Jedině radikální regulace internetu může zabránit zničení demokracií dezinformacemi

14. 10. 2022

čas čtení 6 minut
Na toto téma píše v souvislosti s odsouzením šiřitele lživých a ničivých konspiračních teorií Alexe Jonese k odškodnému téměř miliardy dolarů komentátor Simon Jenkins. Musíme říci, že má naprostou pravdu. Je to zvlášť aktuální poté, co ultrapravicový maniak, poblázněný sociálními sítěmi, zavraždil v Bratislavě dva nevinné lidi. (JČ):

Předpokládám, že každý čtenář Guardianu zajásá nad zprávou o pokutě 965 milionů dolarů, která byla uložena Alexi Jonesovi, pravicovému americkému konspiračnímu teoretikovi. Soud v Connecticutu mu uložil pokutu za šíření kruté lži, že střelbu na základní škole Sandy Hook v roce 2012 zinscenovala s herci protizbraňová lobby. Spravedlnosti je nyní učiněno zadost. Do jisté míry.

Jedním z nejnešťastnějších článků, který jsem kdy napsal, bylo, když jsem v 90. letech uvítal internet jako něco, co přinese prospěch jen právníkům a tvůrcům pornografických filmů.  Časopis Wired mě nazval neandrtálcem roku, píše Simon Jenkins. Přiznávám, že kromě milionu dalších lidí, kteří měli a mají z internetu prospěch,  jsem měl přidat i politické maniaky. Ale viníky, které Jonesova porota unikátně nechala bez trestu, byli umožnovatelé jeho lhaní, totiž zlatokopové, majitelé sociálních sítí.

 
Vždycky tu byli Alexové Jonesové, kteří šířili jed deklamováním svých názorů na ulici. Jako kluk jsem je poslouchal v londýnském Speakers' Corner v Hyde Parku. S úšklebkem jsme se odvraceli od jejich žvástů, zatímco pár policistů stálo vedle pro případ potíží. Jejich lži se však tehdy nikdy nedostaly do novin ani do rozhlasu. Jejich svoboda projevu sahala jen tak daleko, kam bylo slyšet lidský hlas. Zprávy publikované v médiích byly zprostředkovány za hradbou redaktorů, cenzorů a regulátorů, aby se k důvěřivým a nebezpečným uším nedostaly nesmysly.

Tato zeď se zhroutila. Jones, stejně jako QAnon, Donald Trump a další, mají dnes možnost šířit své lži a nesmysly na falešných zpravodajských stránkách a sociálních médiích a oslovovat miliony lidí.  Sociální sítě po léta odmítaly přiznat odpovědnost za to, čemu dávají prostor. Facebook tvrdil, že je jen "platforma", nikoli "vydavatel".  Globální vesnice byla otevřená všem, anonymně uspořádaná demokracií - nebo možná anarchií - webu.

Čtvrt století nás učinilo moudřejšími a méně nadšenými. Internet samozřejmě přinesl nesčetné výhody a požitky. Hlavní sociální média přijala trochu odpovědnosti za kontrolu toho, co zveřejňují. Stále více se horečně snaží držet krok se záplavou často neobjektivního a lživého materiálu, ale téměř vždy se v době, kdy je odstraněn, znovu objeví jinde. Jones byl zakázán na Facebooku, na Twitteru a na YouTube, ale stále může oslovit publikum na svých vlastních webových stránkách. Říká, že se bude odvolávat navždy. Netrpí žádnými výčitkami svědomí a  jeho početní podporovatelé ho budou i nadále finančně podporovat. Spravedlnost nemá smysl bez jejího vymáhání nebo prevence.

Nevidím nic, co by lidi, jako je Jones, mohlo zastavit v jejich počínání. Právníci a někteří poškození sice mají na své straně právní stát, ale ten nijak neomezuje popírače globálního oteplování, antivaxery, trolly a stoupence QAnon ani děsivé a anonymní nadávky, které dnes vítají vyjádření jakéhokoliv liberálního - mohu-li říci rozumného - názor na internetu. Je to na hony vzdálené slušnému chování v Speakers' Corner.

Optimisté říkají, že výsledný výbuch politické polarizace a hysterie ve většině západních demokracií se nakonec nějak napraví. Svoboda slova vyvolá potřebné protilátky a zvítězí ctnost. Pochybuji o tom. Jak ukázal Alex Jones, lež skutečně dokáže skutečně obletět svět, zatímco si pravda teprve začíná obouvat boty a ještě se ani nevypravila z domu.

Historici zpravodajských médií mohou zmapovat vývoj od rané cenzury ze strany církve a koruny až k státnímu licencování a zákonné regulaci. Tato kontrola byla zpočátku používána k vynucení konformity, ale v průběhu minulého století se snažila také udržet rozmanitost a potlačit zjevnou nepravdu. Editace byla morální záležitostí. Přinejmenším v Británii se očekávalo, že vysílané zpravodajství bude politicky nestranné. Následovaly zákony o pomluvě a ochraně soukromí. Ty byly v Americe, kde je svoboda projevu střežena ústavou a digitální giganti ji využívají k udržení podílu na trhu, slabší. Spravedlnost dokáže následně potrestat lži - ale ne jim zabránit.

Nikdo vážně nevěří, že svoboda projevu je absolutní právo. Britská vláda se nyní zoufale pokouší definovat pojmy jako "to, co uráží", nebo  "to, co je legální, ale škodlivé". Bezohlednější snahy o kontrolu se objevují v autoritářských režimech v Rusku, Číně, Íránu a Saúdské Arábii. O regulaci uvažuje i EU. Tato oblast státní správy je však zjevně v plenkách.


Svoboda slova, která byla pro anglického básníka Johna Miltona "nad všechny svobody", není dnes tak jednoduchá. Jak napsal filozof webu Jamie Susskind, platformy sociálních médií musí urychleně revidovat své představy o tom, co je škodlivé. "Formy projevu, které byly v minulosti mírně problematické, mají dnes potenciál být smrtelně nebezpečné." Rodiče s bolestí zjišťují, že teenager s iPadem může být snadno dohnán k fatálnímu sebepoškození nebo sebevraždě. Stejně tak bývalý prezident s fantazií může své stoupence dovést k převratu v hlavním městě světové demokracie.

Susskind a další považují za neospravedlnitelné, aby se digitální průmysl reguloval sám. Mezi logikou kapitalistických inovací a veřejným blahem existuje "zřetelné napětí". Podle Susskinda může toto napětí vyřešit pouze vláda. Má-li však být svoboda chráněna a ceněna, znamená to, že USA a Evropa musejí  jednat ve shodě. Regulace musí proniknout do globálních mediálních platforem, "aby vyzdvihla to nejlepší a omezila to nejhorší". Lidé jako  Alex Jones nemohou být ponecháni, aby se vrátili na svůj ranč a nekontrolovaně rozsévali chaos.

Zdroj v anglčtině ZDE

-3
Vytisknout
8930

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2022