté, co tolik dobré vůle zničily projekt Nord Stream 2 a desetiletí naivní německé politiky vůči Rusku. Neměli byste kvůli Rusku hysterčit, slýchaly tyto země po léta a naše měsíční odmítání předat estonské houfnice ze zásob východoněmecké armády bude v Německu dlouho doznívat.

Otřepaný argument, že se musíme "vyhnout eskalaci", by měl být konečně opuštěn. Putinovy ​​hrozby jsou v tomto ohledu prázdné a manipulativní. Neměli bychom se smířit se zastrašováním a vydíráním a musíme si být vědomi toho, že ruský diktátor k žádnému ze svých agresivních a eskalujících kroků nikdy nepotřeboval "provokaci".

"Neexistuje nic, co by mohlo přinést změnu?"

Ukrajinský ministr zahraničí nedávno prohlásil, že jednou ze silných stránek Ukrajiny je, že se nebojí – "a kdyby se některé vlády na Západě bály méně, pak bychom byli dál." A odcházející velvyslanec Andrij Melnyk na Twitter napsal: "Pokud by kancléř a paní ministryně obrany nezamítli bojová vozidla pěchoty Marder, ale ani obrněné transportéry Fuchs, Dingo a Fennek, mohla ukrajinská armáda zahájit toto životně důležité osvobozování okupovaných území mnohem dříve."

Zdroj v němčině: ZDE

1
Vytisknout
5116

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2022