"Ulice byla jedna velká kaluž krve." Gaza zažila jeden z nejdrastičtějších týdnů od prvních měsíců války

15. 7. 2024

 

Abu Hammad začal dceru hledat, procházel mezi zraněnými, mrtvými a roztroušenými částmi těl, ale nemohl ji najít.

"Bylo tam mnoho těl, včetně dětí, žen a mužů, některá roztrhaná na mnoho kusů, některá spálená zaživa. Ulice byla jedna velká kaluž krve. Ale po mém dítěti nebylo ani stopy."

Letecký útok v Abasanu, při němž byla podle izraelské armády použita "přesná munice", jejímž cílem byl "terorista z vojenského křídla Hamásu", který se podílel na útoku na Izrael ze 7. října, byl pouze jedním z incidentů během jednoho z nejnásilnějších týdnů v Gaze od prvních měsíců těžkých bojů na tomto území v loňském roce.

V sobotu izraelský nálet zabil podle ministerstva zdravotnictví v Gaze nejméně 90 Palestinců ve vymezené humanitární zóně. Izrael uvedl, že cílem útoku byl vojenský velitel Hamásu Mohammed Deif.

K nárůstu násilí došlo nyní uprostřed dalšího kola jednání o příměří, které Hamás po sobotním úderu pozastavil. Izrael obviňuje Hamás, že využívá obyvatelstvo Gazy jako živý štít, což islamistická militantní skupina popírá.
 
Zástupci OSN a dalších humanitárních organizací o víkendu popsali rychle se zhoršující podmínky, kdy se teploty dotýkaly 40°C, nedostatek životně důležitých zásob, omezené množství vody a rostoucí anarchii.

"Jakékoli zboží vysoké hodnoty, které se snažíme přivézt, je okamžitě vyrabováno. Tohle nejsou zoufalí lidé. Tohle je prostě kriminalita. V ulicích není žádná policie, protože se stává terčem útoků Izraele," uvedl jeden z vysokých představitelů OSN. "Třicet kamionů s moukou přijelo bez problémů, ale když přijelo osm kamionů se stany, čtyři byly okamžitě vyrabovány. To je 900 stanů pryč a každý z nich se dá na trhu prodat za 400 dolarů nebo tak nějak."

Jiný úředník popsal "každodenní vidinu hrůzy" s omezenými zásobami léků, sotva dostatečnými zásobami potravin a "zdaleka ne dostatečným množstvím vody".

"Nemocnice se stále znovu otevírají, pokaždé s menším počtem lékařů, přístrojů a léků. Řídí je armáda vyhořelých hrdinů," dodali.

Doktor Mohamed Saqr, vedoucí ošetřovatelské péče v nemocnici Nasser v Chán Júnisu, řekl, že situace je tam "katastrofální". Ještě před vlnou násilí tento týden byla nemocnice plná.

"Jsme jedinou fungující velkou nemocnicí v jižní Gaze, která slouží více než 1,2 milionu obyvatel a vysídleným lidem v Chán Júnisu. Nebyla zde jediná volná lůžka, a to ani na pohotovostním oddělení," řekl Saqr.

Když byla zasažena škola v Abasanu, nemocnice Nasser přijala 23 mrtvých a 56 zraněných za méně než půl hodiny.

"Situace byla velmi obtížná. Neměli jsme dostatek nástrojů ani vybavení, dokonce ani sterilizátory nebo dokonce gázu na zabalení ran, dokonce ani operační pláště. Zraněné jsme ošetřovali na podlaze na příjmu nebo na chodbách," řekl Saqr.
 
Abu Hammad a jeho příbuzní hodinu hledali v okolí místa výbuchu ve škole v Abasanu, ale když po dceři stále nebylo ani stopy, vydali se do nemocnice, kde se rozdělili.

"Řekl jsem bratrovi: Já půjdu na pohotovost a ty půjdeš do márnice a budeš ji hledat. Po dlouhém hledání jsem ji našel, byla živá, ale těžce zraněná se střepinami v zádech a v hrudníku," řekl.

"Cítil jsem se velmi šťastný a smutný zároveň. Byl jsem šťastný, protože jsem ji neztratil, byla stále naživu se mnou, a byl jsem smutný z jejího stavu a bolesti, ale přesto děkuji Bohu za její přítomnost a za to, že nebyla mezi dětmi, které tam zemřely. Je pravda, že válka trvá už devět měsíců a každý den byl těžký, ale těžší den než ten jsem nezažil."

Většina nedávných bojů na palestinském území se odehrávala ve čtvrti Šudžája ve městě Gaza, bývalé baště Hamásu, kterou izraelské síly vyčistily na začátku války. Desetitisíce lidí uprchly, ale ne Mohammed Abu Ahmed, 48letý otec pěti dětí.

"Situace byla velmi obtížná, bombardování a ostřelování pokračovalo ve dne v noci. V posledních třech dnech byly házeny letáky a posílány nahrávky, ve kterých [Izraelci] lidem nařizovali, aby se přestěhovali a zamířili na jih, ale naprostá většina lidí odmítá odejít," řekl.

"Já neodejdu, protože už jsme toho hodně zažili a protože tu mám ženu a pět dětí a je velmi těžké se přesunout. Také moje matka je postižená a potřebuje speciální péči, takže pro ni bude obtížné se přestěhovat a žít ve stanu."

Poslední důvod, proč neodejít, uvedlo mnoho dalších: po sérii úderů v humanitární bezpečné zóně není nikde považováno za bezpečno.

"Žádám svět, aby jednal, aby zastavil válku a umožnil nám žít svobodně a v míru jako ostatním národům světa," řekl Abu Ahmed.

Mezi těmi, kdo ze Šukáji uprchli, byl i 21letý Fathi Al-Samri, který se přestěhoval do Nuseiratu v centrální části Gazy k sestře, zatímco zbytek sedmičlenné rodiny zůstal na místě.

"Matka trvala na tom, abych šel na jih, protože jsem její jediný syn. Zbytek rodiny odmítl odejít, aby si zachoval náš majetek, protože se bojí, že se už nikdy nebudou smět vrátit," řekl.

Třiadvacetiletý Khaled Abu Anza seděl u brány školy v Abasanu vedle svého stánku s wifi, když v úterý došlo k náletu.

"Chtěli jsme jít hrát fotbal, ale rozhodli jsme se zůstat. Ozval se výbuch, a když jsem se rozhlédl, našel jsem všechny své přátele a lidi kolem sebe rozsekané na kusy a zabité. Chtěl jsem lidem pomoci, ale když jsem se podíval na sebe, zjistil jsem, že mám v hrudníku, zádech a nohách střepiny a krvácím," řekl.