Mezi íránskou elitou se objevují trhliny: vysoký představitel vyzývá k přehodnocení policejního dohledu nad hidžábem

13. 10. 2022

čas čtení 5 minut
 

Významný konzervativní politik Alí Larídžání varuje před "tvrdou reakcí" po měsíci nepokojů

Alí Larídžání je již po desetiletí ústřední postavou íránské politiky.
 
V souvislosti s měsíc trvajícími protesty žen v Íránu se mezi íránskou politickou elitou začaly objevovat první trhliny: jeden z vysoce postavených představitelů vyzval k přehodnocení prosazování zákona o povinném nošení hidžábu a k uznání, že protesty mají hluboké politické kořeny a nejsou pouze výsledkem agitace ze strany USA nebo Izraele.



 
Výzva ke zdrženlivosti zazněla z úst Alího Larídžáního, bývalého předsedy íránského parlamentu a typického  představitele establishmentu. Jeho tón kontrastoval s pokračující nekompromisní linií nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, parlamentu a bezpečnostních složek,  a také  se soustředěným úsilím podkopat důvěryhodnost rodiny Mahsy Amíny, dvaadvacetileté Kurdky, která zemřela poté, co ji minulý měsíc zatkla mravnostní policie, což vyvolalo vlnu protestů v celé zemi.
 
Protestující svolali na středu masové shromáždění v Teheránu po násilnostech, ke kterým došlo v noci na středu v hlavním městě a v kurdských městech Sanandaj, Saqez, Bukan a Dehgolan. Mnoho obchodů zůstalo na protest proti režimu zavřených a demonstraci vedenou teheránskou advokátní komorou rozehnaly bezpečnostní síly.

Ve snaze zastavit shromažďování protestujících pokračovaly výpadky internetu. Je stále jasnější, že mnohé demonstranty v ulicích již nezajímá pouze policejní kontrola hidžábu, ale chtějí svrhnout celý íránský režim.

Íránské středisko pro lidská práva se sídlem v Oslu uvedlo, že počet obětí přesáhl 200. Známý reformní politik Mostafa Tajzadeh byl rovněž odsouzen k osmi letům vězení za spolčení s dalšími osobami proti systému. Generální prokurátor v Teheránu Ali Salehi uvedl, že proti účastníkům nepokojů v hlavním městě bylo vydáno 60 obžalob.

Na znamení toho, že jednorozměrná tvrdá linie vlády není univerzální, však Larídžání prolomil dlouhé období mlčení a zpochybnil nadměrné vynucování hidžábu ze strany státu, což je otázka, která mohla vést k Aminiho smrti.

V obsáhlém rozhovoru pro íránský zpravodajský web varoval, že extremismus při prosazování společenských mravů vede k extremistickým reakcím. "Hidžáb má kulturní řešení, nepotřebuje vyhlášky a referenda. Oceňuji služby policejních sil a Basídže [polovojenské milice], ale toto břemeno, aby vynucovaly nošení hidžábu by jim nemělo být přisuzováno," řekl.

"Nepochybujte o tom, že když se kulturní jev rozšíří, rigidní reakce na něj není lékem. Lidé a mladí lidé, kteří přicházejí na ulici, jsou naše vlastní děti. V rodině, pokud dítě spáchá trestný čin, se ho snaží přivést na správnou cestu, společnost potřebuje více tolerance."
 
Dodal: "Je to, jako když má člověk migrénu, ale my mu napíšeme jen recept, jako když má člověk nemocné srdce a všechny jeho tepny jsou uzavřené. V otázce hidžábu jsme se ocitli v této situaci."

Larídžání poukázal na to, že v období šáhovy vlády před rokem 1979 nebylo nošení hidžábu podporováno, ale mnoho lidí jej nosilo dobrovolně.

"Islámská vláda znamená, že si lidé spravují své záležitosti sami. Stejné je to i z hlediska sociální spravedlnosti. Pokud budou záležitosti spravovat lidé, jejich talenty budou vzkvétat.

"Problém je v tom, že pokud ve společnosti mladí lidé neprovádějí správně některý z příkazů šaría z intelektuálního a sociálního hlediska, není to stoprocentně špatně."

Odmítl také široce propagovanou teorii, že se íránská islámská společnost může rozpadnout stejně, jako se Andalusie - podle některých učenců - v 15. století propadla do křesťanství kvůli odstranění požadavku nosit hidžáb.

Řekl, že v některých islámských společnostech "jsou pravidla hidžábu přísnější než u nás. Je v nich méně korupce? Ne, je více skrytá."

Larídžání je ústřední postavou íránské politiky již desítky let. Loni mu bylo zakázáno kandidovat na prezidenta údajně proto, že ho Rada strážců považovala za nekvalifikovaného, ve skutečnosti však kvůli hrozbě, kterou představoval pro vítěze voleb Ebrahima Raisiho, kandidáta upřednostňovaného nejvyšším vůdcem.

Kritika se vkrádá i do silně cenzurovaného tisku, jehož postoj se pohybuje od odsuzování nepokojů k odmítání představy, že nějaké protesty existují. "To, co se v současné době děje na úrovni vládnutí v naší zemi, není založeno ani na dělbě moci, ani na [zahrnutí] různorodých pohledů na řízení," stojí v článku v deníku Jomhuri-ye Eslami.

"V uplynulých 14 měsících jsme byli svědky důsledků neinkluzivního pohledu [na správu věcí veřejných] v naší zemi," uvádí se v něm.

Podrobnosi v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4310

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2022