Více než třetina amazonského deštného pralesa se nedokáže zotavit z následků sucha, zjistila studie

21. 5. 2024

 

V poslední době se však zotavuje pomaleji, protože sucha jsou stále intenzivnější na jihovýchodě Amazonie a častější na severozápadě.

Nová práce publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences zkoumá satelitní snímky vegetační aktivity z let 2001 až 2019. Desítky tisíc pixelů, z nichž každý pokrývá plochu o rozloze 25 km2 (9,65 km2), byly analyzovány po jednotlivých měsících a korelovány s místními údaji o srážkách.

Cílem autorů bylo zjistit, jak „četnost, intenzita nebo trvání sucha přispívá ke stabilitě úbytku amazonské vegetace“.

Výzkum ukázal, že intenzita sucha je významnějším faktorem než četnost sucha, ačkoli kombinace obou faktorů je nejvíce destabilizující.

Hlavní autorka práce Johanna Van Passelová uvedla, že satelitní snímky ukazují pouze část skutečného obrazu a situace pod korunami stromů může být závažnější. „Stromy jsou poslední částí ekosystému, kde se projevují body zvratu, protože mají nejdelší životní cyklus a jsou nejschopnější se s tím vyrovnat,“ řekla. „Pokud již pozorujeme, že se bod zvratu blíží na této makroúrovni lesa, pak se to musí zhoršovat na mikroúrovni.“

To je pro Amazonii a celý svět hrozivá zpráva. Deštný prales je domovem 15 000 druhů stromů, které pomáhají odčerpávat oxid uhličitý z atmosféry. Tuto schopnost - a celkovou odolnost pralesa - však oslabuje klimatický chaos způsobený lidským spalováním stromů, plynu, ropy a uhlí. V článku se uvádí, že zpomalující se tempo obnovy lesa může být „časným indikátorem“ rozsáhlého kolapsu ekosystému.

„Dělá mi to velké starosti ohledně budoucnosti Amazonie,“ řekla Van Passel. „Je to varovné znamení, že v budoucnu může dojít ke kritickému bodu, pokud se tato sucha budou nadále zvyšovat a budou intenzivnější.“

Stromy častěji odumírají při intenzivních a velmi horkých suchách, a to ze dvou příčin: hydraulického selhání, k němuž dochází, když prasknou xylémové cévy rostliny a ztratí schopnost čerpat vodu, a uhlíkového hladu, k němuž dochází, když jsou stromy nuceny uzavřít své průduchy a nakonec se dusí nedostatkem fotosyntézy.

Období dešťů jsou stále kratší a intenzivnější, což také poškozuje schopnost lesa zotavit se ze sucha, protože mnoho druhů stromů se nevyvinulo tak, aby se dokázaly vyrovnat s extrémními podmínkami.

V budoucnu se tyto trendy ještě zhorší, protože globální oteplování zvýší intenzitu a četnost sucha v Amazonii. V dokumentu se uvádí, že se „očekává, že to způsobí změny ve struktuře a fungování lesů tím, že se zvýší jejich úmrtnost, a může to potenciálně přiblížit další oblasti v Amazonii k bodu zvratu“. Zvláště zranitelné jsou oblasti, které jsou již nyní postiženy kácením stromů a požáry způsobenými lidskou činností.

Dokument varuje, že změna vnitřního cyklu dešťů v postižených oblastech „může vyvolat kaskádový efekt, který potenciálně povede k dalšímu zpomalení v jiných částech amazonského pralesa, což bude mít dopad na globální dopady na další body zvratu“. Aby se tomu zabránilo, naléhá na tvůrce mezinárodní politiky, aby chránili zralé lesy, domorodé obyvatelstvo a další tradiční komunity a také snížili celkové emise skleníkových plynů.