Výzva evropských a amerických bezpečnostních představitelů a expertů:

Aby se Evropa vyhnula dalšímu Mnichovu, musí jednat a zabezpečit Ukrajinu

6. 11. 2024

čas čtení 6 minut
Ukrajina téměř tisíc dní odolává plné ruské agresi: Hrdinství jejích ozbrojených sil a jejího lidu jde příkladem všem svobodným národům. Ale jak se blíží americké volby, Ukrajina a její spojenci čelí dvojímu strategickému nebezpečí.

První je, že nastupující Trumpova administrativa se pokusí prosadit dohodu s Ruskem, která poškodí zájmy Ukrajiny a evropskou bezpečnost. Ukrajina by se tak ocitla mimo NATO a EU ve stavu falešné neutrality – a Evropa s destabilizující geopolitickou šedou zónou v srdci kontinentu.

Druhým je, že nastupující administrativa Harrisové bude pokračovat v politice stagnace a červených linií, které dosud zadržovaly schopnosti, s nimiž by Ukrajina mohla vyhrát válku. V tomto scénáři fatalismus klíčových evropských vlád, které odmítají uvěřit, že Ukrajina může zvítězit, a jsou v pokušení zavázat se – v nejlepším případě – pouze k posílení obrany NATO v reakci na ukrajinskou porážku, by se mohla stát v rámci aliance rozhodující a zároveň poškodit její důvěryhodnost.

V obou případech jsou paralely s Mnichovskou dohodou z roku 1938 jasné: Byl by to falešný „mír“ dosažený evropským souhlasem s rozbitím suverénního státu, který by tento stát nemohl bránit proti budoucí agresi a zároveň by kupoval nepřijatelně malé množství času na vlastní přezbrojení. Pravděpodobně by to vedlo k širší a ještě ničivější válce.

V prvním scénáři by takovou dohodou byl Trumpův Mnichov. Ve druhém by to byl společně pro nás jako Evropany – náš Mnichov.

Signatáři této výzvy, která soukromě koluje mezi politiky v alianci NATO, jsou přesvědčeni, že je možný třetí kurz, který může vést k přežití Ukrajiny jako suverénního státu a k porážce Ruska. To je nejen správná věc; je to nejlepší způsob, jak zajistit Evropu v krátkodobém horizontu a získat čas na vybudování schopností, které potřebujeme k tomu, abychom se v budoucnu mohli bránit.

Naše víra je založena na pěti základech.

1. Nevyhnutelnost převládnutí Ruska je mýtus. Rusko nemůže udržet své válečné úsilí na současné úrovni po roce 2025. Například Rusko ztrácí 260 kanonových hlavní těžké ráže (dělostřeleckých a tankových) měsíčně a může jich vyrobit pouze 20. Stejně tak Rusko ztrácí průměrně 144 bojových vozidel pěchoty měsíčně, přesto jich může vyrobit pouze 17. U těchto položek vybavení, stejně jako u mnoha dalších, má Rusko vyčerpat své zásoby v druhé polovině roku 2025.

2. Neexistuje žádný věrohodný plán pro ukrajinskou (nebo evropskou) bezpečnost po jakémkoli ‚příměří‘. Putinův režim znovu a znovu prokázal, že není důvěryhodným partnerem pro vyjednávání a že mu nelze věřit, že dodrží jakoukoli „dohodu“, kterou podepíše. Cesta Ukrajiny do NATO – jediná skutečně důvěryhodná bezpečnostní záruka ve střednědobém horizontu – je však zablokována a na stole zatím nejsou žádné přesvědčivé alternativní nabídky. Pokud tomu tak bude i nadále, příměří jen poskytne Rusku čas na rekonstituci svých sil, zatímco evropští spojenci ještě nenastartovali svou vlastní výrobu, takže jsme ve velké nevýhodě.

3. Neschopnost vyhrát ohrožuje všechny evropské spojence. Dohoda „Minsk III“ (nebo Mnichov II), dosažená s plným vědomím, že to bylo způsobeno selháním síly západní vůle, by nezaručila stabilitu Ukrajiny, ani neposílila bezpečnost jejích evropských sousedů. Naopak, demografické modely naznačují, že by to vyvolalo novou uprchlickou krizi v Evropě a vyžadovalo by to navýšení evropských výdajů na obranu výrazně nad rámec toho, co se v současnosti předpokládá. Také by to signalizovalo slabost a nedostatek odhodlání, které na nás pouze přivolávají nátlak.

4. Cesta k ukrajinskému vítězství stále existuje. To je dobře chápáno na ministerstvech obrany napříč evropskými státy NATO. Pomocí nové vojenské technologie můžeme rychle využít evropské průmyslové kapacity k vybudování schopností, které Ukrajina potřebuje k deaktivaci ruské válečné mašinérie. Například vybudování hromadných přesných úderných sil pro Ukrajinu bez jakýchkoliv vnějších omezení jejich zacílení je v našich silách. K realizaci tohoto cíle však musíme strategicky zaměřit naši podporu na jasnou teorii vítězství.

5. Kdo chce jednat, může. Prostředky k vítězství nevyžadují podpis na úrovni aliance NATO s 32 zeměmi, ale mohou být poskytnuty koalicí ochotných mocností, včetně všech těch, kteří se zavázali, že Ukrajina obnoví své aktuálně okupované území a poté poskytnou Kyjevu skutečné bezpečnostní záruky. Jsou to země, které chápou, že naše vlastní bezpečnost je závislá na porážce Ruska na Ukrajině, a tím si získáváme čas na posílení našeho odstrašení. Chápou, že stále můžeme a musíme jednat ve jménu naší bezpečnosti a svobody – a že pokud to uděláme způsobem, který změní fakta a politiku na místě, ostatní budou následovat.

S blížícími se volbami v USA je čas rozhodující. Tuto výzvu vydáváme dnes, protože je nezbytné, aby se evropské metropole vyzbrojily skutečným krizovým plánem – ať už v případě Trumpova vítězství, stažení podpory a tlaku na Ukrajinu, aby přijala trvalou neutralitu a územní ústupky, nebo v případě vítězství Harrisové a pokračování politiky, která by nedokázala zabezpečit Ukrajinu a ohrozila tak Evropu.

Postup, který navrhujeme, je, aby se koalice ochotných národů v rámci NATO zavázala k posílení vojenské a finanční podpory Kyjevu a znovu se zavázala k cíli suverénní Ukrajiny v jejích hranicích uznaných mezinárodním právem, zaměřené na jasnou strategii a teorii vítězství. To je nezbytné, abychom se vyhnuli jakýmkoli bezprostředním škodlivým účinkům na Ukrajině po volbách, které by pomohly Rusku, dostáli našim aliančním závazkům a převzali odpovědnost za naši vlastní bezpečnost.

(Podepsáno 100 evropských a amerických bezpečnostních představitelů a expertů.)

Zdroj v angličtině: ZDE

3
Vytisknout
2273

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2024