Miliardáři jako Elon Musk jsou nejnebezpečnější lidé na planetě

24. 11. 2022

čas čtení 3 minuty

Je rozhodně zábavné sledovat Elona Muska, jak se v posledních týdnech projevuje jako nejbohatší šašek na světě. Mohlo by to však vést k závěru, že miliardáři jsou hloupí, ale neškodní - což má k pravdě daleko. Skutečným nebezpečím, které představují pro lidstvo, je jejich obrovská a do značné míry skrytá role v klimatické krizi, míní Linda McQuaig.

A nemám na mysli jen jejich hromadění zdrojů, zatímco velká část světa hladoví. Skutečné nebezpečí, které představují pro lidstvo, spočívá v jejich obrovské a z velké části skryté roli v klimatické krizi.

Problém je dvojího druhu. Za prvé, uhlíková stopa miliardáře je obrovská.

Naproti tomu nejchudší polovina světové populace - čtyři miliardy lidí - se na změně klimatu téměř nepodílí. Každý člověk z této chudé dolní poloviny lidstva přispívá v průměru pouze 1,6 tuny uhlíku ročně.

Průměrný člověk z horního jednoho procenta světové populace však přispívá 110 tunami uhlíku ročně, zatímco průměrný člověk z horního 0,01 procenta přispívá monstrózními 2 531 tunami. Miliardář přitom obvykle přispívá neuvěřitelnými 8 190 tunami uhlíku.

Ačkoli je tedy počet superbohatých lidí malý, jejich emise uhlíku jsou tak obrovské - a rychle rostou - že jsou klíčovým faktorem změny klimatu.

Nyní se dostáváme k druhé části problému: jejich úloha jako vlastníků společností, kteří směřují obrovské kapitálové rezervy do výroby fosilních paliv a infrastruktury.

Oxfam zkoumal investice 125 miliardářů a zjistil, že jsou vychýlené směrem k fosilním palivům. Pokud by tito miliardáři přesunuli své investice do fondu, který by jednoduše sledoval index S&P 500, intenzita jejich emisí by se snížila na polovinu.

Miliardáři si zjevně mohou vybrat, kam vloží své peníze, ale existují jen vzácné výjimky z tohoto vzorce, jako majitel sportovního oblečení Patagonia, miliardář Yvon Chouinard, který vložil vlastnictví společnosti do svěřenského fondu a prohlásil: "Země je nyní naším jediným akcionářem."

Většina z nich však využívá svůj kapitál - a s ním spojený obrovský politický vliv - způsobem, který prohlubuje naši závislost na fosilních palivech, a to jak investicemi do jejich výroby a infrastruktury, tak ovlivňováním vlád, aby blokovaly opatření v oblasti klimatu.

Tento vliv jsme mohli pozorovat na klimatické konferenci COP27 v egyptském Šarm aš-Šajchu, kde více než 600 lobbistů a manažerů z průmyslových odvětví spojených s fosilními palivy usilovně pracovalo - často přímo v národních delegacích - na blokování pokroku v oblasti klimatu.

Není tudíž divu, že na těchto celosvětových klimatických setkáních dochází k tak malému pokroku.

Vzhledem ke gigantické uhlíkové stopě megabohatých a jejich nadměrnému politickému vlivu mohou být nejlepší nadějí na odvrácení klimatické katastrofy daně z bohatství, které výrazně sníží jejich majetek a moc.

Oxfam tvrdí, že majetkové daně by mohly pomoci financovat pomoc chudým zemím zničeným klimatickými změnami, jejichž občané k tomuto problému téměř nijak nepřispěli.

Existuje mnoho dalších dobrých důvodů pro zavedení majetkových daní, které navrhli američtí senátoři Bernie Sanders a Elizabeth Warren a v Kanadě lídr NDP Jagmeet Singh.

Navzdory popularitě takových daní i naléhavosti klimatické krize a dalších potřeb však jejich prosazování vázne.

 

Celý texty v anglickém originále ZDE

0
Vytisknout
7137

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2022