O tom, jak se z Unie nemůže stát vojenská velmoc

14. 2. 2024 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Jak se vlastně stává země vojenskou mocností? Myslím, že je zřejmé, že válkou. Válka rozdá karty a dám těm zúčastněným stranám reálné role. Podívejme se na dvě světové velmoci před druhou světovou válkou. Patřily jim obrovské koloniální říše a svou sílu osvědčovaly nebo naopak neosvědčovaly neustále v různých válkách.

Když Bismarckova vojska vstoupila do Paříže, ukázala se realita mocenských poměrů. Od té doby Francie toužila po odplatě, které dosáhla až s pomocí britského impéria a USA v první světové válce. Co ovšem z Británie a Francie zbylo po konci světové války číslo dvě? Na scénu světa nastoupily dvě supervelmoci: USA a SSSR. Pokud jde o vojenské možnosti, Sověti právem pohrdali západní Evropou. Chruščov s oblibou vyhrožoval Britům, že je Sověti, až se jim zachce, svými bombami rozmáznou. Respekt měli jen ze Spojených států, i když i těm vyhrožovali.

Obávám se, že zbrojit nestačí. Saúdská Arábie před první válkou v Zálivu masivně zbrojila, ale pak když Saddám okupoval Kuvajt, nebyla schopna nic udělat. Ke slovu přišel světový četník, Američané. Izrael se naopak stal regionální vojenskou velmocí během válek, v nichž ukázal reálnou sílu a odhodlání (ale co by byl Izrael bez Američanů!). Lze něco takového čekat v Evropě? U Britů, Francouzů, nebo dokonce Němců? Do jakých dob bychom se museli vracet, kdybychom chtěli Evropu zase militarizovat?

Američané, například Kissinger, dávali Gorbačovovi najevo, že Evropa je zdrojem problémů a USA a SSSR si ji musejí rozdělit, aby byl pokoj. Možná měli pravdu. S voláním do zbraně může přijít nacionalismus a s nacionalismem minulost. Bohužel Unie se zatím nezvládla ani plně integrovat, ba naopak čelí dezintegračním tendencím, nacionalismu a fašismu. Putinovi možná stačí čekat, až západní Evropu ovládne krajní pravice. A v jaké válce by se měla Unie profilovat a utužit jako vojenská supervelmoc? Jsme ochotni ji bojovat a s velmi nejistým výsledkem umírat za vlast jako Ukrajinci? A za jakou vlast? Za Česko proti Německu? Za Francii proti Británii?

Podívejte se na Británii. Američané měli do roku 2008 jaderné rakety na britském území. A uvažuje se vážně o tom, že budou instalovány zpátky. Británie přitom sama o sobě je přece jadernou mocností, vedle Francie vojensky nejsilnějším státem západní Evropy. Co k tomu může říci Česko? Zbrojit a trénovat na válku s Ruskem? Kolikrát jsme tu slyšeli, jak díky nám Ukrajina Rusko poráží. Česko jako světový policajt, který všem ukáže.

Rozplývali jsme se nad hrdiny, kteří čelí vlastní statečností ruské invazi na Ukrajině. Dnes jsou většinou mrtví nebo zmrzačení. Mobilizace se na Ukrajině stává politickým problémem. Další lidi musí jít umírat a mrzačit se – a bez jasného výhledu do budoucnosti. Co v tvrdém kontrastu k našemu nadšení dělal v 80. letech Mitterrand, prezident jaderné velmoci, která si hrála na vlastní vojenskou politiku, nezávislou na USA? Podporoval instalaci amerických pershingů s jadernými hlavicemi v západním Německu. Jaderné zbraně mají Američané v Německu stále. Moskva to dobře ví. Bývalou NDR asi Němcům nechá a nás bude mít dost možná jak na stříbrném talíři dříve či později, pokud Unie nebude co nejdříve jeden federální stát.

Na stránkách iRozhlasu můžete najít jednu čerstvou, nenápadnou zprávu. Armáda před půl rokem vyhlásila program tzv. dobrovolného předurčení. Občané se tam mohou hlásit jako ti, kdo budou v případě krize povoláni k obraně vlasti. Za půl roku se nepřihlásilo ani sto lidí. Zkuste tohle téma dostat do imaginace široké veřejnosti, jak lidé půjdou umírat za vlast, a má nás Putin na lopatě. Trochu realismu, prosím.

2
Vytisknout
3498

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2024