19. 10. 2022
Zdá se, že tento poslední útok pomalých, hlučných a levných bezpilotních letounů Šahíd-136 a Šahíd-131 vyrobených v Íránu potvrzuje, že Rusko plánuje použít íránské zbraně k udržení strategického bombardování ukrajinských měst a infrastruktury. Bezpilotní letouny zastupují vyčerpaný ruský inventář řízených a balistických střel. Cílem Kremlu je terorizovat civilisty a poškodit ukrajinskou ekonomiku a energetickou infrastrukturu.
Írán poprvé dodal stovky Šahídů v červenci spolu s opakovaně použitelnými bojovými drony vyzbrojenými raketami. Minulý týden ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij citoval zpravodajské zdroje, které tvrdily, že Rusko kupuje dalších 2 400 Šahíd-136.
Zprávy z poloviny října také naznačují, že Rusko se snaží získat ještě ničivější zbraně: Dva typy balistických střel a větší bezpilotní letouny.
Podle Washington Post představitelé zahraničních zpravodajských služeb tvrdí, že íránští vyjednavači dorazili do Ruska 18. září, aby projednali podrobnosti o nových přesunech balistických raket Fátih-110 a Zulfikar.
Současně více zdrojů, včetně blogu prominentního ruského nacionalisty Borise Rožina, tvrdí, že Moskva si také objednala od Íránu Araš-2, větší kamikadze dron. Tyto příspěvky vágně citují "íránské zdroje", takže prozatím nejsou takové převody potvrzeny.
Rusko spotřebovalo většinu svých balistických a řízených střel během prvních devíti měsíců své války na Ukrajině – a každý měsíc může vyrobit jen několik dalších od každého typu. Kreml si chce ponechat své zbývající rakety, kterých je podle odhadů kolem 600, takže je má po ruce pro případ konfliktu s NATO. Proto se obrátil na náhradníky, aby udržel údery na velké vzdálenosti.
Rusko začalo s použitím střel vzduch-vzduch S-300 a protilodních střel Ch-22 a Bastion k útokům na pozemní cíle. Poté se Rusko obrátilo na kamikadze drony dovezené z Íránu. Pomalé, hlučné drony není příliš těžké sestřelit – ale stojí zlomek alternativ, údajně 20 000 dolarů za kus.
Přesto mají Šahídy malou hlavici – možná 36 kg. Jejich schopnost přesně zasáhnout cíle při rušení GPS je také diskutabilní. Tyto nedostatky by mohly přimět Moskvu k získání silnější munice. (Typ Šahíd-136 populárně označovaný jako "kamikadze dron" patří do kategorie tzv. loitering munitions, kdežto typ Šahíd-131 je bezpilotní bojový letoun, Unmaned Combat Aerial Vehicle, UACV - pozn. KD.)
Zatímco Írán má závratnou škálu balistických střel v různých stavech rozmístění, raketa Fátih-110 na tuhé palivo je pravděpodobně jeho nejdůležitější. Od testů v roce 2001 Írán postavil čtyři po sobě jdoucí generace (západními pozorovateli nazvané -110A až -110D), každou s větším dosahem a/nebo přesností.
Nejnovější Fátih-110D a předchozí Fátih-110C mají maximální deklarovaný dolet 300 km. Využívají navádění prostřednictvím sítě GLONASS/BEIDOU a kvalitnější laserové gyroskopické inerciální naváděcí systémy. Raketa, která má hlavici 650 kg, může dopadnout v průměru do 15 metrů od určeného cíle.
V roce 2018 Írán použil rakety Fátih k provedení velmi přesného úderu na kurdské politické velitelství v Iráku, přičemž zabil 19 lidí. Model Fátih-313 s delším dosahem byl údajně použit k ostřelování americké letecké základny v Iráku v roce 2020.
Větší střela Zulfikar, která používá lehký trup z vinutého vlákna, má dolet až 700 km a volitelně může nést 30 ks kazetové submunice.
Údajně je stejně přesná jako Fátih-110, ale prokázal velmi špatnou přesnost při úderech na síly ISIS v Majadínu v Sýrii v roce 2018. Pokud existují nějaké náznaky jeho výkonů, může být většinou vhodný pro použití jako teroristická zbraň pro nevybíravé útoky na civilní cíle.
Írán vyvinul raketu Dezful s delším doletem založenou na Zulfikaru, takže může být ochotnější prodat zásoby posledně jmenovaného systému.
Jak Fátih-110, tak Zulfikar jsou pojízdné na podvozku z nákladních automobilů a mohou být odpáleny v relativně krátké době, protože používají pevné palivo.
Existence bojového dronu (loitering munitions - KD) Araš-2 byla odhalena teprve letos, 13. září. Íránský generál jej označil za "speciálně navržený" k útoku na Haifu a Tel Aviv v Izraeli. Jeho předchůdce, raketě podobný Araš-1 (neboli Kian-1), byl odhalen v roce 2015, ale byl k vidění jen zřídka. Na rozdíl od Šahídu-136 Araš-2 podle íránských zdrojů ještě neprošel bojovými zkouškami.
Nový Araš-2 má dvojnásobné rozpětí křídel než původní model. Různé zdroje uvádějí, že může uletět buď 1 000 km, nebo 2 000 km. Předpokládá se, že Araš-2 může být vybaven optickým/infračerveným, televizním nebo radarovým naváděním, které by mohly být užitečné pro zaměřování ukrajinské protivzdušné obrany. Podivné tvrzení, že se dron "několikrát vzpamatuje", může znamenat, že může provést několik průletů, možná se dokonce vrátit na základnu, dokud pozitivně neidentifikuje cíl.
Výchozí model se však může při letu k cíli spoléhat na navigaci GPS podporovanou inerciálním navigačním systémem.
Existuje jen málo celkových údajů o výkonu Araše a to, co existuje, je často nekonzistentní. Nejasný je dokonce i jeho pohonný systém. Zatímco jsou popisovány jako tryskové drony, varianty na snímcích mají viditelnou tlačnou vrtuli. Některé zdroje tvrdí, že existují varianty Araš-2 s proudovými motory i tlačnými vrtulemi, pravděpodobně s podstatně odlišnými výkonnostními charakteristikami, jako je udávaná rychlost 200 km/h nebo 400 km/h.
Některé zdroje tvrdí, že Araš-2 může mít mnohem větší hlavici než Šahíd – možná až 270 kg. Pokud je to pravda, mohlo by to způsobit, že i údery s nízkou přesností budou mnohem ničivější a smrtelnější.
Ukrajinská obrana běžně hlásí zničení většiny Šahídů a střel s plochou dráhou letu, které na ni byly vypuštěny, ale obě jsou používány ve velkých vlnách, příliš početných na to, aby byly všechny sestřeleny. Tyto malé, nízko letící zbraně může být poměrně obtížné sledovat na velké vzdálenosti. Ukrajinská protivzdušná obrana krátkého dosahu, včetně přenosných raket protivzdušné obrany a rychlopalných automatických kanónů, vyřadila mnoho dronů.
Dokonce i ukrajinští stíhači sestřelují bezpilotní letouny a střely, i když zjevně ne bez rizika. Ukrajinský pilot MiG-29 známý jako Vadym má zásluhu na zničení pěti Šahídů a dvou řízených střel na nebi kolem Vinnyce. Bohužel, jeho stíhačka byla ztracena při zásahu – možná zachycena výbuchem pomalu se pohybujících dronů – i když se bezpečně katapultoval.
Rušení signálů satelitní navigace, na které drony spoléhají, může být nákladově nejefektivnější obranou – technika, která může fungovat i proti Araši. Ukrajinské systémy protivzdušné obrany IRIS-T a NASAMS by měly být také účinné proti dronům, i když za nepříjemně vysokou cenu za výstřel.
Vzhledem k rychlosti raket Mach-3-plus a trajektorii balistických střel ve velkých výškách má však realistickou šanci k sestřelení typů Fátih-110 a Zulfikar pouze ukrajinská protivzdušná obrana vyšší třídy — Buk, S-300P a zejména S-300V.
Rusko by se ještě mohlo obrátit na Írán s žádostí o další typy íránských dronů a raket, jako jsou Kaman-22 a UCAV FOTROS nebo balistické střely Kiam. Může dokonce koupit íránské poměrně obskurní raketové systémy Ja'ali, Huvejze a Súmar. (Některé z nich jsou odvozeny od sovětské rakety Ch-55, kterou Írán získal od Ukrajiny v roce 2005.)
Hlad Moskvy po íránských záložních útočných zbraních však může narazit na praktické limity. Teherán se může rozhodnout udržovat své vlastní strategické rezervy. Íránský průmysl se může také potýkat s pašováním sankcionovaných mikroelektronických a pohonných součástí a rychle vyrábět nové a náhradní zbraně. A konečně, Teherán se může dostat pod mezinárodní tlak, aby změnil kurz. Írán oficiálně popírá svůj prodej do Ruska, přestože havarované drony jsou zjevně íránského původu.
Kromě dále se zhoršujících šancí uzavřít novou jadernou dohodu se Spojenými státy by íránský export mohl také oslabit neutrální postoj Izraele vůči Rusku. Izraelci se mohou obávat, že Rusko platí za tyto zbraně "naturáliemi" nebo transfery technologií, které posílí vojenskou pozici Teheránu vůči Izraeli.
Pokud by Izrael ukončil omezení vývozu zbraní na Ukrajinu, mohlo by to být pro ruskou válku větší ranou než výhody, které získává z íránských zbraní. Izrael vyváží velké množství pokročilých zbraní, jako je protitanková střela Spike s dlouhým doletem a systém Iron Dome, stejně jako mnoho modernizačních sad pro starší sovětské zbraně používané Ukrajinou, včetně letounu Su-25 Frogfoot a tanku T-72.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse