Není boha nad „Posudkáře“ a Jurečku, jejich proroka
19. 7. 2024 / Petr Haraším
čas čtení
9 minut
Skoro každý den
Jurečka na sociálních sítích krmí sledující dojemnými
komentáři, jak pomohl, jak vybudoval, jak digitalizuje, jak
zařídil, jak přidal a jak na sociální spodině ušetřil. Hrůza
číst, když víte, že se povětšinou jedná o propagační
příspěvky s barvou a chutí kremelských dezinformačních stok.
Od onoho data viz
výše mám se státem zastoupeným slavným rekem Jurečkou
nevyřízenou záležitost nadměrné důležitosti. Už jsem
popisoval, jak jsem přes tři odvolání a dvě uznané stížnosti
na posudkového šamana dospěl k posudkové komisi nevalné
úrovně.
Posudková komise nerada kouká na zdravotně postižené,
kteří žadoní o příspěvek na péči. Ač je posudkové komisi
doporučeno pozvat si na cirkusové přezkoušení žádajícího
žadatele pachatele stěžovatele, posudková komise na výzvy nedbá,
a když už, tak posoudí dotěrného
žadatele pachatele s krajním odporem. Leč většinou fakt nezve, byť do posudkové
zprávy neopomene zvýraznit zavádějící tvrzení, že se žadatel
pachatel nedostavil na místo určení, které ovšem komise dokonale
před světem utajila.
Tato mrzká praxe,
jež je už pravidlem, však jen vrcholkem ledovce morální
zhovadilosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních
věcí momentálně totálně zřízeného lidovým komisařem
Jurečkou Marianem.
Na doporučení
advokátky jsem se rozhodl podat správní žalobu na Ministerstvo
práce a sociálních věcí. Jako už jsem poměrně dost otužilý
v rámci pravidelného sledování české politiky, ale to, co
mě čekalo při rešerších rozsudků správních soudů proti
posudkovým komisím, to jsem věru nečekal.
Taková zlovůle,
taková nadutost, taková nezodpovědnost a flagrantní ničení
společenské odpovědnosti a prestiže.
Posudkové komise si myslí,
ony si v tom přímo rochní, že stojí nad zákonem, že stojí
nad občany, zvlášť nad zdravotně postiženými, kteří žebrají
stát o pár drobných na život v neoliberální prérii.
Chovají se tak, jako by pro ně zákony, pravidla, postupy či
metodiky nic neznamenaly. Při svých rozhodnutích se řídí právem
silnějšího, právem instituce, která nemá za nic odpovědnost a
na kterou ani soudy nemohou.
Odosobněné posudkové komise si najdou
cestu, jak nerespektovat rozhodnutí správních soudů, jak se dál
a víc vysmívat a škodit těm, se kterými se život zrovna
nepomazlil.
Správní soud kárá,
posudková komise se směje, nadřazený správní soud napomene,
posudková komise se směje stále. Opakujeme třeba třikrát (fakt
se to děje), ale výsledek je stejný a smích rovněž.
Ministerstvo i s ministrem nevidí zlo, neslyší zlo, koná
přeci odpovědné dobro jako sociální svědomí vlády.
Někdy nevidomý
základní životní potřebu (dále jen ZŽP) nezvládá, aby ji
v jiném případě nevidomý bravurně zvládal. A tak
zdravotně postižení zvládají, nebo nezvládají ZŽP mnohdy
nikoli podle objektivní reality a dodaných podkladů, ale podle
trucovitých rozhodnutí zapšklých posudkových lékařů a
neodpovědných posudkových komisí.
Nejvíce nerady mají
posudkoví doktoři a posudkové komise žádosti o zvýšení
příspěvku na péči. A že jich je a že jich teprve bude.
Pravidelně se stává, že místo očekávaného zvýšení
příspěvku na péči dojde ke snížení, i když se objektivně
zdravotní stav notně horší.
Posudkové komise
pravidelně dostávají u správních soudů právní nářez, ale
nic se neděje a ony si dál vesele jedou vlastní právní cestu,
jak dotěrné žadatele pachatele stěžovatele trápit až do smrti
smrťoucí.
Správní soudy totiž nemohou posudkové komise donutit
k respektování zákonů, pravidel, nařízení a vlastních
metodik ministerstva. Mohou posudkovým komisím říct, co by jako
podle českého práva dělat měly, leč posudkové komise si myslí,
že by neměly a rozhodně nemusely.
Hlavně ti simulující zrakové
obtíže a nevidomost si přísnost zaslouží, jsou to známé
firmy. Zdravotně postižený se může hnát za pravdou přes
krajský správní soud, Nejvyšší správní soud, ale bohužel
posudková komise má vždy pravdu. A když má pravdu, tak má moc.
A když má moc, tak si může dělat, co libo a nemusí dodržovat
vůbec nic. Posudkové komise jsou tady zákon a kdo je víc?!
Jak bych vám to
více a lépe přiblížil? Posudková komise se nevyjádří
k tomu, co se jí nehodí, ač zákon praví. Posudková komise
nerespektuje sociální šetření, ač zákon praví. Posudková
komise záměrně překrucuje již známá rozhodnutí správních
soudů v neprospěch žadatele pachatele.
Pokud si posudková
komise bude trvat na svém nezákonném rozhodnutí, není síly
v této právní republice, která by její lži, amatérismus a
manipulace nějak potrestala, situaci napravila a zdravotně
postiženému přiřkla, co mu dle práva jest. Nějaké legitimní
očekávání, ale velký fuj, dejte pokoj.
Pokud se posudková
komise rozhodne, že zdravotně postižený pachatel dílčí
aktivitu a potažmo celou ZŽP zvládá, tak zvládá, ať si soudy
žvaní dle libosti. Pokud nemůže zvládat, protože prostě
fyzicky i fyzikálně nemůže, tak i přesto zvládá s využitím
facilitačních pomůcek.
Pokud nezvládá, protože prostě nemůže
a facilitátor je na draka, tak i tak jasně zvládá v přijatelném
standardu, za který se v podání posudkových komisí schová
cokoli.
Pokud ani toto nezabírá, tak i přesto zvládá za dohledu,
pomoci nebo péče jiné fyzické osoby, avšak pozor náhle
z neznámých důvodů se dohled, pomoc nebo péče jiné
fyzické osoby nepočítá (správní soudy skřípou právními
tesáky) a přistižený pachatel žadatel stěžovatel už krásně
zvládá.
A pokud mazaný pachatel žadatel stěžovatel přesvědčivě
vyvrátí všechny tyto naprosté zhůvěřilosti posudkového lékaře
a posudkové komise, tak zazní z tlampače posudkových katanů:
„Vždyť on už je na své zdravotní postižení adaptován!“ a
my máme hotovo konečné řešení podobných hloupých a zbytečných
stížností.
Nic nebude, plně splňuje nesplnitelné. Neslyšící
slyší, nevidomý vidí, bezruký ručí a beznohý noží.
Jsem si
jist, že by každá slušná posudková komise Ministerstva práce a
sociálních věcí zřízená Jurečkou Marianem by i bezhlavého
učinila způsobilým zvládat minimálně šest až pět ZŽP
v přijatelném standardu s jasnou adaptací na svou
simulovanou bezhlavost, ať si kroutí hlavou, jak chce. Advokátka
nevěřícně smutně dodala do správní žaloby: „…
že "je zdravotně postižený již adaptován na své onemocnění", považuji za nemravné a doslova nehumánní“.
A co je u nás
v neoliberální republice pravicového mamonu a finančních
hodnot nejhorší? Zdravotně postižení nemají zastání. Stát je
nechává žít v nouzi. Ministerstvo práce a sociálních věcí
dělá vše, aby zdravotně postižení strádali a aby neměli
možnost se účinně bránit proti zvráceným rozhodnutím
posudkových komisí.
Nic nezmohou organizace zdravotně postižených,
neziskové právní poradny, sociální poradny, zdravý rozum a ani
Ombudsman, poněvadž stát, vláda, ministerstvo i s ministrem a
volení zástupci občanů v Parlamentu si tvrdě stojí za týráním
zdravotně postižených.
A jako ohromný
výsměch zdravotně postiženým se vláda morálních kvalit chlubí
zvýšením příspěvku na péči, které, jak dokázáno a doloženo
na faktech škaredých dat, bylo vše, jen zvýšení ne. Na
sociálních sítích vlastní text o ne navýšení příspěvku na
péči, ač vláda a ministr lhali opak, sdílela právnička Nicole
Fryčová ze SONS (v médiích se zatím nepodařilo prezentovat,
zřejmě není zájem o nepříjemnou pravdu).
Nevidomí zdravotně
postižení mají být dle všech zákonů, postupů, nařízení a
metodik institucí zařazeni bez diskuse do čtvrtého stupně. U
praktické nevidomosti a pár zbytků mlhavého vidění je stav
stejný, ale s přivřením všech nevidoucích očí se dá
dočasně akceptovat stupeň třetí. Ale jak je to doopravdy?
Nevidomí jsou rádi, když jim všemocná posudková komise uštkne
druhý stupeň a jsou případy, kdy s praktickou nevidomostí a
se zbytky zraku menšími, než většími uštědří posudková
komise, prosím pěkně, první stupeň a děkujeme zmizte už nám
z očí. Kdo nesouhlasí, musí nastoupit na trnitou cestu skrze
správní soudy bez konce a bez nadějí na úspěch v přijatelném
standardu.
Pokračování někdy
příště v článku Kladivo na zdravotně postižené
Haraším Petr Orlau
Komentář nevidomého, jež stojí před popravčí komisí u zdi
4437
Diskuse