Ledovce se mohou hroutit rychlostí 600 metrů denně, což je mnohem rychleji, než se vědci obávali, zjistila studie

6. 4. 2023

čas čtení 5 minut
 
Sedimenty z poslední doby ledové jsou "varováním z minulosti" pro Antarktidu a pro zvyšování hladiny moří v současnosti, varují vědci.

Studie zjistila, že ledové příkrovy se mohou hroutit do oceánu rychlostí až 600 metrů denně, což je mnohem rychleji, než bylo zaznamenáno dříve.

Vědci uvedli, že toto zjištění, založené na sedimentech mořského dna z poslední doby ledové, je "varováním z minulosti" pro dnešní svět, v němž klimatická krize způsobuje erozi ledových příkrovů.

 
Uvedli, že objev ukazuje, že některé ledové příkrovy v Antarktidě, včetně "osudového" ledovce Thwaites, by mohly v blízké budoucnosti prodělat období rychlého kolapsu, což by dále urychlilo zvyšování hladiny moří.

Stoupající hladina oceánů patří k největším dlouhodobým dopadům globálního oteplování. Stovky velkých měst po celém světě leží na pobřeží a jsou stále více ohroženy přívalovými vlnami a záplavami. Západoantarktický ledový příkrov již možná překročil hranici, kdy se nedá zastavit jeho velký úbytek, což nakonec povede k metrovému zvýšení hladiny moří.

"Náš výzkum poskytuje varování z minulosti o rychlostech, kterými jsou ledové příkrovy fyzicky schopny ustupovat," uvedla Dr. Christine Batchelor z Newcastle University ve Velké Británii, která výzkum vedla. "Ukazuje, že impulsy rychlého ústupu mohou být mnohem rychlejší než cokoli, co jsme dosud viděli."

"Tyto impulsy se promítají do zvyšování mořské hladiny a mohly by být opravdu důležité pro obranu proti moři," dodala. Rychlost úbytku je kritická, pokud by například vzestup očekávaný za 200 let mohl ve skutečnosti nastat za 20 let, řekla Batchelorová. Výzkum by také mohl být využit k tomu, aby počítačové modely umožnily lépe předpovídat budoucí úbytek ledu.

Většina předchozích odhadů rychlosti úbytku ledovce pocházela ze satelitních dat, která se shromažďovala přibližně 50 let. Geologické údaje použité ve studii sahají tisíce let do minulosti, což umožňuje analyzovat mnohem větší rozsah podmínek.

Výzkum publikovaný v časopise Nature využil mapování mořského dna s vysokým rozlišením u Norska, kde se na konci poslední doby ledové před 20 000 lety zhroutily do moře velké ledové kry. Vědci se zaměřili na soubory malých hřbetů rovnoběžných s pobřežím, které se vytvořily na linii, kde se základna ledového příkrovu stýkala s oceány, tzv. uzemňovací linii.

Jak příliv a odliv zvedal ledovou pokrývku nahoru a dolů, sedimenty na uzemňovací linii se dvakrát denně mačkaly do hřbetů. Jak základna ledového příkrovu během několika dní a týdnů roztávala, linie uzemnění ustupovala směrem k pobřeží a zanechávala za sebou soubory rovnoběžných hřbetů. Měření vzdálenosti mezi hřebeny umožnilo vědcům vypočítat rychlost kolapsu norského ledového příkrovu.

Zjistili, že rychlost se pohybuje mezi 50 a 600 metry za den. To je až dvacetkrát rychleji než nejrychlejší ústup, který byl dříve zaznamenán pomocí satelitů, a to 30 metrů za den u ledovce Pope v západní Antarktidě. Hřebeny byly v Antarktidě studovány již dříve, ale pouze na ploše 10 km2. Nová studie zahrnovala oblast o rozloze 30 000 km2 a 7 600 hřebenů, což vědcům umožnilo pochopit, co pravděpodobně řídí rychlost ústupu.

Nejrychlejší tempo úbytku ledového příkrovu do oceánu bylo zjištěno tam, kde ledový příkrov spočíval na prakticky rovném mořském dně. Je to proto, že relativně malé množství tání na základně ledového příkrovu s plochým dnem může zvednout velkou část příkrovu a posunout linii dna mnohem dále k pobřeží, než kdyby příkrov ležel na strmějším svahu.

Norské hřebeny vykazují rychlé přívaly úbytku ledu trvající až 11 dní, ale Bachelorová má podezření, že by mohly trvat i několik měsíců. "Měření na ledovci Pope ukázalo, že 30 metrů za den vydrží asi tři a půl měsíce. Ale 600 metrů denně by se rozhodně neudrželo rok nebo mnoho let - nezbyl by vám žádný led."

Nicméně řekla: "Naše zjištění naznačují, že současná rychlost tání je dostatečná k tomu, aby způsobila krátké impulsy rychlého ústupu v plochých oblastech antarktického ledového příkrovu, včetně ledovce Thwaites."

Prof. Andrew Shepherd z Northumbrijské univerzity ve Velké Británii, který nebyl členem studijního týmu, uvedl: "V tomto případě se jednalo o jeden z nejsilnějších faktorů, které se objevily v rámci studie: "Je to docela neuvěřitelné, ale reliktní prvky na mořském dně poskytují mnohem častější odběr vzorků ústupu ledového příkrovu, než jakého jsme byli schopni dosáhnout pomocí satelitů."

"Ukazuje se, že ústup není trvalý proces, ale děje se v krátkých intervalech," dodal. "Toho jsme si z vesmíru nevšimli,  protože máme tendenci sledovat změny maximálně jednou za rok. Zda rychlý ústup zjištěný v nové studii může znamenat znepokojivě rychlý nárůst úbytku ledu a zvyšování hladiny moří v budoucnu, bude záviset na tom, zda se tato rychlá tempa udrží po dobu delší než týden nebo dva."

Dr. Johannes Feldmann z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatu v Německu řekl:  "Studie [ukazuje], že v budoucnu jsou za určitých okolností skutečně možné rychlejší ústupy, než jaké jsou v současnosti pozorovány např. v Antarktidě. Důsledky takového rychlého ústupu jsou závažné vzhledem k tomu, že ústup ledovců je obecně nevratný."

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4512

Diskuse

Obsah vydání | 11. 4. 2023