Babišova slova o „rodičovské pro Ukrajinky“ nebo „berou našim matkám, dávají cizincům“ jsou typickým příkladem primitivní demagogie. Opírá se o neexistující návrhy, polopravdy a překroucené údaje. Fakta? Ta jsou pro něj jen otravnou překážkou na cestě k větší volební podpoře. Realita je taková, že české rodiny dostaly v poslední době víc peněz na příspěvcích než dřív, zatímco ukrajinské uprchlice živoří na minimálních dávkách, které pokrývají sotva základní potřeby.

Ale to Babiše nezajímá. On ví, že racionální argumenty volby nevyhrávají. Vyhrává je strach. A kdo jiný se dá jednodušeji démonizovat než „cizinci“, navíc ještě „Ukrajinci“, které se části veřejnosti podařilo skrze roky dezinformační kampaně vykreslit jako hrozbu pro sociální systém?

Strategie strachu: Copy-paste manuálu krajní pravice: to, co Babiš předvádí, není náhoda. Je to systematické kopírování osvědčených technik krajní pravice:

> Vytvoř nepřítele – v tomto případě „Ukrajinka, která bere české matce chleba ze stolu“.

> Rozdmýchej emoce – hlavně vztek, závist a pocit nespravedlnosti.

> Ignoruj fakta – koho zajímají čísla o tom, že Ukrajinci naopak český rozpočet drží nad vodou?

> Prezentuj se jako jediný obránce „našich lidí“ – klasický nacionalistický populismus.

Když nestačí ekonomické argumenty, přichází na řadu kulturní válečnictví, mluvení o „našich ženách“ a „našich dětech“, které prý zůstávají na okraji, zatímco „cizinci dostávají všechno“. Přesně ten stejný styl, jaký léta pilují Okamura nebo politici v Orbánově Maďarsku či v Itálii Meloniové.

Účel: Zastrašit, rozdělit, ovládnout. Je naprosto očividné, co je cílem této rétoriky. Babišovi teče do bot. Bojí se, že mu SPD přetáhne voliče, a tak se rozhodl hrát stejnou hru. Jenže tím legitimizuje nenávistné postoje, které ještě před pár lety zůstávaly na okraji politického spektra. Normalizuje xenofobii, legitimizuje lži a zasévá do společnosti další dávku frustrace a strachu.

Důsledky? Zhoršující se nálada ve společnosti, rostoucí napětí mezi Čechy a Ukrajinci, a celkově další posun české politiky směrem, kde už nehraje roli pravda, ale jen to, kdo dokáže být hlasitější a agresivnější. Babišova cesta: Slovenský scénář? Babiš se nebezpečně přibližuje slovenskému modelu, kde populismus a nacionalismus doslova rozložily veřejný prostor. Jenže Česko není Slovensko. Zatím. Pokud ovšem budou politici jako Babiš dál normalizovat tento styl komunikace, dlouho už tomu tak být nemusí.

Andrej Babiš právě přehodil výhybku. Z kdysi technokratického „manažera státu“ se definitivně stává politikem, který se nebojí použít jakékoli prostředky – i za cenu, že poškodí společenskou soudržnost a morální integritu celé země.

A to vše jen kvůli jediné věci: pár procentům navíc ve volebních průzkumech.