Milda, který trpí bolestivou Bechtěrevovou chorobou, se kvůli nedostatečnému množství legálně předepsaného konopí rozhodl rostlinu pěstovat sám. Neobchodoval, nešířil, neohrožoval veřejnost. Jen se snažil žít bez bolesti. Přesto ho stát postavil na roveň drogovému dealerovi. Absurdní přístup, který se opírá o formální zákony, ale zcela ignoruje skutečný kontext: zdravotní stav, motivaci i nefunkčnost současného systému léčebného konopí. Místo empatie přichází paragraf. Místo pomoci – trest.

Stát pacientům často předepisuje naprosto nedostatečné množství léčebného konopí. Reálné potřeby lidí s chronickými nemocemi jsou výrazně vyšší než směšných 30 gramů měsíčně. Pokud si pacient nemůže dovolit černý trh, je odkázán na utrpení – nebo risk. Jako Milda. A tak místo podpory dostává obvinění. Místo porozumění – soudní líčení. Justice v jeho případě ukazuje, že je nejen bez slitování, ale i mimo realitu života chronicky nemocných lidí. Stíhat invalidního pacienta za to, že se snaží žít důstojně? To není spravedlnost. To je byrokratická krutost.

Případ Mildy je dalším důkazem, že česká justice používá dvojí metr. Mnozí násilníci, podvodníci či korupčníci odcházejí od soudu s podmínkami nebo symbolickými tresty. Ale nemocný člověk, který si dovolil pěstovat léčivou rostlinu, má jít na osm let za mříže? Tento přístup nevytváří bezpečnější společnost. Jen zbytečně ničí životy a důvěru ve spravedlnost. Pěstování konopí pacientem pro osobní potřebu je zdravotní, nikoli trestní otázka.

Český právní systém by měl konečně přestat být nástrojem slepé prohibice. Medicínské využití konopí je realitou, kterou uznává stále více zemí. Česká republika ale uvízla mezi zastaralými zákony a nefunkční praxí.

Případ Mildy volá po okamžité změně zákonů, které by jasně odlišily pacienty od výrobců drog. Volá po lidském přístupu soudců a státních zástupců. A především – po tom, aby empatie nahradila represivní dogma.

Vytisknout