6. 11. 2024
Ministr financí Christian Lindner vyvolal nový spor, který podle pozorovatelů tlačí středolevou koaliční vládu na pokraj kolapsu. Lindner, který je předsedou liberálních Svobodných demokratů (FDP), napsal osmnáctistránkový dokument s návrhy na "ekonomický obrat s částečně zásadní revizí klíčových politických rozhodnutí" – snížením daní pro firmy, zrušením klimatických regulací a snížením sociálních dávek. Takové návrhy jsou neslučitelné s návrhy jeho koaličních partnerů, středolevicových sociálních demokratů (SPD) kancléře Olafa Scholze a environmentalistických Zelených a jsou považovány za provokaci. Lindnerova iniciativa byla ostře kritizována.
Lindner hovoří o nerozvážnosti a tvrdí, že článek nebyl určen k publikaci.
Diskuse vrcholí týden před plánovaným předložením rozpočtu na rok 2025. Konzervativní opozice opět volá po předčasných volbách.
Příští všeobecné volby jsou naplánovány na září 2025. Všeobecné volby se v Německu konají každé čtyři roky.
Předčasné volby se však mohou konat během politických krizí, kdy předseda vlády, kancléř, ztratil podporu v parlamentu.
Předčasné volby jsou v Německu extrémně vzácné, ale jsou životně důležitým demokratickým opatřením. Jsou upraveny německou ústavou a vyžadují souhlas několika ústavních orgánů, v neposlední řadě hlavy státu, prezidenta.
Podle německé ústavy nemohou o předčasných spolkových volbách rozhodovat členové dolní komory parlamentu, Spolkového sněmu, ani kancléř. K předčasnému rozpuštění parlamentu může dojít pouze jedním ze dvou způsobů.
V prvním případě, pokud kandidát na kancléře nezíská absolutní parlamentní většinu – nejméně 367 hlasů v 733členném Bundestagu – může německý prezident parlament rozpustit. To se nikdy v historii Spolkové republiky Německo nestalo.
Ve druhém případě může kancléř vyzvat k hlasování o důvěře ve Spolkovém sněmu, aby potvrdil, zda má stále dostatečnou parlamentní podporu. Pokud se kancléři nepodaří získat většinu, může formálně požádat předsedu, aby do 21 dnů rozpustil Bundestag.
Po rozpuštění parlamentu se musí do 60 dnů konat nové volby. Jsou organizovány stejným způsobem jako běžné všeobecné volby. Za jejich provádění odpovídá spolkový úředník pro volební proces a Spolkové ministerstvo vnitra.
Ve Spolkové republice Německo se dosud konaly troje předčasné volby do Spolkového sněmu: V letech 1972, 1983 a 2005.
Willy Brandt, první kancléř za středolevou Sociálně demokratickou stranu (SPD), vládl od roku 1969 v koalici s liberální Svobodnou demokratickou stranou (FDP). Jeho "Ostpolitik" (politika vůči Východu) vedla v roce 1972 k hlasování o důvěře. Brandt prosazoval svou politiku sbližování během studené války, aby uvolnil vztahy se socialistickým východoevropským blokem. V západním Německu to bylo velmi kontroverzní. Ve vládě se objevily velké rozkoly, které způsobily odchod několika zákonodárců SPD a FDP Bundestagu. Vládní většina byla dramaticky snížena a Brandtova podpora klesla na stejnou úroveň s opozičními konzervativci, Křesťanskodemokratickou unií (CDU) a regionální Bavorskou křesťansko-socialistickou unií (CSU): každá strana měla ve Spolkovém sněmu 248 zástupců.
Tato patová situace paralyzovala řízení, a tak Brandt hledal řešení. 24. června 1972 prohlásil, že "občané" mají "právo zajistit, aby se legislativa nezastavila". Řekl také, že existuje rostoucí nebezpečí, "že opozice zásadně odmítne konstruktivně spolupracovat. Proto oznamuji, že usilujeme o nové volby."
Brandt vyzval k hlasování o důvěře ve Spolkovém sněmu s cílem o ni přijít, aby mohl být jeho kancléřství znovu potvrzeno voliči v nových volbách. Tento krok byl ostře kritizován, a to i ústavními právníky, kteří tvrdili, že záměrná ztráta hlasování o důvěře není v souladu s duchem ústavy, Základního zákona.
Brandt se držel svého plánu a 20. září 1972 vyhlásil hlasování o důvěře – a prohrál, jak plánoval. To položilo cestu k rozpuštění Spolkového sněmu a novým volbám, které se konaly 19. listopadu 1972. Brandt byl znovu zvolen kancléřem. SPD získala 45,8 % hlasů, což je její dosud nejlepší výsledek. Volební účast byla ve volbách do Bundestagu nejvyšší v historii, a to 91,1 %.
Helmut Kohl z CDU byl zodpovědný za druhé předčasné volby do Bundestagu v roce 1983. Kohl se ujal moci po konstruktivním hlasování o důvěře tehdejšímu kancléři Helmutu Schmidtovi (SPD) v říjnu 1982. Většina poslanců přestala Schmidtovi důvěřovat kvůli neshodám ohledně jeho hospodářské a bezpečnostní politiky.
Protože se Kohlova koalice CDU/CSU a FDP dostala k moci na základě hlasování o nedůvěře, a nikoli ve všeobecných volbách, Kohl si přál dodatečnou legitimitu prostřednictvím všeobecných voleb. Vyzval k hlasování o důvěře, které také 17. prosince 1982 úmyslně prohrál. To mělo za následek rozpuštění Spolkového sněmu. Kohl tehdy řekl: "Otevřel jsem cestu k novým volbám, abych stabilizoval vládu a získal jasnou většinu v Bundestagu."
Někteří členové Bundestagu to považovali za nepřijatelné a podali stížnost k německému Spolkovému ústavnímu soudu. Po 41 dnech slyšení soudci v Karlsruhe schválili Kohlovu cestu k novým volbám záměrným hlasováním o nedůvěře. Zdůraznili však, že hlasování o důvěře je přípustné pouze během "skutečné" krize. Nové volby, které se konaly 6. března 1983, potvrdily Kohla jako kancléře a jeho vláda byla schopna pokračovat s jasnou většinou.
Gerhard Schröder z SPD inicioval třetí předčasné volby v Německu v roce 2005. V té době byl kancléřem a vedl koalici se Zelenými. SPD se potýkala s problémy po sérii porážek v zemských volbách a klesající podpoře v Bundestagu. Klesající podpora byla způsobena především Schröderovými kontroverzními reformami Agenda 2010, které drasticky změnily sociální systém a trh práce. Schröder vyzval k hlasování o důvěře, které 1. července 2005 záměrně prohrál, čímž vyvolal nové volby.
"Jsem pevně přesvědčen, že většina Němců chce, abych pokračoval v této cestě. Potřebnou jasnost ale mohu získat až v nových volbách," řekl Schröder.
Jeho kalkulace však nevyšla. Předčasné volby 18. září 2005 přinesly těsnou většinu CDU/CSU Angely Merkelové. Stala se kancléřkou a vedla koalici vedenou CDU/CSU podporovanou SPD. To byl začátek 16 let v úřadu pro Merkelovou.
Zdroj v němčině: ZDE
Diskuse