„Neodejdeme": přeživší se brání poté, co se Izrael zaměřil na historickou libanonskou oblast Baalbek

5. 11. 2024

 
Den předtím ho Fadiho bratr Ali požádal, zda by jeho rodina nemohla zůstat v jeho domě, protože bydlí vedle benzinové pumpy a on se obával, že ta v případě izraelského bombardování vyletí do povětří; jedna místní rodina uhořela při dřívějším izraelském bombardování a Ali nechtěl, aby jeho ženu a dvě děti potkal stejný osud.

Všichni čtyři byli ve středu zabiti, stejně jako rodiče Alího manželky a dvě její sestry.

Pět hodin před bombardováním Fadiho domu izraelská armáda nařídila obyvatelům Baalbeku a dvou blízkých měst Douris a Ain Bourday evakuaci před údery, které podle ní byly vedeny na Hizballáh - poprvé vydala příkaz k evakuaci mimo jižní Libanon a jižní předměstí Bejrútu.

Intenzivní izraelské bombardování však již dva dny před vydáním příkazu k evakuaci signalizovalo, že se zaměřuje na východní údolí Bekaa. Minulý týden v pondělí bylo při bombardování v údolí zabito více než 60 lidí a do pátku počet obětí úderů v regionu překročil 120.

Bednayel, stejně jako většina vesnic v okolí Baalbeku, které Izrael zasáhl, nebyla zahrnuta do příkazů k evakuaci a před bombardováním nedostala ani varování.

„Cílem Izraele je přimět nás, abychom přestali podporovat Hizballáh - ale my to neuděláme. Jsme hrdí na to, že jsme tady, a neodejdeme,“ řekl Fádí. Dodal, že jeho rodina sice Hizballáh politicky podporuje, ale jsou civilisté a nejsou součástí této organizace. Pro ilustraci vytáhl z kapsy pár dětských ponožek, které patřily jeho ročnímu synovci Hassanovi, a ukázal na růžové baletní střevíčky v sutinách, které patřily jeho neteři Fatimah.

Hizballáh má v údolí Bekaa tradičně silnou podporu, pochází odtud mnoho jeho vrcholných představitelů a konají se zde výcvikové tábory pro rekruty organizace. Údolí je však největší geografickou oblastí Libanonu a zahrnuje města s mnoha různými politickými a náboženskými vazbami.

Ve městě Baalbek byly ulice opuštěné. Podle starosty města Moustafy al-Challa vyvolal středeční příkaz k evakuaci paniku a desetitisíce obyvatel uprchly do bezpečnějších oblastí. V centru města stály starověké ruiny, včetně jednoho z největších dochovaných římských chrámů na světě, který byl v roce 1982 zařazen na seznam světového dědictví. Guvernér provincie nařídil obyvatelům, aby nehledali úkryt v blízkosti ruin, protože nemůže zaručit, že budou ušetřeny bombardování.

Nedaleký izraelský nálet již v pondělí poškodil Gouraudova kasárna, stavbu z doby francouzského mandátu postavenou v blízkosti starověkého římského komplexu. Zvětralé kameny, které tvořily jednu ze zdí komplexu, byly roztříštěny a rozházeny po ulicích města.

Amir al-Nimr, jednadvacetiletý obyvatel Baalbeku, zůstal v pondělí uvězněn pod troskami poté, co Izrael shodil na jeho dům bombu, stejný úder, který poškodil zdi kasáren. On, na rozdíl od dalších tří členů své rodiny, kteří byli v domě, útok přežil. Zanechal mu však dvě zlomeniny kyčlí a popáleniny po celém těle.

„V našem domě nebylo nic od Hizballáhu. Poslali jsme naše ženy do Sýrie, ale nemohli jsme odejít, protože jsme potřebovali chránit dům před krádeží. Nejsem naštvaný kvůli své rodině, jsem naštvaný, že jsem se k nim nedostal do nebe,“ řekl Nimr a hlas se mu zlomil, když mluvil z nemocničního lůžka v nemocnici Dar al-Amal v Dúrísu.

Vlasy měl spálené od hlavy, jedno oko plné krve a po obličeji se mu jako pavučina rozprostíraly strupy v místech, kde byl popálen. „Z mého pohledu je to válka proti šíitům, je vidět, na jaké oblasti Libanonu útočí. Ale ať se stane cokoli, já neodejdu,“ řekl Nimr.

Ti, kteří zůstali navzdory sílícímu bombardování Baalbeku a okolních oblastí, hovořili s pocitem vzdoru. Většina obyvatel však již odešla a připojila se tak k více než 1,2 milionu lidí, kteří již byli v důsledku izraelského bombardování v Libanonu vysídleni.

Asi polovina ze 700 zaměstnanců nemocnice Dar al-Amal odešla, vysídlena v důsledku bojů a v obavách z příkazu k evakuaci, který se na nemocnici jen těsně nevztahuje. Tři z jejích zdravotních sester byly v posledním měsíci zabity při izraelských úderech, když byly mimo službu.

„Naší hlavní hrozbou je nedostatek pracovních sil. Ostatní zdroje máme k dispozici a zvládneme to,“ řekl ředitel nemocnice Ali Allam. Nemocnice přijala velkou část zraněných a mrtvých z nedalekých bombových útoků a také pacienty evakuované z nemocnic blíže k Baalbeku.

Allam řekl, že před minulým pondělím se do nemocnice vrátil pocit normálnosti, protože tempo izraelského bombardování se zpomalilo. To se změnilo, když se Izrael zaměřil na údolí Bekaa.