Surrealistické setkání v Budapešti, aneb Umění být slepý a hluchý

22. 11. 2022 / Muriel Blaive

čas čtení 3 minuty

V Budapešti jsem právě zažila surrealistickou scénu. Byla jsem pozvána Českým kulturním institutem v Budapešti, abych se zúčastnila panelu s názvem "Evropské dialogy Václava Havla" o relevanci Havlova eseje Moc bezmocných v našem digitálním věku. Dalším z panelistů byl Martin Palouš. Palouš, bývalý signatář Charty 77, je členem rady ÚSTR, která v únoru jmenovala Ladislava Kudrnu ředitelem – jmenování proběhlo v době, kdy byla moje žádost vyřazena, protože ministerstvo vnitra nedokázalo dostatečně rychle potvrdit, že jsem v České republice nikdy nebyla trestně stíhána, i když naléhavost tohoto ověření byla poněkud pochybná vzhledem k tomu, že jsem v ústavu pracovala předchozích devět let.

Před panelem jsme si s Paloušem podali ruce. Zavtipkovala jsem, že bych to asi neměla dělat, a on se zarazil – proč ne? Protože, vysvětlila jsem mu, mě právě teď vyhazujete z práce. Byl překvapený, protože o mém vyhazovu z ÚSTR zřejmě slyšel jen mlhavě a necítil se být o tom ani vzdáleně dostatečně informovaný. "Ale vy jste členem rady," připomněla jsem mu. Stále v tom neviděl příliš velkou souvislost.

V průběhu debaty jsem si uvědomila, že pan Palouš nevidí velkou souvislost vůbec s ničím. Protože jsme se bavili o demokracii ve střední Evropě po roce 1989, připomněla jsem samozřejmě svou současnou svízelnou situaci – v říjnu 2022 jsem byla z ÚSTR vyhozena, protože nově jmenovaný ředitel Ladislav Kudrna, jak samolibě vysvětlil Barboře Tachecí v diskusním pořadu veřejnoprávního Českého rozhlasu, nechápal, jak tam mohu pracovat a zároveň "jít proti zákonnému poslání ústavu" jako "revizionistická historička", do jejíž snah zřejmě patří "popírání zločinů komunismu" a "podpora hybridní války vedené Putinem", protože "všechno souvisí se vším".

Nikdy jsem zločiny komunismu nepopírala a můj odhad je, že Vladimir Putin je válečný zločinec, který patří do vězení, přičemž mé "revizionistické názory" jsou vlastně přímo inspirovány Havlovou Mocí bezmocných, ale pan Palouš přesto netušil, jak by s ním (nebo s demokracií) mohla nějaká Kudrnova čistka jakkoli souviset. Stále opakoval, že "věří v dialog".

Já také věřím v dialog, ale dialog je poněkud diskutabilní pojem, pokud jsou partneři v diskusi slepí a hluší. Zatímco pan Palouš se neobtěžuje vidět problém, Kudrna jen tento měsíc propustil devět členů ústavu a jeden odchází. Ondřej Vojtěchovský, můj bývalý šéf v ÚSTR, byl zproštěn funkce šéfredaktora ústavního časopisu Securitas Imperii uprostřed přípravy čísla jen pár dní poté, co podepsal petici protestující proti mému odvolání, což je přinejmenším zvláštní shoda okolností.

Pan Palouš může opakovat prázdné fráze o demokracii a dialogu jak chce, ale jako bývalý signatář Charty 77 by měl vědět, že předstírat, že nevidí, co se děje, není neutrální jev: je to aktivní strategie, a to strategie, která není nijak zvlášť slavná.


0
Vytisknout
5846

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2022