Americká analýza: Je nutno se vážně připravit na konečný rozklad Sovětského svazu

24. 12. 2022

čas čtení 15 minut

Tuto analýzu vydal americký Hudson Institute 
 

Pád Berlínské zdi v roce 1989 a odstoupení Michaila Gorbačova z funkce prezidenta Sovětského svazu v roce 1991 znamenaly začátek rozpadu SSSR - nikoli však rozpad samotný. Zatímco SSSR přestal po roce 1991 existovat jako právní subjekt, rozpad SSSR probíhá dodnes. Dvě čečenské války, ruská invaze do Gruzie v roce 2008, ruská anexe Krymu v roce 2014, potyčky na hranicích mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem a druhá karabašská válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem v roce 2020 jsou jen několika příklady, které ukazují, že Sovětský svaz se hroutí dodnes.

 
Budoucí historici však pravděpodobně označí ruskou invazi na Ukrajinu v únoru 2022 za nejdůslednější, ne-li konečný okamžik rozpadu Sovětského svazu.

Kdy válka na Ukrajině skončí, není známo, ale pravděpodobně bude znamenat rozpad Ruské federace (právního nástupce Sovětského svazu), jak ji známe dnes. Rusko nesporně utrpělo velkou ránu pro svou ekonomiku, devastaci svých vojenských schopností a degradaci svého vlivu v regionech, kde kdysi mělo vliv. Hranice Ruské federace pravděpodobně nebudou za 10 nebo 20 let vypadat na mapě stejně jako nyní. S tím, jak se odehrává konečný rozpad Sovětského svazu a jak Ruská federace čelí možnosti rozpadu, musí politici začít plánovat novou geopolitickou realitu na euroasijské pevnině.

Cílem této politické poznámky není obhajovat změnu režimu v Rusku - to bude záležitost ruského lidu. Tento dokument také nepředpovídá, jak přesně bude Rusko a širší euroasijský region vypadat po konečném rozpadu Sovětského svazu a rozpadu Ruské federace. Místo toho stanovuje realistické cíle pro západní politiky, nastiňuje předpoklady, na nichž jsou tyto cíle založeny, a upozorňuje na otázky, které by si nyní rozhodující činitelé měli klást, aby se lépe připravili na budoucnost.

 

Cíle

Po rozpadu Ruské federace by Spojené státy měly sledovat soubor dosažitelných cílů, které se úzce zaměřují na americké národní zájmy. Konkrétně budou USA muset:

- Být realistické, pokud jde o demokratické a tržní vyhlídky Ruska. Devadesátá léta ukázala, že geopolitická změna (např. právní rozpad Sovětského svazu) nepřinesla automatickou transformaci ruské společnosti, jak mnozí doufali. USA a jejich partneři by se měli poučit z neúspěšných lekcí 90. let a neplýtvat prostředky na snahu transformovat ruskou společnost, ekonomiku nebo vládu v demokracii západního typu. Pokusy v 90. letech selhaly a pravděpodobně by selhaly znovu. Tvůrci politik by měli místo toho pokorně uznat, že západní vliv je při vytváření demokratizovaného Ruska omezený.


- Omezit případné rozšíření  vnitřních ruských bojů mimo hranice Ruska. Po rozpadu Ruské federace by mohlo dojít k revoluci, povstání a občanské válce - na celostátní i regionální úrovni. Omezení jakýchkoli vnitřních bojů uvnitř současných mezinárodně uznaných hranic Ruska by mělo být pro USA a jejich partnery nejvyšší prioritou.

- Zohlednění ruských zásob zbraní hromadného ničení. V Rusku se nachází téměř 6 000 jaderných hlavic a je známo, že země má významný program chemických a biologických zbraní. Registrace těchto zbraní by byla v zájmu mezinárodního společenství.
   
- Šířit stabilitu na periferii Evropy rozšiřováním euroatlantické integrace a prohlubováním bilaterálních vztahů. Euroatlantická integrace je od roku 1949 jedním z největších motorů stability v Evropě. Až se Ruská federace rozpadne, NATO a Evropská unie by měly využít slabosti Moskvy a prosadit rozšíření "velkým třeskem" pro zbývající kandidátské a aspirující země. Plánování tohoto kroku, včetně přípravných prací na případných institucionálních reformách potřebných pro přijetí nových členů, by mělo začít již nyní. Tam, kde členství v NATO nebo EU není vhodné, by USA měly usilovat o posílení vztahů na bilaterálním nebo multilaterálním základě - zejména využitím regionálních uskupení, jako je GUAM1 nebo Organizace turkických států.

- Udržet si v Evropě nadřazenou vojenskou sílu. Po skončení studené války mnozí politici doufali v takzvanou "mírovou dividendu" v Evropě. Na základě této naděje několik administrativ snížilo vojenské výdaje a snížilo počet amerických sil v Evropě. Mírová dividenda se však nikdy nedostavila a USA a jejich spojenci nebyli dostatečně připraveni na ruskou agresi. Amerika by nyní neměla udělat stejnou chybu. Někteří budou tvrdit, že konec Ruské federace odstraní jakoukoli potřebu silné vojenské přítomnosti USA v Evropě. Nikdo však neví, jaké Rusko vznikne po skončení vlády Vladimira Putina. Proto by USA a jejich partneři měli podniknout kroky ke zmírnění, marginalizaci, zadržení, odstrašení a v případě potřeby i k porážce Ruska v dohledné budoucnosti.

- Pokud to bude možné, pohnat ty v Rusku k odpovědnosti za zvěrstva spáchaná na Ukrajině. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předložil zajímavý návrh, který podpořily různé západní parlamentní orgány, na vytvoření zvláštního tribunálu pro potrestání zločinu agrese proti Ukrajině. Tento tribunál by pohnal k odpovědnosti nejvyšší politické a vojenské představitele Ruska za spáchání zločinu agrese proti Ukrajině. I když je možnost odsouzení ruských politických a vojenských představitelů mizivá, mezinárodní společenství by se o to přesto mělo pokusit. Chaotická situace uvnitř Ruska by mohla vytvořit příležitosti pro mezinárodní společenství, aby tyto pachatele pohnalo k odpovědnosti.

Předpoklady pro plánování

Ačkoli nikdo nemůže předpovědět, jaké Rusko vznikne po skončení Putinovy vlády, některé rozumné předpoklady mohou tvůrcům politiky pomoci lépe plánovat. Mezi tyto plánovací předpoklady patří:

1. Rusko se bude dále tříštit. Rozpad Ruské federace, ať už de facto nebo de iure, by mohl Rusko geopoliticky rozvrátit. Tato další fragmentace pravděpodobně nebude tak přímočará nebo "čistá" jako vznik 15 nových států po právním rozpadu SSSR v roce 1991. Politici by měli předpokládat, že další fragmentace Ruska bude spíše podobná Čečensku v roce 1994 (brutální konflikt) než například Estonsku v roce 1991(klidné a přímočaré).

2. Některé ruské regiony budou mít značný počet nezaměstnaných veteránů z bojů. Značný počet ruských vojáků na Ukrajině pochází jen z několika regionů Ruské federace. Tisíce mladých mužů z etnických menšin budou mít bojové zkušenosti z Ukrajiny a vrátí se do svých domovských regionů s malou ekonomickou a sociální budoucností. Mnohé z těchto regionů byly v minulosti náchylné k hnutím za nezávislost a povstáním. To by mohlo zvýšit pravděpodobnost vnitřních bojů.

3. Čína a Turecko se budou snažit zaplnit mocenské vakuum v celé Eurasii. Čína a Turecko budou soupeřit o vliv ve Střední Asii a na Kavkaze, kde má Moskva tradičně velký vliv. K soupeření může dojít i na ruském Dálném východě.

4. Budou se množit soukromé ozbrojené skupiny. Po zhroucení ruského státu může dojít k rozšíření počtu "soukromých armád" (např. Wagnerova skupina) nebo dílčích národních ozbrojených skupin (např. čečenský 141. speciální motorizovaný pluk, běžně označovaný jako kadyrovci). Tyto skupiny a jejich vůdci se stanou důležitými nositeli moci v postputinovském Rusku - zejména ve společnosti, která bude mít desítky tisíc veteránů z ruské invaze na Ukrajinu.

5. Putinovým nástupcem nebude žádný demokrat nebo liberál. Bezprostředně po skončení Putinova režimu bude ten, kdo ho nahradí, stejně nacionalistický a autoritářský. Západní politici by měli přestat doufat v "umírněného" ruského vůdce, který chce mír se svými sousedy a reformy doma.

6. Moc Ruska bude obnovena.  Bez ohledu na to, jak zlá může být porážka Ruska na Ukrajině, a bez ohledu na to, jak degradovaná bude v důsledku toho ruská ekonomika a armáda, Moskva se nikdy nevzdá svých imperiálních plánů ve východní Evropě. I kdyby přezbrojení a obnova trvaly několik desetiletí, Moskva bude pro své sousedy hrozbou. Z tohoto předpokladu musí USA a NATO vycházet při budování svých sil a strategií.

Sedm otázek, které by si nyní měli politici položit

Nikdo nemůže tvůrcům politik nabídnout konkrétní doporučení týkající se postputinovského Ruska. Měli by si však nyní položit sedm otázek a zároveň zvážit výše uvedené cíle a předpoklady, aby se lépe připravili na konečný rozpad Sovětského svazu a rozpad Ruské federace.

1. Co by měly USA udělat pro koordinaci mezinárodní reakce na volání po nezávislosti a sebeurčení, které se pravděpodobně objeví v celém Rusku? Ruská federace se skládá z 83 federálních subjektů. Mnohé z nich tvoří lidé se společnou kulturou, historií a jazykem odlišným od slovanského obyvatelstva Ruska. V některých z těchto entit již existují hnutí za nezávislost na nízké úrovni. V důsledku rozpadu Ruské federace by tvůrci politik měli očekávat, že některé z těchto entit se budou snažit získat nezávislost. Spojené státy musí spolupracovat se svými partnery na koordinaci reakce na tyto výzvy k sebeurčení způsobem, který bude v souladu se zájmy USA a v souladu s mezinárodním právem.

2. Jak mohou USA a jejich partneři zabránit rozšíření vnitřního ozbrojeného konfliktu po rozpadu Ruské federace? Rozpad Ruské federace pravděpodobně povede k vnitřním bojům mezi různými mocenskými centry. Je v americkém zájmu, aby boje a konflikty zůstaly uvnitř současných hranic Ruské federace a nezasáhly sousední země. USA a ochotní partneři tedy budou muset posílit bilaterální spolupráci napříč euroasijskou pevninou s cílem zlepšit vojenské schopnosti, bezpečnost hranic, prosazování práva a bezpečnostní sektor.

3. Jak mohou USA a jejich partneři koordinovat mezinárodní reakci na ochranu ruských zásob zbraní hromadného ničení? Tisíce jaderných zbraní Ruské federace spolu s jejími programy chemických a biologických zbraní představují riziko pro globální stabilitu, pokud nebude zajištěna bezpečnost nebo odpovědnost. Tato otázka by měla být důvodem společného zájmu mezinárodního společenství. Spojené státy by měly již nyní přemýšlet o tom, jak se postaví do čela úsilí o řešení této záležitosti. Pro začátek musí více investovat do lepších detekčních schopností na hraničních přechodech v celém regionu.

4. Měly by NATO a EU využít slabosti Moskvy a prosadit rozšíření "velkým třeskem" pro zbývající kandidátské a aspirující země? V Evropě je několik zemí, které usilují o to, aby jednou vstoupily buď do Evropské unie, NATO, nebo do obou. Pro země jako Gruzie a Ukrajina je hlavní překážkou nátlak a ozbrojená agrese ze strany Ruska. Pokud se Ruská federace rozpadne, měly by EU a NATO zvážit urychlení procesu členství vybraných zemí.

5. Jak mohou USA a jejich partneři koordinovat hospodářskou a rekonstrukční pomoc pro regiony pod ruskou okupací, které budou osvobozeny? Rozpad Ruské federace pravděpodobně povede nejen k volání po nezávislosti některých regionů uvnitř Ruska, ale pravděpodobně budou osvobozena i místa, kde Rusko v současnosti okupuje území mimo své hranice. Patří sem Podněstří v Moldavsku, Abcházie a Cchinvali (známé také jako Jižní Osetie) v Gruzii a Krym a další místa na Ukrajině, která jsou v současnosti pod ruskou okupací. Washington bude mít jedinečnou příležitost pomoci těmto partnerům USA obnovit jejich územní celistvost uvnitř jejich mezinárodně uznaných hranic. Čím rychleji a účinněji se tak stane, tím stabilnější bude situace.

6. Co musí USA udělat pro koordinaci mezinárodní nebo regionální reakce na řešení stávajících hraničních sporů mezi Ruskou federací a některými jejími sousedy? Patří mezi ně sporné ostrovy Ukatnyj, Žestky a Malý Žemchužnyj v Kaspickém moři, estonsko-ruská faktická hranice, status severních území8 a případně karelská otázka. Tyto problémy se mohou zdát západním politikům vzdáleným tisíce kilometrů malé, ale každý z nich má potenciál stát se regionálním problémem, který by mohl mít globální důsledky.

7. Co mohou USA a jejich partneři udělat pro omezení ruského vlivu v jiných částech světa, například v Sýrii, Libyi a v některých částech subsaharské Afriky? V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se vliv Moskvy v některých částech světa již snížil. Pokud se Ruská federace zhroutí, postihne to i klientské státy a zástupné síly Kremlu na Blízkém východě a v Africe. USA musí již nyní začít spolupracovat se svými partnery na vypracování strategie, jak zvýšit vliv Západu v regionech, kde ruský vliv klesá.

Závěr

Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 změnila bezpečnostní situaci v severoatlantickém regionu způsobem, který nebyl od druhé světové války zaznamenán. Euroasijská pevnina plně pocítí důsledky ruské invaze, zejména v případě vítězství Ukrajiny, až za několik let. Politici si musí uvědomit historický rozsah situace a začít se na ni náležitě připravovat.

Úspěch Ukrajiny na bojišti proti Rusku by mohl nabídnout jedinečnou příležitost, jak Rusko na jednu generaci vrátit zpět do jeho geopolitické škatulky. Vznikla by tak nová geopolitická realita, jaká tu nebyla po celou generaci. Při plánování této nové geopolitické reality by se tvůrci politik měli poučit z 90. let 20. století, kdy západní činitelé naivně doufali v demokratické vládnutí a ekonomické reformy v Rusku, které se nikdy neuskutečnily. Pokud chování Moskvy na světové scéně od roku 1991 něco ukázalo, pak to, že Rusko se v dohledné době pravděpodobně nestane zodpovědným globálním aktérem. Místo toho, aby se američtí činitelé zaměřovali na nedosažitelné, měli by prosazovat pragmatickou a realistickou politiku, která by podporovala národní zájmy USA.


Zdroj v angličtině ZDE  

0
Vytisknout
8957

Diskuse

Obsah vydání | 29. 12. 2022