Jak zkorumpovaní politici likvidovali své odpůrce, naposledy Piráty

29. 9. 2024 / Bohumil Sláma

 
Korupce není jen o penězích, ale dochází k ní vždy, když jednotlivec nebo skupina lidí dosáhne neoprávněných majetkových nebo jiných výhod.  Za komunistické éry toho dosahovala většina těch, kteří „vlezli“ do KSČ. Z příšerných padesátých let jsme se v šedesátých letech částečně oprostili (krom jiného proto, že většina lidí tehdy pamatovala Masaryka a 1. republiku), aby pak přišel Srpen a s ním nové hrůzy. Většina našich lidí tehdy musela ze svých hlav a zejména skutků vypustit představy o rovné páteři, morální integritě, demokracii a humanismu, neboť nastoupila tvrdá a všeobjímající prosovětská autokracie. A protože následná (ne)normalizace trvala čtyřicet let, zanechala na mentalitě  lidí v Česku hluboké a dodnes působící stopy.  

Klaus, do Listopadu významný člen komunistického think tanku Prognostický ústav, jehož materiály byly během revoluce bezezbytku skartovány, se tvářil jako čistý a vědoucí „jak na to“. Opanoval Občanské fórum a nově vzniklé ODS vtiskl autokratickou normalizační pečeť, „jen“ z rudé barvy obrácenou do modra. Dokázal to přesto, že většina naší společnosti si přála demokracii severoevropského typu. Jako každý začínající a pak úspěšný politik hýřil sliby, zejména, že z naší země udělá „ekonomického tygra“. Hlásal nesmysly, že „trh vše vyřeší“ a řadu dalších. Korupce mu nevadila, naopak ji podporoval, protože potřeboval silné mocenské zázemí v jemu podobných amorálech, které oslovil nejen mezi politiky a podnikateli, ale též mezi řadovými lidmi (jak známo, amorálové dobře vědí, v čem musejí držet spolu). Jako bytostnému autokratovi mu vadila Evropská unie, jednak proto, že byla demokratická, jednak proto, že nesnášel kohokoli nad sebou. Jako bytostnému pravicovému ekonomovi mu silně vadili sředolevicoví evropští Zelení, kteří upozorňovali, že materiálně konzumní Západ a s ním i celý svět směřují k přírodním pohromám, ne-li k budoucí zkáze, a že prevence je lepší a levnější než léčba již rozvinuté nemoci.

 „Léčba Klausem“ postupně odhalovala své slabiny, společnost si to stále víc uvědomovala a narůstala „blbá nálada“, což se projevilo masovými demonstracemi v roce 1999, jejichž hlavním motivem byla „ukradená revoluce“ a jejichž krédem bylo „děkujeme, odejděte!“. Klaus jako premiér odstoupil, stal se však předsedou dolní komory Parlamentu a později prezidentem. Dvě prezidentská údobí zakončil omilostněním zkorumpovaných „šmejdů“.      

Demonstrace v roce 1999 už byly zaměřeny i proti našemu druhému polistopadovému autokratovi a přinejmenším stejně obratnému demagogovi a lháři Miloši Zemanovi, který s Klausem krom jiného uzavřel machiavelistickou opoziční smlouvu. Přesto se stal premiérem. Prosadil se tím, že využil díry na politickém trhu a vydával se za levičáka. Také on sliboval a sliboval, mimo jiné, že přišel s „koštětem na korupci“ a že chce sloužit a pomáhat všem. Věděl, že voliči se rekrutují z řad méně majetných víc než z řad bohatých lidí, kteří tehdy ještě neměli sílu, jakou si vytvořili v průběhu dalších let. Nakonec ani on neuspěl a musel být v čele ČSSD a vlády vystřídán Vladimírem Špidlou. Řada slušných lidí si oddechla, protože Špidla byl morálně integrovaný a široce vzdělaný člověk, ovšem oddechla si jen nakrátko. Jako politickému vůdci mu chybělo charisma, průraznost a „nedostatek“ slibů. ČSSD za jeho vedení ztratila na preferencích a jeho protivníci toho využili a odstavili ho. Ve vedení strany i vlády ho vystřídal Stanislav Gross, který o sobě prohlašoval, že je „křišťálově čistý“, avšak ani on se dlouho neudržel, neboť byla odhalena jeho korupční kauza.
    
V dalších letech se kromě několika úřednických vlád ve vedení země střídaly ODS a ČSSD. Obě tyto strany se ukázaly jako zkorumpované a oběma šlo především o moc. Prosadil se v nich ekonomismus, orientace na politický marketing a manipulace řadovými lidmi. Úspěšnější se stala ODS, neboť za pomoci postupně stále silnějších velkopodnikatelů ovládla média. Proto dnes většina našich voličů preferuje pravici, paradoxně včetně mladých lidí.

ČSSD se ocitla mimo hru, stejně jako dvě naše jediné nezkorumpované strany, Zelení a Piráti. ČSSD a Zelení se dostali do situace znásilnění strnulé ženy a nejsou schopni to změnit. Sestup donedávna silných Pirátů začal jejich překroužkováním v posledních parlamentních volbách. Jak se nyní začíná ukazovat, voliči k tomu nepřistupovali jen spontánně; bylo jim to i ordinováno těmto stranám nepřátelskými médii, například deníkem Blesk. Ve snaze prosazovat svůj program a podporovat boj proti korupci a Babišovi sice vstoupili do Fialovy vlády, byli tam však ve značně oslabené pozici a konkurenční strany ve vládě, zejména ODS, toho využívaly.  
    
Aby bylo možné zhodnotit současnou situaci Pirátů, je třeba si připomenout, že ODS je dodnes zkorumpovaná. Není to tak okaté jako dřív, neboť gauneři v ní i mimo ni se vyškolili v umění to zakrývat. Podobně jako v mafiích se dnes méně střílí a chrání je „jen“ stále sofistikovanější demagogie, lhaní a prorůstání do státní správy. Současní gauneři v ODS do vedení nastrčili „fíkový list“ (jak to před časem vyjádří Ivan Bartoš) Petra Fialu, ale ani on není bez viny. Je nepřijatelný jako politolog i jako politik, už jen proto, že vyznává pravici. Politologové totiž musí stejně jako religionisté být objektivní, tj. nesmějí se přiklánět k žádné „víře“. Demokratický střed neleží ve středu jak je obvykle chápán, ale nachází se od středu mírně nalevo. Fiala není ani demokrat, protože z definice demokracie vyplývá, že má sloužit všem lidem (když před posledními parlamentními volbami sliboval, že bude sloužit všem, lhal).  
    
V současné době probíhá lítý boj o interpretaci Bartošova vyhazovu z vlády. Ani Bartoš ani Fiala si nepočínali jak měli, avšak Bartoš se (pozdě, ale přece) alespoň omluvil. Je těžké se rozhodnout, komu věřit a komu nevěřit, avšak dříve nebo později se to snad objasní. Jako masarykovec, snažící uvažovat „sub specie aeternitatis“ předpokládám, že v minulosti vítězní Klaus a Zeman budou všeobecně zavrženi a že to dříve nebo později čeká i Fialu i Babiše. Předpokládám též, že Piráti nedopadnou jako Zelení, neboť v jejich řadách zůstávají schopní vůdci, kterým jde o věc.